Koronavirus: Vláda musí s lidmi jednat jako s partnerem

20. 10. 2020

čas čtení 8 minut

Bohužel lidé, kteří zemřou v následujících čtyřech týdnech, pravděpodobně už covidem nakaženi jsou

Wales zavedl krátké, přísné, ale hluboké uzamčení všeho, ve snaze snížit nákazu koronavirem. Přitom okresy ve Walesu mají nákazu jen od cca 50 infekcí na 100 000 do 250 infekcí na 100 000. V Anglii je V řadě krajů více než 500 infekcí na 100 000 obyvatel, v ČR více než 800! Následující rozhovor, vysílaný v britské televizi v pondělí večer, by měl posloužit jako inspirace pro české koronavirové poměry asi stokrát víc než v Británii (JČ):

Moderátor Channel 4 News: Paní profesorko Pagelová, měla by podle vás Anglie také zavést krátké uzamčení všeho, kdy a jak dlouhý by ten circuit breaker (přerušení cirkulace) měl být?

Profesorka Christina Pagel, ředitelka Klinické operační výzkumné jednotky na University College London:
Ano, měla by to zavést. Zítra! Na dobu čtrnácti dnů. Mělo by to obrovský pozitivní dopad pro naši současnou situaci. Dívala jsem se na počty úmrtí ve vaší reportáži, říkáte, že se za posledních deset dní zdvojnásobily.

Počty úmrtí se zdvojnásobují každých čtrnáct dní od začátku září. Bohužel lidé, kteří zemřou v následujících čtyřech týdnech, pravděpodobně už covidem nakaženi jsou. S tím už teď nemůžeme dělat nic. Ale jestli se počet mrtvých znovu za čtrnáct dní zdvojnásobí a pak se znovu za čtrnáct dní zdvojnásobí, to znamená že v dalších dvou týdnech zemře šest tisíc lidí a já to osobně považuju za strašlivé. A jestliže prostě budeme dál jednat, jako by se nechumelilo, ten počet úmrtí se nesníží. To, co uděláme teď, zachrání životy lidem na konci listopadu. A jestliže budeme čekat pár týdnů, než se věci zhorší ještě víc, za tu dobu čekání jsme mohli zachránit život třem tisícům lidí. Neustále odklady doslova stojí životy.

Moderátor: Pane profesore Stephene Reichere, kdyby to vláda udělala, myslíte si, že by dostatečné množství občanů ta opatření respektovalo? Anebo jsme teď už všichni rozhádaní? A lidé, kteří žijí v oblastech s malou mírou nákazy, se hašteří s jinými?

Stephen Reicher, profesor sociální psychologie na univerzitě v St. Andrews: Snad nejjasnější signál, který pochází z prvního lockdownu, je, že lidé jsou odolní. Jsou ochotni přijímat obtížnou situaci, pokud vědí, že to má smysl. Lidé jsou ochotni trpět za nějakou věc. Lidé ale nebudou dodržovat omezení, o nichž usoudí, že jsou neúčinná. A to, co máme v současnosti, je zmatená a překroucená situace, což to ta nejhorší alternativa. Na jedné straně je to dost na to, aby to lidem ztížilo život a ohrozilo jejich živobytí, na druhé straně, jak jste právě slyšeli od Christiny, to nestačí ke snížení nákazy. A tak potřebujeme udělat něco zásadního, co bude mít dopad. A já si myslím, že jestliže dokážeme lidem ukázat, že to bude mít dopad, ano, oni to přijmou. Ale já mám další otázku. Až tato karanténní omezení zrušíme, co se změní? Protože jestliže to bude stále stejné, tak se budeme pořád potácet mezi lockdownem a jeho zrušením, a vždycky, když ho zrušíme, infekce stoupnou. Takže my potřebujeme vědět, jak využijeme času k zlepšení celého systému, abychom tento virus dokázali zvládnout lépe a dovolit lidem, aby žili pokud možno normálně. To je klíčová otázka, kterou neřeší nikdo.

Moderátor: Christino Pagel, co tedy říkáte těm lidem, kteří žijí možná na jihovýchodě Anglie, nebo v Norfolku, a budou namítat: "Ale naše míra nákazy není problém!" "Proč potřebujeme celostátní lockdown?" "Proč to nemůžeme udělat po místech?"

