Proč jsme v ČR tak izolováni od světa?

20. 10. 2020

V sobotu v noci jsem jela dvakrát Uberem, píše Saša Uhlová. Normálně to nedělám, když už na to přijde, jezdím zásadně taxíky a ještě si u toho dělám vždy průzkum, jak je platí. Ale svezla jsem se pokaždé s někým jiným a byla to trochu divoká noc, znáte to. První řidič nás vyzval, abychom si sundali roušky, že je to celé divadlo a nic nehrozí.

Málem jsme se pohádali, ale Apu mu nakonec dala mýdlo jako dárek a přes radikálně odlišný pohled na aktuální dění jsme se rozloučili v dobrém.

Druhý řidič, který je zároveň i taxikář a na Uber se dal z nedostatku zakázek, se taky málem pohádal, když jsem řekla, že vláda asi lockdown neudělá. "Ale udělá, musí!" vykřikl a jak se vyprávět, co mu vyprávěli lékaři, které vezl.
 

Myslel si zkraje, že jsem popírač. Nebudu jeho historky převypravovat, kdo chce, může si texty o situaci v nemocnicích najít. Taky dost sledoval, co se děje v zahraničí a i to, jak tam reflektují dění v ČR. Babiš podle něj selhal kvůli tomu, že nechtěl před volbama jít proti vůli voličů. Původním povoláním automechanik a zjevně člověk, který je schopný se zorientovat ve světovém dění a informace si uspořádat.

Potěšilo mě, že jsou lidi, co se trochu dívají za hranice a to mě přivedlo k tomu, že úplně nejvíc je mi nejasná ta izolace od světového dění. Rouška jako náhubek a znak totality... je to tedy celosvětová totalita? Nebo ti, kdo je vyčítají naší vládě, nevědí, co se děje jinde?

Stejně tak chápu, že je třeba někomu nejasné, co je to to reprodukční číslo, nebo že má někdo problém stále myslet na to, že má všechno nějaké zpoždění, protože onemocnění i komplikace přicházejí až po nějakém čase. Ale vždyť stačilo trochu sledovat, co se děje jinde, aby bylo jasné, že to nesmí překročit nějakou hranici, jinak je problém. Nemusíme být všichni epidemiologové, fakt stačí trochu číst.

Připomnělo mi to dost devadesátky a nulky, kdy i za věci, které byly na západě totálně liberálně levicový mainstream si tady člověk vysloužil obvinění, že mu žhnou v očích ty plamínky a když se do nich podíváte pořádně, tak vidíte gulagy, bídu a utrpení, které nevyhnutelně přijdou... a tak dál, znáte to.

Tehdy jsem si říkala, copak ty lidi nesledují média na Západě? Jak je možný, že si to tu jedeme tak strašně moc separé všechno? Včetně lidí, kteří třeba pracovali pro nějaké západní médium. Ty věčné kecy jsem od nich slýchávala taky. Je to vážně jen těma horama, co nás obklopují?

To by aspoň dnes už platit nemělo. Vždyť internet přes ty hory normálně funguje.

0
Vytisknout
5104

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2020