Václavák B : Václavák A – 1 : 2 – 28. 10.2022 : 30. 10. 2022

2. 11. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut
Starý dům z našich plic dýchá
Námi je propocen,
Námi je pohlcen, má naši duši.
Čouháme z jeho stěn
Jak vata z uší
(Marina Cvetajevová, 30. 9. 1922)

To, čeho jsem se obával, se naneštěstí naplnilo – velká většina českých médií okomentovala víkendové demonstrace ve sportovní terminologii počtu účastníků: Jednoznačně prý bylo nutné ukázat, že nás slušných je více a o to primárně šlo.

Takto pojímat věci veřejné - jako jednoduchý boj dobra se zlem - je sice přímočaré, logicky pochopitelné (podle typologie svolavatelů a velkou částí účastníků Václaváku B lehce obhajitelné. Vše lze vždy vyztužit mnoha argumenty. Opravdový státník však musí vidět daleko dál a hlavně v celé komplexitě různých problémů, které způsobila zvlčená část společnosti.

 
V současných reáliích české politiky, české společnosti a hlavně neuvěřitelně rychle se snižující životní úrovně značné části obyvatel to není věc neočekávaná. Ví to každý sociolog i politolog. Domnívám se, že přístup, který zvolila velká část demokratických politiků - vyhodnotit tyto události jako boj dobra se zlem - velmi zkresluje realitu české společnosti a to je to poslední, co čeští politici potřebují.

Žijeme v zemi, kde vzrůstá nejvíce cena elektřiny v celé EU, kde se až 30 procent lidí dostává do existenčních problémů (podle sociologa Daniela Prokopa), skoro třetina národa nemá žádné úspory a vice než 15 procent je každý měsíc v mínusu (neuživí je ani dvě nebo tři prekarizovaná zaměstnání) a zadlužují se. A to se většinou nezapočítávají do těchto statistik hypotéky a exekuce.

Mám pocit, že se politikům na všech frontách zatím povedlo jediné:

Velmi velkou skupinu lidí tímto tzv. sportovním soutěžením naprosto odradit od sledování veřejné politiky. Přece tito chudobou postižení občané jsou prý vlastně jen marginální čísla v porovnání s celkovým počtem obyvatel ČR.

Je obtížné dívate se na to, jak politici (poslanci) bez sebemenších skrupulí neustále nocují ve sněmovně, jelikož nejsou schopni elementární dohody mezi poslaneckými kluby. Jsou naprosto odtrženi od reality běžného člověka.

Opravdu již nám všem stačí ten úplně nejzákladnější servis státu a vše ostatní si budeme dělat sami? Není v tom právě ta česká rezignace na věci veřejné, ke které je historicky a primárně společnost vedena?  Neni neustálá snaha politiků napříč časem a režimy zaměstnat české občany jejich vrozenou shánčlivostí, na kterou každá moc v této zemi je silně sází?

Ona si přeci nějak ta většina obyvatel vždy poradí, stejně jako za normalizace. A tak na poslední chvíli občané tráví čas zateplováním, sháněním kamen a komínů, uplácením nedostupných kominíků a řemeslníků, honbou za levnou naftou a benzínem a nakupováním v sousedních státech, případně kradením dříví v lese…Opět ten normalizační zvyk a zděděné vzorce chování našich předků vylézají ven:

V hospodě seženeš řemeslníka, stejně jako tvůj děda. Babička jezdila obtočena záclonami z NDR, stejně jako teď její vnučka jezdí z Polska s bednou jogurtů a hovězího masa. Zdá se, že všem politikům tento způsob českého přežívání vyhovuje – stejně jako Husákovi, Štrougalovi a Štěpánovi, tak i Babišovi, Zemanovi, Fialovi, Rakušanovi…Starejte se o sebe a své individuální věci. Co je doma, to se počítá.

A veřejnoprávní televizi v pro mne ostudném pořadu „Drahé Česko“, lidem radí neuvěřitelné banality na řešení těžkých společenských krizí, že mám opravdu pocit návratu do normalizačního socialismu, kdy nám z tehdejší československé státní televize radil Rajko Doleček jak nahradit pomeranče jablkem.

Nádherná je již úvodní věta jakéhosi spotu ČEZ, v němž maminkovsky radí paní Voldánová:

"S cenami nic nezmůžeme, to je fakt!"…

Ale houby, paní Voldánová, právě v občanské, demokratické společnosti řeší veřejnoprávní televize hlavně ty  vysoké ceny. To je primární pro novináře veřejnoprávních medií. Ne  radit důchodcům, jak odmrazit ledničku (oni to vědí lépe než Vy, paní Voldánová), ale pomocí kritické žurnalistiky ukázat neskutečnou benevolenci českých politiků vůči ČEZU, jejich hájení minoritních akcionářů před občany, obrovské daňové úniky a jejich optimalizace. A až naposled poradit lidem netopit, nesvítit a vzít si svetr. Jenže všichni politici u moci raději nechávají ta témata prezentovat obráceně  – nejdřív si vezměte  svetr, až potom zašantročené miliardy…Tak proč jim nevyhovět, že?

A v pondělí se před Úřadem vlády zastřelí člověk a lidé, kteří nosí svíčky (pochopitelně mnohdy účelově, ale to přeci nikdo z mocenských složek nemůže posuzovat), jsou arogantním policistou vykázáni z místa úmrtí, svíčky tam (podle tohoto policisty) nemohou hořet.

A mne hned bleskne vzpomínka na leden 1989 a na toho, kdo položil kytičku k „svatému Václavovi“,. Byl zatčen. Pochopitelně, srovnání je nadsázka, ale opět se nám tu objevuje onen normalizační vzorec chování (tentokrát v Policii ČR).

To opravdu pan Rakušan nevidí, jak arogantně toto chování působí a jen Václavák B utvrzuje ve jeho patologické pravdě? Nebo si myslí, že svým opravdu infantilním chováním (viz umělecký výtvor na budově MV) zakryje třeba fakt, že více než 70 procent policejního sboru volí radikální politické strany a svoji osobní frustraci si vylévají v arogantním chování vůči občanům? To je však těžší řešit než dělat mediální komedie u Letenské pláně.




2
Vytisknout
5608

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2022