Co si vlastně počneme s tím Německem…

27. 10. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Ze studie vyplývá, že jízdenka na vlak za 9 euro na měsíc jízdy vlaky, které nejsou rychlíky,  v Německu obrovskou měrou zvýšila společenskou participaci chudých rodin. Výrazně zlepšila jejich celkovou kvalitu života a odstranila pocity samoty.
S velkým zájmem sleduji pozdvižení, jaké v Česku vyvolávají německé postoje. Na jedné straně prý Německo selhává, ničemu pořádně nerozumí, nejméně pak energetice, ekonomice. Na druhé straně prý co si to to Německo dovoluje dotovat svou ekonomiku nad možnosti, které má český rozpočet. Jak si ti Němci vůbec dovolují mít více peněz a lepší ekonomiku než my, kteří všemu rozumíme lépe (nemluvě o tom, jak umíme dokonale tunelovat)!

V nedělních Otázkách V. Moravce paní Drábová řekla, že ve Francii vypadl výkon jaderné energetiky na úrovni výkonu celé ČR. Ano, nad tím se ale u nás nikdo nepohorší. Francie se tak stala z největšího vývozce elektřiny čistým dovozcem. Ale jistě za vše může Německo.

Samozřejmě ani Francie není v naší zemi oblíbená. Setkal jsem se vůči Francii s mnohým apriorním pohrdáním, i když se stačí podívat na její vlaky a naše vlaky, aby si ty země každý mohl srovnat. Jenže Francie v debatě o energetice je prý na „naší straně“, protože má přece tu jadernou energetiku (nyní z velké části neschopnou provozu, ale o tom právě raději nebudeme mluvit) stejně jako my. Zatímco to údajně hnusné a šílené Německo sází na obnovitelné zdroje. A za všechno může, úplně za všechno.

Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, v Otázkách V. Moravce řekla, že bychom měli rozvíjet obnovitelné zdroje, jak je to jen možné. Volá po tom i český průmysl a vyzývá stát a úřady, aby konečně přestaly házet klacky pod nohy těm podnikům, které se chtějí v této oblasti na vlastní náklady a pro svůj vlastní prospěch rozvíjet.

Co si ale počneme s tím, že Německo má tolik peněz? Že Francie s ním udržuje exkluzivní vztahy? Že v otázce zastropování ceny plynu, používaného na výrobu elektřiny, má možná pravdu? Vždyť není pořád jasné, odkud se vlastně vezmou peníze na tento tzv. iberský model a jak by měl fungovat na unijní úrovni. Německo prý „ustoupilo“, ale fakticky to znamená, že chce vidět jasná čísla. Jistě to už mají Němci dávno propočítané a jen chtějí, aby to spočítala i Komise, které se do toho pochopitelně nechce (zbytečná práce).

Česko se bojí německé konkurence, ale stejně tak jsem slyšel i názor, že pokud německá vláda zajistí fungování svého průmyslu, pomůže to mnoha českým podnikům na německý průmysl navázaným.

Proč vlastně česká ekonomika slouží jako dodavatelská pro finální výrobu v Německu? Protože všemu rozumíme lépe? V nedělních Otázkách V. Moravce mě zaujalo, jak mírně šéf ČEZu Beneš „tlačil“ jadernou energetiku. Nebylo to žádné arogantní vymezování se vůči Němcům, spíše volání po usnadnění výstavby jaderných zdrojů, když už se bude usnadňovat výstavba těch obnovitelných.

Skoro jako by fotovoltaická nebo větrná elektrárna byla stejně náročná stavba jako jaderná elektrárna. Pan Beneš dokonce připustil, že kolem roku 2030 budeme mít v Česku elektřiny málo. Ono stavět jadernou elektrárnu není jen tak, zejména v Česku, které neumí stavět ani dálnice, ani železnice (ale rozhodně všemi rozumíme nejlépe!).

A po jejím postavení se pak taky může zjistit, že je zbytečná, protože technologie v získávání elektřiny obnovitelně se stále zlepšují a zlevňují. Abychom nakonec kolem roku 2050 s výhodami a radostí nebyli čistým dovozcem německé zelené elektřiny (Německo je na rozdíl od Francie stále čistým vývozcem).

6
Vytisknout
10201

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2022