...neboť nevědí, co činí?

19. 10. 2020 / Karel Dolejší

Donedávna v Evropě nejhoršímu Španělsku se podařilo zploštit křivku nárůstu nových koronavirových infekcí. Na rozdíl od České republiky totiž v září zavedlo ve školách a vnitřních prostorách povinné nošení roušek.

Ani ve Španělsku se ovšem vládě nevede vynucovat opatření na ochranu veřejného zdraví bez problémů. Dokonce musela čelit komplikacím v podobě žaloby ze strany vedení hlavního města. Přesto však nakonec uspěla a situace se konečně stabilizuje. Na rozdíl od ČR Španělsko proti rozbíhající se druhé vlně něco udělalo. Španělé nečekali na volby, ve kterých by to občané třeba vládě mohli spočítat, kdyby poctivě přiznala, že není mistr světa amoleta a virus ze země "neodešel". Začali jednat v září. Věděli dobře, že během rozběhu nákazy jde doslova o každý den.

Španělé tak mohou opatrně slavit, zatímco Čechy čeká minimálně do konce října - možná déle - další rozvoj pandemie.

Protože lidé, kteří koncem října zahltí nemocnice, jsou dnes již nakaženi a tikají jim hodiny.

***

V ČR premiér Babiš exministru zdravotnictví Vojtěchovi za vyhlášené opatření, které ve Španělsku křivku zploštilo, umyl hlavu a vynutil si jeho zrušení. Podobně se ale choval ještě i později - například když nový ministr Prymula oznámil, že kvůli potřebě dohledávání kontaktů počítá s registrováním hostů restaurací. Babiš byl ihned téměř vzteky bez sebe. Prý: Neexistuje.

Teď jsou ovšem školy i restaurace zavřeny, Babiš nebabiš. Virus bohužel PR ani volební kampaně neřeší.

***

Možná to tak pro někoho zvonka vyzerá, nicméně ve skutečnosti zde nejde o to, že by premiér v posledních měsících opravdu nevěděl, co činí.

Jako typický produkt minulého režimu prostě jedná instinktivně podle logiky kariéristického starorežimního funkcionáře.

Ví, že musí být nanejvýš bezohledný a svou osůbku každopádně nadřadit nad veřejný zájem, o němž hodně dekorativně mluví, ale nikdo patřičně umístěný se jím doopravdy neřídí.

Ví - i ze své osobní životní historie - že konexe byly pro postup vždycky mnohem a mnohem důležitější, než reálné schopnosti či zásluhy. Že ti, kdo schopnosti či zásluhy měli, museli za starého režimu nanejvýš dělat poskoky lidem se "strýčky" rozmístěným v pozicích.

Ví, že v takových poměrech šlo vždycky o to přivlastnit si cizí výsledky a naopak svou vinu svalit na jiné (tvůrce matematických modelů, lékaře, hygieniky, exministra zdravotnictví, nespokojenou veřejnost...). Kdysi se hledalo západní protistátní spiknutí, kdykoliv u nás komunisté něco zvrzli. Dnes je zase všechno kritizující chyby a nedostatky vlády ANOfertu "kampáň". - Zkrátka když jsi něco zvojtil, vypusť konspirační teorii.

Divit se není čemu. Babiš se prostě i v roce 2020 chová jako "normální" normalizační kariérní komunista, kterým tam hluboko uvnitř zůstal, přestože formálně je dnes miliardář. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Kdyby se právě zmíněné životní strategie nedržel zuby nehty, se svými mizivými osobními schopnostmi by se v polokriminálním východňárském kapitalismu 90. let miliardářem nikdy nestal.

Jen a jen proto je dnes sám nejlepší ilustrací té stránky kapitalismu, kterou Karl Marx během práce na textu "Vláda peněz v občanské společnosti" našel dokonale shrnutou v Goethově Faustovi:

"Šest hřebců mít-li dovedu,
jich síly zvát se mými mohou,
a pak se tryskem rozjedu,
jak měl bych čtyřmecítma nohou",

Kteroužto pasáž ´prorok komunismu´ vyložil následovně:

"Co pro mne jest s pomocí peněz, co mohu zaplatit, tj. co mohou peníze koupit, to jsem já, sám majitel peněz. Jak velká je síla peněz, tak velká je má síla. Vlastnosti peněz jsou mé vlastnosti a bytostné síly — patří mně, majiteli peněz. To, co jsem a co dokážu, není tedy ani dost málo určováno mou individualitou. Jsem ošklivý, ale mohu si koupit nejkrásnější ženu. Nejsem tedy ošklivý, neboť účinek ošklivosti, její odstrašující síla, je zničena penězi. Jsem chromý — pokud jde o mou individualitu — ale peníze mi opatří čtyřiadvacet nohou; nejsem tedy chromý; jsem špatný, nečestný, nesvědomitý, duchaprázdný člověk, ale peníze jsou v úctě, tedy i jejich majitel."

Veřejné zdraví uprostřed zanedbané koronavirové pandemie ovšem není tržním statkem. O to teď ze všech svých posledních sil bojují lidé, kteří dovedou i jiné věci, než neustále sami sebe a své peníze vystavovat na odiv.

1
Vytisknout
4093

Diskuse

Obsah vydání | 23. 10. 2020