Proč vyvracení dezinformací zřejmě postrádá smysl

14. 5. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Grafika: WHO/Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 IGO.

Výzkumný tým ve složení Mohsen Mosleh, Cameron Martel, Dean Eckles a David Rand experimentem ověřil, že upozorňovat uživatele Twitteru na sdílení nepravdivých informací může být vysloveně kontraproduktivní.


2 000 uživatelů sociální sítě Twitter, kteří sdíleli dezinformace, byly zaslány příspěvky upozorňující na lživost sdílených obsahů a obsahující jejich uvedení na pravou míru. Pokud ovšem někdo doufal, že takoví uživatelé chyby opraví a do budoucna si dají větší pozor na své informační zdroje, zmýlil se.

Ve skutečnosti během následujících 24 hodin byly zjištěny další propad kvality příspěvků takových uživatelů, posílení stranické zaujatosti a toxicity jazyka sdíleného obsahu.

Tweety s dezinformacemi, které vyvolaly původní reakci výzkumníků, přitom zůstaly neopraveny.

***

Kromě toho, že vyvracení dezinformací je samo o sobě nesmírně pracné (protože zpravidla zahrnuje obsáhlé vysvětlování kontextu, který původce dezinformace záměrně ignoroval, a poté podrobnou polemiku s jednotlivými "argumenty", takže výsledek je mnohem delší - a také hůře přístupný uživatelům s omezenou mediální gramotností než původní nesmysl), může být, že nakonec nepřináší kýžený výsledek, ale naopak dále přispívá ke společenské polarizaci.

Existuje možnost alternativních přístupů?

Do jisté míry. Mnohem větší smysl než obesílat jednotlivé uživatele sociálních sítí a podrobně vysvětlovat, jaké až sdílejí kraviny, dává označování základních dezinformačních zdrojů, jejichž obsah je pak per se podezřelý kvůli nedůvěryhodnému původu. Pokud sdílíte např. ruský Sputnik či RT - nebo zdroj, který ze Sputniku a RT přebírá a povrchním způsobem dezinformace "vypere", lze však dohledat jejich původ - máte prostě problém, protože je už obecně známo, že takovým zdrojům se zpravidla věřit nedá. Možná není úplně vaše chyba, že jste se v dobré víře spletli, ale provařené dezinformátorské zdroje opravdu není dobré sdílet.

Právě uvedené souvisí ještě s jedním klíčovým pojmem, který na Britských listech ve spojitosti s dílem Marthy Nussbaumové částečně zpopularizoval Boris Cvek. Jedná se o "nudging". Česky bychom to nejspíše rozvedli jako "někoho k něčemu decentně postrčit, pošťouchnout ho", tzn. lehkou změnou podmínek zvýšit pravděpodobnost změny jeho rozhodnutí žádoucím směrem.

Pokud zrovna nemáme co dělat s fanatikem, který záměrně, s odhodláním hodným lepší věci sdílí zaujaté lži a dezinformace, lidé většinou primárně nechtějí šířit nesmysly. U takového typu uživatelů sociálních sítí máte šanci, že decentním upozorněním respektujícím jeho důstojnost - místo abychom ty lidi veřejně "tahali za uši" a přišpendlili je k pitomosti, kterou právě sdíleli - dosáhneme žádoucí změny chování.

Anebo stejně nedosáhneme. Každopádně se ale jedná o nadějnější postup než je přímočaré vyvracení sdílených nesmyslů, které, jak ukázal experiment, může dokonce ve svých důsledcích situaci ještě výrazně zhoršit.

0
Vytisknout
5644

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2021