S pokračováním války na Ukrajině se čínsko-ruské vztahy zhoršují

21. 3. 2023

čas čtení 7 minut
Čína aktivně monitoruje rusko-ukrajinský konflikt a nabízí plán mírového řešení. Peking se snaží najít křehkou rovnováhu mezi vztahy s Moskvou a respektováním mezinárodního práva. Čínský diplomatický průlom na Blízkém východě mezi Saúdskou Arábií a Íránem zatížil strategické zájmy Ruska.

Pokračující boj ruské armády o Bachmut by se mohl jevit jako primárně taktická epizoda v širším geostrategickém obrazu ruské války proti Ukrajině. Ovlivňuje však také klíčové politické interakce, které formují tento obraz, včetně formálně srdečných, ale ve skutečnosti poněkud neklidných vztahů mezi Moskvou a Pekingem. Čínský prezident Si Ťin-pching, který se v těchto dnech vyhřívá na výsluní dobře připraveného triumfu v podobě zajištění třetího prezidentského období, dobře zná hodnotu symboliky a chápe frustraci Kremlu z neschopnosti dosáhnout byť jen malého vítězství. Si pravděpodobně lituje oznámení o "přátelství bez hranic" s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v předvečer války. Přesto tato řečnická figura poskytuje čínskému prezidentovi užitečné příležitosti pohrát si s posunem limitů podpory Ruska v jeho stále zoufalejších snahách udržet kontrolu nad průběhem jeho špatně koncipované války.

Tento manévr získal další prostor poté, co čínské ministerstvo zahraničí zveřejnilo "mírový plán" pro rusko-ukrajinskou válku, připisovaný Wang Iovi, zahraničněpolitickému inspektorovi politbyra Komunistické strany Číny, který během své cesty po Evropě a v Moskvě rozpracoval jeho široce formulovaných 12 bodů. Putin jistě nemůže nic namítat proti jakékoli iniciativě Pekingu, ale oficiální slib, že plánu bude věnována náležitá pozornost, byl pozoruhodně strohý a komentáře v centrálních médiích byly striktně zkrácené. Jen několik vzdělanců naznačilo, že profil Číny na globální scéně se stal tak prominentním, že se Čína cítila nucena formulovat postoj, který se rovnal seznamu obecných a dobře známých principů.

Peking skutečně v ukrajinské válečné zóně našlapuje mnohem opatrněji než na Blízkém východě, kde se zapojil do aktivního mírového procesu. Počínaje návštěvou Siho v Saúdské Arábii v prosinci 2022 a pokračuje návštěvou íránského prezidenta Ebrahima Raisiho v Pekingu v únoru 2023 Moskva vynikala ve využívání tradičního napětí v oblasti Perského zálivu. Kreml byl proto překvapen, když zjistil, že jeho manévrovací prostor se začíná zmenšovat kvůli oznámení o obnovení oficiálních diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, jak to zprostředkovala Čína. Kromě stabilizace cen ropy, která je nastavena tak, aby dále omezila ruské příjmy z ropy, již podkopáné západními sankcemi, toto sblížení učiní Írán trochu opatrnějším v dodávkách zbraní do Ruska, včetně balistických raket, potřebných pro udržení série útoků na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.

Prostý fakt, že diplomatický úspěch Číny na Blízkém východě znamená neúspěch obvyklé ruské politiky manipulace s konflikty, ukazuje, že strategické partnerství je mnohem méně harmonické, než obě úřednictva dychtivě tvrdí. Někteří "vlastenečtí" experti v Moskvě se při druhém pohledu na čínský mírový plán pro Ukrajinu odvažují tvrdit, že jde přímo proti ruské strategii vítězství v dlouhé opotřebovací válce. Umírněnější hlasy tvrdí, že Rusko si může vybrat ty čínské body, které vyhovují jeho zájmům, zatímco ostatní bude ignorovat a najde politickou výhodu v rozhodném odmítnutí iniciativy Pekingu ze strany Washingtonu.

První tezi čínské iniciativy – jednoznačný respekt k územní celistvosti – je pro Rusko obtížné obejít, ale imperativ má silnou podporu na globálním Jihu. Jedním z možných způsobů, jak obejít tento princip, je tvrdit, že ruské území nyní zahrnuje čtyři regiony, které patřily Ukrajině, stejně jako Krym, a že mírové rozhovory mohou pokračovat, pokud Kyjiv uzná tuto "novou realitu". Problém s takovou účelovou dezinterpretací nabídky spočívá nejen v tom, že Peking rozhodně odmítá uznat ruské anexe, ale také v tom, že vznášením nároků na území, která nekontroluje a zjevně nemůže dobýt, Moskva vážně narušila základy vlastní územní celistvosti Ruska. Ústup z Chersonu navíc prohloubil tuto propast mezi ústavně legitimizovanou fantazií a realitou vojenských nezdarů, které budou pokračovat.

Implicitní, ale klíčové poselství čínského postoje k Ukrajině se týká Tchaj-wanu. A zatímco v Pekingu jsou jakékoli analogie mezi těmito dvěma konfrontacemi rezolutně popírány, varování před vnější podporou směřování ostrova k nezávislosti jsou formulována s sílící hrozbou. Každý kontakt mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem je ostře odsouzen, ale klíčovou otázkou je vývoz amerických zbraní, s dodatečným nesouhlasem s masivními dodávkami útočných zbraňových systémů Severoatlantické aliance na Ukrajinu. Peking vydal řadu náznaků o možné změně svého postoje ohledně zákazu vývozu smrtících zbraní do Ruska, který si sám uložil, a zároveň pohrdá západními hrozbami vážných důsledků takového do očí bijícího porušení sankčního režimu Západu. Ruská armáda chce využít každý kousek vývozu dvojího užití přicházejícího z Číny, od kvadrokoptér po boty. Ale to, co ruské síly potřebují nejvíce, jsou dělostřelecké granáty, hlavně děl velké ráže - a dodávky tak objemného zboží je nemožné skrýt.

Čínské vedení zjevně nechce, aby Putin prohrál svou válku, jakkoli byla špatně koncipovaná. Generál Li Šang-fu, nově jmenovaný čínský ministr obrany, přestože je pod americkými sankcemi, však nechce u Si Ťin-pchinga nic uspěchat, neboť obvykle dává přednost prodlužování rozhodovacího procesu. Rozdíl v dynamice západních dodávek zbraní na Ukrajinu, které se od začátku roku 2023 masivně zvýšily, a čínským otálením, se pro Rusko staly vážně škodlivými. Oba strategičtí partneři pracují podle různých časových plánů, přičemž Čína se zaměřuje na ovlivnění voleb na Tchaj-wanu na začátku roku 2024 a Rusko se připravuje na ukrajinskou jarní ofenzívu vedenou vycvičenými obrněnými brigádami a západními tanky. Putin se možná zaměřil na dlouhodobou válečnou perspektivu a signalizoval své odhodlání Si Ťin-pchingovi, který tuto možnost považuje za docela přijatelnou, protože americká pozornost a alokace zdrojů by zůstaly soustředěny na evropské bojiště. Proto je na Ukrajině, aby dokázala, že se tito dva vzájemně nedůvěřiví autokraté opět mýlí, a neochvějná podpora Západu je klíčem k tomu, aby Čína začala uvažovat o důsledcích ruské porážky.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3180

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2023