Profesorka Christina Pagel:
Ale jejich míra nákazy problémem je. Slyšela jsem, že lidi říkají, "Proč bychom měli uzavřít Cornwall pro to, abychom zachránili Manchester v úplně jiné části země? Ale ono nejde o uzavření Cornwallu na záchranu Manchesteru. Jde o uzamčení Cornwallu pro záchranu Cornwallu. Ve skutečnosti jihozápad, jihovýchod a východ Anglie, tam za posledních několik týdnů roste nákaza nejrychleji. Tamější případy se za posledních čtrnáct dní ztrojnásobily. A tam platí omezení fáze 1 už od 20. září. Pořád tam mají jen omezení fáze 1. Co přesně zabrání tomu, aby se tamější nákazy neztrojnásobily v nadcházejících několika týdnech? Pak budou daleko nad 100 nákaz na 100 000: Takže kdyby zavedli lockdown nyní, to by je uchránilo před tím, aby se dostali do děsivé situace, jakou teď vidíme v severním Anglii.

Moderátor: Tak dobře. A co říkáte všem těm lidem, kteří tvrdí, že nákaz je hodně, protože to jsou samí mladí lidé, studenti, školní děti a proto to není velký problém?

Christina Pagel:
No, to je nesmysl. Vidíme všude, že se to nakonec rozšíří na staré lidi. Hospitalizace rostou všude, i na jihu země. Mladí lidé nežijí v žádné bublině. To vůbec nedává smysl. Nezaznamenali jsme nikde na světě, že by nákazy postihly jen mladé lidi. A i mladí lidé mohou skončit v nemocnici, v Manchesteru jsou v nemocnicích studenti na jednotkách intenzivní péče. A také trpí nemocemi, jako je dlouhý covid  a další dopady covidu. To není choroba, kterou byste přáli komukoliv.

Moderátor: Stephene Reichere, jaký je dopad toho, čeho jsme svědky teď, totiž vzájemného obviňování? Lidé říkají, "Zavinili to studenti se svými mejdany", nebo "Týká se to jen starých, zranitelných lidí..." Myslíte si, že ta národní jednotka, která určitě koncem března existovala, zmizela?

Profesor Stephen Reicher:
Nemyslím si, že úplně zmizela. Protože když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, vyplývá z nich, že většina lidí, vlastně absolutní většina lidí, stále ještě karanténní opatření dodržuje. Většina lidí bere ten virus vážně. Většina lidí chce, aby se proti pandemii toho dělalo víc, ne méně. Vláda tomu ovšem zrovna nenapomáhá. Protože jestliže občany začnete obviňovat, uděláte tím celou řadu věcí. Zaprvé si uděláte nepřátele z těch lidí, které obviníte. Není to příliš dobrý způsob jak je přesvědčit, aby své chování změnili. Zadruhé, způsobíte, že všichni ostatní se na situaci začnou dívat blazeovaně. Když řeknete, no, celý problém jsou všichni ti hrozní mladí lidé a jejich mejdany, znamená to, že my ostatní, kteří možná tak trochu taky občas nedodržujeme předpisy a zveme do své domácnosti možná o jednoho dva lidi více, než bychom měli, řekneme, že naše vina to přece není, můžou za to jen  oni. A za třetí, samozřejmě, vytvoříte konflikty. Ochromíte onen pocit sdílené totožnosti. Který je tak absolutně klíčové, máme-li tohle přežít. A myslím, že nejdůležitější je tohle: Jestliže vláda chce, abychom tuto pandemii ve zdraví přežili, musí přestat zacházet s veřejností jako s problémem, musí nás přestat napomínat, a vyhrožovat nám obrovskými pokutami. Musí s námi zacházet jako s partnerem. Zacházet s námi s respektem. Dát nám informace, které potřebujeme. Dát nám podporu, kterou potřebujeme, abychom dodržovali ta opatření. A jestliže začnete s veřejností zacházet jako s partnerem, budete mít ten nejmocnější zdroj k dispozici pro zvládnutí této pandemie. Jestliže si veřejnost odcizíte, jestliže ji začnete obviňovat a kárat, pak se všechno rozpadne.

Zdroj v angličtině (video) ZDE 

0
Vytisknout
7430

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2020