Turecko má legitimní bezpečnostní obavy, ale musí vojenský zásah v Sýrii udržet omezený

14. 10. 2019

čas čtení 3 minuty
V dubnu 2016 během slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly tehdejší americký ministr obrany Ashton Carter pod tlakem senátora Lindseye Grahama připustil, že YPG je pobočkou PKK, skupiny uznané za teroristickou organizaci Spojenými státy a Evropskou unií.

Komentář amerického ministra zahraničí Mike Pompea z 10. října, že "Turci mají legitimní bezpečnostní obavy" na hranici se Sýrií, ostře protiřečí tomu, co se ve Washingtonu a dalších hlavních městech má za samozřejmé, píše analytik Atlantické rady Matthew Bryza.


Ovšem, vojenská invaze  Ankary do severní Sýrie si napříč transatlantickým společenstvím vysloužila takřka univerzální odsouzení. Trumpův tichý souhlas s tureckou "operací Pramen míru" je zobrazován coby opuštění všech Kurdů v Sýrii. Mezitím mnozí pozorovatelé ve Washingtonu lamentují nad zradou amerického "kurdského spojence", Lidových ochranných jednotek (neboli YPG).

Taková charakterizace se hned z několika důvodů míjí s podstatou věci.

Za prvé, turecká vojenská operace v severní Sýrii není zaměřena proti "Kurdům", ale spíše proti jedněm kurdským milicím, YPG. V dubnu 2016 během slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly tehdejší americký ministr obrany Ashton Carter pod tlakem senátora Lindseye Grahama připustil, že YPG je pobočkou PKK, skupiny uznané za teroristickou organizaci Spojenými státy a Evropskou unií.

Ministr Pompeo tedy hovořil konzistentně s dlouhodobou americkou politikou, když zmínil legitimní turecké bezpečnostní obavy v severní Sýrii.

Zdá se, že Erdogan nakonec ztratil trpělivost s americkým odporem vůči tureckým požadavkům a informoval Trumpa a tureckém záměru zahájit vojenskou inkurzi do severovýchodní Sýrie. Místo aby této vojenské operaci oponoval, Trump se místo toho rozhodl stáhnout pár amerických vojáků rozmístěných na pozorovacích stanovištích v severní Sýrii a implicitně uznal bezpečnostní obavy zmiňované tureckým protějškem jako oprávněné.

Za druhé, ani YPG, ani její mateřská politická organizace PYD, nemůže legitimně tvrdit, že reprezentuje celou kurdskou populaci. PYD/YPG v severovýchodní Sýrii zřídila autoritářský režim, kde PYD/YPG vynucovala odvody mužů a chlapců, korupci, autoritářství a uctívání uvězněného lídra PKK Abdullaha Ocalana. To vše mezi místními Kurdy vyvolává rostoucí znepokojení.

Za třetí, YPG bojovala za řadu vlastních cílů kromě toho, že spolupracovala s USA na porážce IS. Hlavním cílem PYD/YPG je konsolidovat vojenskou a politickou kontrolu nad severovýchodní Sýrií v nezávislý státeček založený na její extrémně levicové ideologii. To neznamená očerňovat to, jak se organizace osvědčila na bojišti (s IS milice YPG bojovaly úspěšně především díky mimořádně štědré americké letecké a dělostřelecké podpoře, v boji s Tureckem se zhroutily po čtyřech dnech bojů - pozn. KD), ani její kruciální roli v porážce chalífátu IS. Ale jak vloni v prosinci poznamenal americký velvyslanec při Koalici pro boj s IS James Jeffrey, vztah Washingtonu s YPG je transakční povahy.

Pokud se Ankara rozhodne pro překročení svých legitimních cílů, bude mít vážné problémy s financováním a udržováním logistických linií nutných k vedení velkého vojenského tažení. Rozsáhlá vojenská operace v Sýrii by také znamenala riziko, že Turecko uvízne v protahovaných bojích s oživenou IS a Asadovým režimem. Tyto faktory poskytují Ankaře silnou pobídku k tomu, aby omezila operaci na protiteroristické a stabilizační cíle na relativně malé části syrského území podél hranice s Tureckem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6265

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2019