Putin nyní riskuje rozchod s Erdoganem

2. 11. 2022

čas čtení 5 minut
Před necelými třemi měsíci povolil Putin vývoz ukrajinského obilí přes Černé moře. Od začátku chtěl nástroj, kterým by mohl tlačit na Ukrajinu a EU. Teď chce zase zablokovat přístavy – ale situace se změnila, upozorňují Carolina Drütenová a Pavel Lokšin.

Minulou sobotu Vladimir Putin svou hrozbu splnil. Jeho země pozastavila účast na takzvané obilné dohodě. Od začátku srpna mohla Ukrajina po měsících blokády ze strany Ruska opět vyvážet pšenici a kukuřici – díky zprostředkování OSN a Turecka.

Na světový trh se tak mohlo dostat více než 9,3 milionu tun obilí. To je málo ve srovnání s pěti miliony tun měsíčně, které Ukrajina jako jeden z největších světových producentů obilí vyvážela před ruskou invazí. Ale je to úleva pro přehřáté trhy s obilím.

S tím by teď měl být konec. Rusko tvrdí, že zastavilo dopravu v koridoru o šířce 310 námořních mil. Přesto ještě v úterý k Bosporu mířilo pár lodí z ukrajinských přístavů, což Rusko zřejmě tolerovalo. Koordinátor nouzové pomoci OSN Martin Griffiths potvrdil, že 12 lodí opustilo ukrajinské přístavy. Jedna z lodí naložila 30 000 tun pšenice pro krizovou zemi Etiopii. Připluly dvě další lodě, aby naložily jídlo.

Důvod pozastavení dohody Moskvou zní jako záminka. Minulou sobotu měl být z jedné z lodí na přepravu obilí vystřelen ukrajinský dron na lodě ruského černomořského námořnictva, což je obvinění, které Ukrajina rozhodně odmítá. Už v září Putin pohrozil, že od dohody odstoupí. Tehdy tvrdil, že většina ukrajinského exportu směřuje spíše do "bohatých zemí" než na Blízký východ a do Afriky, kde je nejvíce potřeba.

Téměř dvě třetiny exportu tehdy směřovaly do Turecka, Asie nebo Afriky. Sám Putin však musel přiznat, že dokumenty podepsané Ruskem nespecifikovaly, kam by měl export směřovat. Jeho obavy ohledně zásobovací situace v nejchudších zemích světa nezněly zrovna autenticky. Přesto Putin od té doby toto obvinění několikrát zopakoval ve svých nedávných protizápadních projevech.

Hned od začátku šlo Rusku o vytvoření nástroje, kterým by mohlo tlačit na Ukrajinu a zejména na EU. Když Moskva s dohodou souhlasila, nebyly vojenské úspěchy Ukrajiny ještě předvídatelné, ale Putin chtěl zorganizovat další mocenskou páku.

Loni se obilí na ukrajinských exportních příjmech podílelo 41 %. Nyní se Rusko snaží připravit Ukrajinu o hlavní zdroj deviz a tlačit na země Evropské unie s vysokými cenami potravin, které podporují inflaci eurozóny, s implicitní hrozbou masové migrace z chudých zemí. Rusko se musí uchýlit k těmto scénářům hrozeb, protože očekávaná teplá zima a plné plynové zásobníky plynu v Evropě způsobí, že ruské energetické hrozby blednou.

Putinova strategie má jednu nevýhodu: Riskuje, že se rozejde s Recepem Tayyipem Erdoganem, jedním z jeho mála partnerů, který se otevřeně staví proti sankcím vůči Rusku – a to jako šéf země NATO. Po ruské invazi se země stala důležitým tranzitním bodem mezi Ruskem a Západem. Objem obchodu mezi oběma zeměmi vzrostl po ruské invazi na Ukrajinu o 198 %, a to nejen díky reexportům.

Dohoda o pšenici je považována za velký diplomatický úspěch tureckého prezidenta. Drží se dohody a zdá se, že je odhodlán odolat ruskému tlaku. Turecký prezident jedná z motivace "ukázat, že může jít dopředu, pokud chce," říká geopolitický analytik a expert na rusko-turecké vztahy Yörük Isik.

Těžko říci, zda si Rusko troufne na eskalaci v Černém moři s Tureckem, nebo ne – "když uvážíte, kolik špatných vojenských rozhodnutí Putin v této válce udělal," řekl Isik. Na rozdíl od začátku války by však Rusové neměli potřebné námořní síly k udržení blokády.

V pondělí Turecko zahájilo diplomatické úsilí, aby přesvědčilo Moskvu, aby se vrátila k dohodě o pšenici. Turecký ministr obrany telefonoval se svým ruským protějškem. Ministři zahraničí obou zemí podle agentury Anadolu také telefonicky hovořili. "Existuje šance, že Turecko může obnovit dohodu o obilí jako prostředník," řekl Isik, "protože to Rusko potřebuje všechny přátele, které může získat." A kromě Turecka nezůstaly ve Středomoří žádné spřátelené státy.

Pokud by se Erdoganovi podařilo tímto způsobem přesvědčit Putina, aby dohodu obnovil, dále by to posílilo jeho pozici na mezinárodní scéně. Od ruské útočné války proti Ukrajině Turecko získalo politickou váhu, což souvisí na jedné straně s jeho strategickou pozicí – se dvěma průlivy ovládá jediný přístup do Černého moře – a na druhé straně s Erdoganovým postavením mezi dvěma válčícími frakcemi.

Brzy dodal bojové drony do Kyjiva, uzavřel Bospor pro ruské válečné lodě a odsoudil anexi ukrajinských území Ruskem. Ve stejné době proudili do Turecka ruští turisté, podnikatelé a muži prchající před mobilizací.

Nakonec, říká Isik, nezáleží tolik na tom, zda dohoda o obilninách funguje ve své původní nebo nové podobě. "Skutečné drama je, že Rusko agresivně útočí na suverénní zemi, blokuje její černomořské přístavy a brání civilním obchodním lodím ve volném provozu," říká. To je "nepřijatelná situace".

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4354

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2022