Kult Putina v Srbsku odráží národ, který se stále nevyrovnal se svou minulostí.

31. 10. 2022

čas čtení 6 minut
 
"Ukrajina útočí na Rusko!" zněl surrealistický titulek zprávy ve vydání Informeru, nejprodávanějšího srbského bulvárního listu, z 22. února. Tento titulek nebyl ojedinělý, byl výrazem popularity Vladimáíra Putina, která je v Srbsku silná již několik let. Bulvární tisk, webové portály, deníky, týdeníky a celostátní televizní kanály oslavovaly ničení ukrajinských měst a z celého srdce podporovaly ruské ozbrojené síly. Zdálo se, že zabíjení civilistů, srovnávání měst se zemí a ničení kulturních památek naplňuje některé srbské redaktory nadšením a rozjařeností, napsal Tomislav Marković, autor, který žije v Bělehradě.

 

V Bělehradě se konala proruská shromáždění, na nichž dav jásal nad Putinem a na asfalt bylo načmáráno písmeno Z. Zbytek světa se otřásal hrůzou, když v reálném čase sledoval záběry mrtvol v ulicích Buče, záběry civilistů ukrývajících se před ruskými granáty ve stanicích metra a milionů uprchlíků prchajících ze své země, ale místo soucitu s nevinnými oběťmi reakcí Putinových srbských fanoušků byla podpora pro zločince.

Srbsko neochotně hlasovalo pro rezoluce Valného shromáždění OSN odsuzující použití síly a nezákonnou anexi ukrajinského území ze strany Ruska. Vučićova vláda však opakovaně odmítla podpořit západní sankce proti Rusku. Za Vučićem se sjížděli evropští představitelé, američtí senátoři a různí vyslanci a říkali mu, že nastal čas volby: bude Srbsko součástí Evropy, nebo spojencem Ruska? Navzdory všem tlakům Vučić udržuje Srbsko v nejistotě.

Postoj Srbska k válce na Ukrajině vyžaduje další souvislosti. Zatímco v jiných zemích ruská státní zpravodajská agentura Sputnik a ruský televizní kanál RT šíří kremelskou propagandu, v Srbsku se většina domácích médií chová, jako by sama byla součástí ruské mašinérie pod velením kremelských komunikačních dozorců. Problém se neomezuje pouze na média. Srbsko se nikdy nezřeklo nacionalistické ideologie Velkého Srbska, která vedla k válkám v bývalé Jugoslávii. Jedinou výjimkou bylo krátké premiérství Zorana Đinđiće, které však bylo přerušeno jeho atentátem v roce 2003.

Dnešní srbští političtí představitelé byli účastníky válek v 90. letech. Vučić byl vysokým funkcionářem Srbské radikální strany odsouzeného válečného zločince Vojislava Šešelje. Jeho koaliční partner Ivica Dačić, vůdce Socialistické strany Srbska, byl mluvčím Slobodana Miloševiče. Jeden z Vučićových nejbližších spolupracovníků, ministr vnitra Aleksandar Vulin, začal svou kariéru jako funkcionář Jugoslávské levice, strany založené Miloševićovou zesnulou manželkou Mirjanou Markovićovou. Dnešní ministryně pro evropskou integraci Jadranka Joksimovićová pracovala v časopise Srbské radikální strany Velika Srbija, jehož název (Velké Srbsko) mluví sám za sebe.

Srbští političtí představitelé stále veřejně neuznávají Srebrenici jako genocidu. Politické, mediální, kulturní, církevní a společenské elity nadále popírají srbskou odpovědnost za válečné zločiny. Nedávný srbský historický revizionismus naznačuje, že to byli Srbové, kdo byl obětí , nikdy ne zločinci. Mezinárodně odsouzení srbští váleční zločinci se po odpykání trestu vracejí domů a dostávají hrdinská uvítání, sinekury a prostor v médiích.  Ve městech po celém Srbsku jsou nástěnné malby s podobiznou Ratka Mladiće, často s nápisem "srbský hrdina". Každý, kdo promluví o srbských zločinech, je mediálním lynčem označen za zrádce. Na srbské prokuratuře pro válečné zločiny leží 2 500 případů již léta ve fázi předběžného vyšetřování. Podle odhadů Centra pro humanitární právo v Bělehradě se po ulicích srbských měst volně pohybuje nejméně 6 000 neodsouzených válečných zločinců.

Pro krajně pravicové srbské nacionalisty je současný stav míru na Balkáně dočasný, stejně jako hranice. Stále sní o velkém srbském státě, který bude zahrnovat Kosovo, Černou Horu, Republiku srbskou a části Chorvatska. Uskutečnění tohoto snu není za současného stavu věcí možné, ale nacionalisté jsou trpěliví. Po porážce v jugoslávských válkách se stáhli,  rozdmýchávali nenávist vůči sousedům a prostřednictvím médií udržovali obyvatelstvo ve stavu bojové pohotovosti. To, že musí vyčkávat, dokud se nezmění mezinárodní okolnosti, je již více než dvě desetiletí jedním z hlavních narativů ruské propagandy pro srbský trh filtrované částí srbských médií.

Srbští ultranacionalisté čekali, až Rusko vstoupí do rozhodujícího konfliktu se západním Antikristem, porazí bezbožnou Evropu a USA a nastolí jiný světový řád. Vložili svou víru v Putina jako Mesiáše a představují si ho jako vylepšenou verzi Slobodana Miloševiče: vládce mocného impéria s jaderným arzenálem k dispozici.

Když Rusko vtrhlo na Ukrajinu, Putinovi stoupenci si zde mysleli, že přišla jejich hodina; byl to začátek velkého převratu, při němž bude starý řád srovnán se zemí a z jeho trosek vznikne svět, kde suverenita, hranice a mezinárodní smlouvy nemají žádný význam. Místo mezinárodního práva by zavládl zákon džungle, jak to diktuje autoritářská tradice. Státy, jako je Srbsko, oblíbené vládcem světa v Kremlu, by získaly právo dokončit to, co před třemi desetiletími započaly, aby konečně vytvořily rozšířený stát, po němž po staletí toužily, a který by odpovídal jejich vlastní představě o velikosti.

Chválit zločinnou agresi Ruska proti suverénní zemi může neinformovaným lidem připadat zvláštní. Ti z nás, kteří žijí v srdci temnoty, v zemi, jejímiž hrdiny jsou Slobodan Milošević, Radovan Karadžić a Ratko Mladić, nic lepšího nečekáme.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7884

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2022