České historické nepravdy ke svátku neexistujícího státu (28. říjen):

28. 10. 2022 / David Unger

čas čtení 7 minut


Co napsat k tomu divnému výročí? Snad není země, která by ještě s ceremoniemi slavila den vzniku státu, který už neexistuje. Tak jsem k výročí toho již neexistujícího státu sepsal všechny historické nepravdy, které jsou všeobecně sdílené, aniž by se vědělo, že to jsou nepravdy. Některé asi překvapí. Začínáme Velkou Moravou a končíme současným územním požadavkem na Královec.

 

  • Velká Morava byla prvním českým státem. (To bychom s touto logikou mohli o Svaté říši římské napsat také.)

  • Velká Morava byla prvním státem Čechů a Slováků. (Češi ani Slováci v té době jako národy nebyli ještě zkonstituováni.)

  • Konstantin a Metoděj byli Slované. (Ve skutečnosti byli Řekové, staroslověnština byl použit jako liturgický jazyk.)

  • Konstantin a Metoděj jako první přinesli na Moravu a do Čech křesťanství. (To už to bylo od Bavorské misie, velkomoravský kníže Mojmír I. byl pokřtěn v Řezně již roku 831 bavorským biskupem. Pozvání obou byl zahraničně-politický akt.)

  • Všechna města pražská, Brno, Olomouc a Jihlavu a další založili ve středověku etničtí Češi. (Němečtí kolonisté podle německých práv – např. norimberského, magdeburského za pomocí německých lokátorů.)

  • Soužití Čechů a Němců v Zemích Koruny české bylo od středověku konfliktní. (Konflikty začaly až s nástupem nacionalismu v polovině 19. století, a to jen někde.)

  • Po Václavu IV. se stal římským králem Zikmund Lucemburský. (Ruprecht I. a potom Jošt Moravský – markrabě.)

  • Dekret kutnohorský zajistil na Karlově univerzitě většinu hlasů pro Čechy. (Ve skutečnosti jím byla získána většina hlasů pro tzv. český neetnický, ale univerzitní (politický) národ, který zahrnoval i Kladsko, Moravu, Uhry, Sedmihradsko a tamní nečesky mluvící obyvatele včetně Němců.)

  • Na Bílé hoře proti sobě bojovali Češi proti rakouským (německy mluvícím) Habsburkům. (Na straně českých stavů bojovali často německy mluvící luteráni včetně velitele von Thurna, na císařské straně zase bojovala česky mluvící katolická šlechta).

  • V roce 1621 na Staroměstském náměstí bylo popraveno 27 českých pánů – Čechů. (Páni byli jen tři a ze 27 českých zemských stavů 9 neumělo česky).

  • Bílá hora přinesla českým zemím tři sta let temna. (V letech 1618-1918 existoval kulturní, ekonomický i politický rozmach českých zemí, zejména v 19. a na počátku 20. století. Temno vypadá pro národ jinak, je to jiráskovský obrozenecký mýtus.)

  • Germanizace začala po bitvě na Bílé hoře. (Germanizace byl v českých zemích proces patrný již od středověku a raného novověku s rozvojem obchodu a řemesel.)

  • Morava, Slezsko a obojí Lužice byly součástí Českého království. (České království zahrnovalo jen území Čech, maximálně k němu dříve náleželo Kladsko. Morava a Slezsko byly součástí Zemí Koruny české s vlastními zákony, parlamenty, vládami a systémy soudnictví).

  • Úředním jazykem v Rakousko-Uhersku byla oficiálně němčina. (Podunajská monarchie neměla oficiálně stanovený úřední jazyk, úředník měl povinnost odpovědět v jazyce, ve kterém se na něj obyvatel monarchie obrátil.)

  • Slovanské národy v Habsburské monarchii neměly téměř žádný politický vliv. (Čeští politici byli i v rakouské vládě, všechny země monarchie měly v Říšské radě stejný počet poslanců, od rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 měli třeba Poláci dva předsedy rakouské vlády (Badeni a Potocki.)

