Polemika s Karlem Dolejším

Kulatý čtverec americké zahraniční politiky?

11. 10. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Nechápu, proč by někdo nemohl schvalovat setrvání symbolického amerického kontingentu v severovýchodní Sýrii, dokud se  tamním Kurdům a jejich spojencům nedostane bezpečnostních záruk, a zároveň nemohl systematicky kritizovat americké zahraniční intervence. Vždyť i mezinárodní instituce obviňují USA ze spáchání válečných zločinů v Sýrii. Podíl Bílého domu na syrské tragédii, kde žádný z relevantních aktérů nemohl zůstat andělsky nevinný, se dá vystopovat nejpozději v roce 2012. Kritikové americké přítomnosti rovněž argumentují, že americké vojenské operace v této zemi nebyly autorizovány Kongresem.

Jenže Trump „ukončuje zbytečné války“ tím nejhorším možným způsobem: nechá prakticky jediného solidního aktéra v regionu na holičkách, když moc dobře ví, jaký jej může potkat osud, zatímco opresivnímu autokratovi dá zelenou k ilegální intervenci (nemluvě o dalších tyranech, jimž Trumpova administrativa poskytuje vojenskou pomoc, od generála Sísího až po saúdskoarabského prince). Celé to „sultánovo“ dobrodružství může reaktivovat džihádistické aktivity nejen na Blízkém východě, ale třeba i v Evropě. Že, Donalde? Takže ještě jednou: tohle je nejstupidnější způsob, jak ukončit zbytečné války. 

USA ve skutečnosti syrské Kurdy nezahrnuly zbraněmi ani penězi, zásilky zbraní byly mizerné a sotva stačily k boji s Daešem. Ano, USA poskytly letecké krytí Kurdy vedeným Syrským demokratickým silám (SDF) a ty nesly hlavní tíhu boje proti islamistické zhoubě. Nyní je bez mrknutí oka házíme přes palubu, notabene když turecký prezident ilegálně intervenuje na území jiného státu. Kurdové jsou ale houževnatí a vytrvalí a nikdy se nevzdají: a rozhodně mají o co usilovat. Zbavili nás Daeše, který byl vedlejším produktem Bushovy invaze do Iráku, jak připustil i prezident Barack Obama. Zaplatilo za to životem 11 tisíc kurdských bojovníků. A ano, proč syrské Kurdy nechránit, když se jim v nehostinných podmínkách podařilo vytvořit poměrně fungující společenství, jaké zrovna my nemáme žádné právo soudit?

V tuto chvíli to vypadá, že jsou opět sami, přestože světová veřejnost tureckou intervenci ostře odsuzuje: Asadova vláda je obvinila ze zrady a odmítá s nimi vést jakýkoliv dialog; Moskva a Washington se k nim obracejí zády. SDF po Spojených státech požadují zavedení bezletové zóny; jenže to je vždy značně riskantní krok. Rozumnější by byla okamžitá ostrakizace Erdoganovy vlády ze strany mezinárodního společenství, příkladem může jít Norsko.

Jestliže se mi příčí nekritická adorace a mystifikace Kurdů na Západě, totéž platí i pro jejich démonizaci. Netuším, zda nějaký soudný komentátor používá v souvislosti s politickou a vojenskou reprezentací spojení „PKK/PYD“, to je spíše doména prezidenta Erdogana nebo tureckého tisku.  Neskrývaný protikurdský sentiment je patrný u arabisty Petra Pelikána a analytika Lukáše Dyčky, kteří v České televizi de facto tlumočili oficiální stanoviska Ankary. Jenže ne všechna obvinění na adresu YPG/SPD jsou pravdivá. Kurdské jednotky byly v roce 2015 tureckou vládou obviněny z etnické čistky nekurdské populace na severovýchodě Sýrie. K tomuto obvinění americké ministerstvo zahraničí zaujalo hned od začátku skeptický postoj a prakticky ho nebralo vážně. Obvinění Amnesty International z etnických čistek v režii YPF nebo SDF v roce 2017 vyvrátila mezinárodní nezávislá komise OSN. Zatímco ti milí hoši, kteří se s tureckou armádou vracejí „domů“, často udržují styky s káidistickými skupinami.

Donald Trump rozhodně není žádným izolacionistou nebo mírotvorcem, který by nechal strádat Pentagon nebo zbrojařské firmy. A ty mu mohou líbat ruce, jelikož je zahrnuje snovými zakázkami a investicemi. Trumpův Bílý dům je až po uši namočen v jemenském pekle, kde americké bomby zabíjejí spousty civilistů. Taktéž eskalace zločinných aktivit afghánské a americké armády v Afghánistánu a neschopnost Trumpova kabinetu dosáhnout fungující dohody s Tálibánem zrovna nesvědčí o izolacionistické politice. Totéž se týká Trumpova zběsilého bombardování Sýrie a Iráku v roce 2017, kdy byly zabity tisíce civilistů.

Nemohu souhlasit s tvrzením, že USA pod Trumpovým vedením přestávají hrát úlohu světového policajta. Koneckonců „světový policajt“ je zavádějící termín, spíše bych volil spojení „světový surovec“. Trumpovy USA ještě loni vedly válečné konflikty v sedmi zemích, třeba v Nigeru, aniž by o tom někdo věděl. A pokud americká vojenská přítomnost dočasně představovala hráz etnické čistce a válečným zločinům, je to správné nehledě na ideologické předsudky. Erdoganovi mezitím projdou další zločiny proti lidskosti, protože nám drží pistoli u spánku. Pěkná představa.

0
Vytisknout
8373

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2019