O demokratickém Československu

28. 10. 2022 / Boris Cvek

V souvislosti se vznikem Československa se často setkávám s tvrzením, jaký to Rakousko bylo demokratický stát, když přece mělo přímo volený parlament ve všeobecných a dokonce rovných volbách. Dovedete si ale představit, že by třeba ve Francii nebo Británii během první světové války nefungoval parlament?

V Rakousku vláda svolala Říšskou radu až 30. května 1917. Můžete mít seberovnější volby, ale pokud fakticky nepotřebujete parlament v provozu, dokonce pokud se ho vlastně bojíte (hned první svolání vedlo k prosazování separatismů), nemůže být o demokracii ani řeč. To je jen další lekce, proč samotné volby demokracii nedělají.

Dává proto také smysl, proč Masaryk chtěl budovat republiku nikoli po vzoru Rakouska, ale po vzoru Británie, Francie a USA. Takový pohyb šel proti společenské setrvačnosti: proto se stal navzdory republikánskému zřízení karikaturou císaře v podobě „tatíčka“ a proto také demokracie v Československu mohla být dlouho ovládaná tzv. pětkou.

Na druhou stranu když se podíváme, jak složitě a dramaticky zrála francouzská demokracie, vznik československé demokracie vypadá až zázračně. Jen si projděme francouzské 19. století: Napoleon, Restaurace, Červencová monarchie s „králem Francouzů“, pak Druhá republika, převrat a Druhé císařství, které končí prusko-francouzskou válkou, vzedmutím Pařížské komuny a vznikem Třetí republiky, jejíž poměry dobře vystihuje Dreyfusova aféra.

Francouzská demokracie a vojenská moc byla ovšem taky garantem existence, étosu a hlavně bezpečnosti Československa (až do roku 1925 byl náčelníkem Hlavního štábu branné moci francouzský generál), které bez Francie nakonec nemohlo udržet svou existenci, ba bylo donuceno potupně se vzdát nacistické převaze.

Po druhé světové válce se z „demokracie“ stalo slovo slučitelné se sovětskými poměry, proti nimž bylo staré Rakousko skutečně vzorem demokracie a práva. Západ nás prý zradil, a tak se garantem československé demokracie stal především Sovětský svaz, což vedlo k tomu, že „republika“ byla zotročena Stalinovým samoděržavím, které rozhodovalo, kdo u nás bude popraven v monstrprocesech.

Masaryk věděl dobře, proč se inspirovat Západem, proč se přimknout k Západu. Západ od té doby urazil v demokratizaci a společenském pokroku obrovský kus cesty (stačí připomenout třeba práva žen, práva tělesně postižených, práva barevných atd.), je tedy ještě mnohem více vyspělý a garantuje mnohem více kvalitu života než za Masaryka. Patří k němu dávno a plně i na začátku zmíněné Rakousko, které mělo to štěstí, že se nestalo sovětským satelitem. Naopak na východě, v Rusku a Číně, je stále temnota a tyranie, které vynikají v o to hrůznějších barvách, oč více se odrážejí na pozadí pokroku, který Západ od dob první republiky udělal.

Pozn. JČ: Ano, jenže ten projekt, Masarykovo demokratické Československo, trval jen dvacet let. To je velmi krátká doba na to, aby bylo možno prohlásit, že byl projekt dobře promyšlený a úspěšný. Úspěšný nebyl a tvrdě to odnesli lidi. Ano, je ahistorické spekulovat o tom, co by bylo, kdyby, ale je velmi pravděpodobné, že kdyby Masaryk nerozbil Rakousko a spíš usiloval o jeho demokratizaci, zřejmě by se nedostal k moci Hitler a ani by Sovětský svaz neovládl v druhé polovině dvacátého století střední Evropu. Není tomu tak?