Jak české univerzity neumějí získávat soukromé peníze

12. 10. 2019 / Jiří Hlavenka

čas čtení 5 minut

Na úplný okraj kauzičky Home Credit-Univerzita Karlova.

Je jedna věc, kterou naše univerzity dělají totálně blbě (a propadají za velkými světovými ústavy o mnoho, mnoho pater), a tou je fundraising, tedy získávání peněz z soukromých zdrojů.

Číslo dne je 46.7 miliard dolarů, hodně přes bilion čili tisíc miliard korun. Takovou částku získávají světové univerzity ze soukromých zdrojů ročně; světoví lídři jako je Harvard nebo Stanford získávají sami přes miliardu, a ještě třicátá univerzita v žebříčku získává ze soukromých zdrojů více než je kompletní rozpočet (!) Univerzity Karlovy.

 

Bídu českého fundraisingového úsilí lze ukázat nejlépe na programu tzv. alumni (čti [alumna:i]). Alumni jsou absolventi dané univerzity, kteří dosáhli v dalším profesním životě úspěchů - podnikatelských, vědeckých, manažerských, jakýchkoli jiných. Univerzity (myslím ty zahraniční, nikoli naše) už dávno přišly na to, jak je výhodné svoje alumni vyhledávat a vytvářet mezi školou a jimi pouto - je to totiž win-win-win-win vztah, protože tím získává na reputaci jak univerzita, která se pochlubí, koho vychovala, tak i úspěšní absolventi, které univerzita takto "vyzdvihne", a nakonec i studenti, kteří si uvědomí, jaké osobnosti škola ve které se momentálně drtí na zkoušky vychovala, získávají tím motivaci. Čtvrtým "win" jsou pak peníze, které program alumni univerzitám přináší: ti z absolventů, kteří zbohatnou, cítí morální povinnost svou alma mater (latinsky "velkorysá matka") podpořit finančně - neboť i ona se podílela na jeho úspěchu a bohatství. Alumni se podílejí na příjmech univerzit z privátních zdrojů celou čtvrtinou - dávají tedy cca 12 miliard dolarů každý rok. U největších světových univerzit dávají každý rok její absolventi VÍCE peněz než je rozpočet Karlovky!

Podíváte-li se na alumni programy českých univerzit, je to k zaplakání. Většina nemá vůbec žádný. Univerzita Karlova jej má. Spočívá v tom, že vyplníte formulář s 25 položkami (česká specialita - hlavně vyplnit formulář!) a dostanete průkazku absolventa (za poplatek 200 Kč!), a dostanete za to slevu do fitka a do Hervis Sportu. Průkaz má časově omezenou platnost - prostě musíte hezky čas od času ZNOVU prokázat, že jste danou univerzitu kdysi v minulosti absolvoval(a)... Znamená to tedy, že univerzita sama zřejmě neví kdo ji absolvoval, takže to musíte za ni vyplnit vy, její absolvent (zvláště ti nejslavnější a nejbohatší z absolventů se s tím budou s velkou radostí pinožit). Ale zas dostanete průkazku - bez průkazky ani rána.

Fundraising není jednoduchá záležitost, kterou může dělat sekretářka kvestora jako vedlejšák. Třeba University of Michigan má 500 lidí na plný úvazek (!) plus 1600 dobrovolníků (!), kteří dělají JENOM fundraising a nic jiného. Toto jsou samozřejmě proporce z jiného světa - U of M je obří instituce s bezmála 50 000 studenty a ročně raisuje přes půl miliardy dolarů, takže se jí tato armáda fundraiserů bohatě vyplatí. Srovnání v USA je v tomto přece jen mírně nefér, neboť masivní soukromé donátorství je zde nesmírně rozšířené, je to vlastně určitá forma "dobrovolné daně" v situaci, kdy státní daně jsou poměrně nízké, a apel na dobrovolné dávání zde pak slušně funguje.

Fundraising je samozřejmě vícezdrojový: kromě alumni přispívají i úspěšní ne-absolventi (18% z celkové vybrané částky), korporace (16%), nejvíce pak dávají specializované nadace (30%), alumni tvoří už zmíněných 25%. A i pestrost prostředků a cest, jakými univerzity získávají peníze, je obrovská - poměrně častou metodou je třeba spolufinancování vědeckovýzkumných ústavů, jejich budování i provoz, z výsledků jejichž činnosti pak může těžit i soukromý dárce (korporace). Tím jsem ostatně nakousl jednu z dalších bolestí českých univerzit, a to téměř neexistující "technology transfer", tedy možnost využití duševního vlastnictví vyvinutého na univerzitě v soukromé praxi tak, aby si na svůj díl přišla jak škola, tak privátní firma.

Někdy přemýšlím, v čem je rozdíl mezi Západem a námi. Tak třeba v tomto: že tam dělají věci pořádně. Zatímco University of Michigan má pro fundraising špičkový tým zvíci střední firmy, s špičkovým managementem, strategiemi a obchodní taktikou, na nejvýznamnější české univerzitě to zřejmě domlouvá někde rektor na kafi když se náhodou potká se zástupcem finanční firmy - a kolik dáš? Půl mega? Za to máš hlavního partnera univerzity, bereš? Vše je pak završeno jedinou větou ve výroční zprávě univerzity, která je nicneříkající a všeříkající zároveň: "Fundraising je i nadále součástí širší aktivity UK zaměřené na rozvoj spolupráce s aplikační sférou." Což je jediná informace, kterou je možné z veřejných zdrojů o fundraisingu této velectěné veřejné instituce vůbec získat.

0
Vytisknout
7107

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2019