  • Na české se Národní divadlo složil z naprosté většiny chudý venkovský lid. (Hlavním sponzorem národního divadla byl císařský vídeňský dvůr.)

  • Rakousko-Uhersko bylo „žalářem národů“. (Český národ v té době zažil éru svého největšího ekonomického rozkvětu.)

  • Rakousko-uherské soustátí v roce 1914 nebyl právní stát, nebyla v něm fungující občanská společnost a nekonaly se pravidelně svobodné volby podle všeobecného, rovného a tajného hlasovacího práva. (Opak byl pravdou, viz níže.)

  • Mateřskou řečí T. G. Masaryka byla čeština, slovenština nebo „jazyk československý“. (Masarykova matka byla moravská Němka, otčím Slovák, o vlastním otci se vedou spory, mohl to být bankéř Redlich nebo sám císař František Josef I. „Jazyk československý“ byl účelový politický konstrukt.)

  • Československo byl první demokratický stát na našem území. (Rakousko-Uhersko mělo dvakrát zvolený demokratický parlament na základě všeobecného rovného a tajného hlasovacího práva (všeobecné volby 1907 a 1911).

  • Mnichovská dohoda byla „zradou Spojenců“ a porušila Versaillskou smlouvu, třeba v Spojeném království byla zneplatněna „od samého počátku.“ (Sudety byly v roce 1918 Československu svěřeny jen dočasně, vítězné velmoci 1. světové války – Británie, Francie a Itálie je mohly Československu odebrat na základě čl. 86 Versailleské mírové smlouvy a článku 57 Saintgermainské smlouvy. Spojené království dodnes nezneplatnilo Mnichovskou dohodu „od samého počátku“.)

  • V roce 1938 nebo 1939 jsme se nemohli bránit. (Samozřejmě mohli, vypuknutí války místo Mnichova by Hitlera spíše zaskočila a mohla by ho podstatně oslabit. Otázka je ale efektivita takovéhoto kroku a ČSR by za tuto válku po Mnichovu bylo v pozici toho, kdo jí rozpoutal. Diplomatická izolace ČSR byla ale výsledkem neúspěchu čs. zahraniční politiky v čele s E. Benešem.)

  • Němci museli být po válce vyhnáni. (Velmoci na odsunu netrvaly, jak se traduje, to byla především Benešova reprezentace, vyhnání bylo v rozporu s mezinárodním právem, maximálně mohli být Němci zbaveni čs. občanství, ale ne kolektivně.)

  • Němci nebyli vyhnáni, ale pouze odsunuti. (Termín „odsun“ je český eufemismus místo vyhnání.)

  • Po roce 1945 ČSR musela směřovat do naprostého područí SSSR. (Jiné státy v sovětské zóně šly jinou cestou (Rakousko, Finsko, Jugoslávie, Maďarsko po roce 1956, Rumunsko, ale i Polsko a NDR). V ČSSR byly nejtvrdší politické procesy v 50. letech a nejvíce potlačeno soukromé podnikání a zemědělství).

  • Československou federaci rozbili Slováci. (Česká reprezentace měla na rozbití státu srovnatelný podíl, byla proti federaci zdola, kterou původně navrhovali Slováci, sliby Slovensku o federaci byly nedodrženy několika českými politickými generacemi již od první republiky.)

  • Česká republika jako stát vznikla 1. 1. 1993. (Ve skutečnosti vznikla již 1. 1. 1969 pod názvem Česká socialistická republika v rámci federace).

  • Platná česká ústava vznikla legitimně jako ostatní ústavy demokratických států. (Neprošla referendem ani ji neschválil ústavodárný parlament. Byla schválena narychlo bez celospolečenské diskuse tehdejší ČNR, kam se v létě 1992 volilo jako do komory 2.-3. řádu, primární byl hlas do dvou komor Federálního shromáždění.)

  • Královec osobně založil český král Přemysl Otakar II. a tato oblast byla součástí Českého království. (viz zde: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/kralovec-kaliningrad-premysl-otakar-ii_2210252313_pj)

3
Vytisknout
9874

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2022