Bankroty a vydírání jako nástroje hybridní dominance?

22. 11. 2018 / Albín Sybera

Samotný způsob jakým se RIA dostala do insolvenčního řízení přirozeně vyvolal mnoho otazníků. Na společnost totiž podala návrh na insolvenci britská společnost FORMOSANA Ltd. s obtížně dohledatelnou vlastnickou strukturou, která se navíc od té doby (červen 2017) dále měnila. Navíc se do insolvenčního řízení obratem přihlásila společnost Sev.en EC a.s. z impéria miliardáře Pavla Tykače, pro kterou RIA realizovala obnovu dvou bloků elektrárny Chvaletice. Zatímco Sev.en EC si ve své přihlášce nárokuje 70 mil. Kč vyplývající z uplatnění smluvních pokut za zpoždění s realizací díla, tak RIA si nárokuje neuhrazené stamiliony za odvedenou práci na blocích B3 a B4 elektrárny Chvaletice – více například ZDE.

Drsné metody společností z Tykačova portfolia nejsou nepodobné metodám, kterými se nechvalně proslavil současný premiér Babiš při budování svého vlastního impéria Agrofert (resp. předtím než Agrofert převedl do jím založeného svěřeneckého fondu). Z novějších reportáží jmenujme namátkou dokument Víta Klusáka „Matrix AB“ a z těch o něco málo starších například knihu „Babiš. Příběh oligarchy“ Tomáše Perglera z r. 2014. Obě práce jsou dokladem toho, že ačkoliv při získání Kosteleckých uzenin zemřel člověk (vlastní rukou), či při ovládnutí Petrimexu byl Babišovým obchodním partnerem Alexej Beljajev, tak bezpečnostní složky ČR s těmito skutečnostmi nedokáží, anebo ani nemají možnost pracovat. Z právního pohledu přece k žádnému porušení zákonů ČR nedošlo.

Podobně i v dalších „obchodních“ případech, kdy si čeští oligarchové „pořizovali“ podniky zasažené insolvenčním řízením zřejmě k žádným nezákonným postupům nedošlo. Je to přece jenom přirozený vývoj – copak za to mohou, že byli ve správnou chvíli na správném místě a disponovali potřebným kapitálem? Copak je to nějaký zločin? Většina z nich podniky přece zachraňovala a v krajním případě dokonce musela investovat peníze.

Pokud použijeme obratu bývalého ministra financí Kalouska, tak nikdo přece nenutil bývalé majitele, či vedení, insolvenčním řízením dotčených podniků, aby se zadlužovali a nabírali úvěry. A má svatou pravdu, nikdo tyto lidi nikdy nenutil k tomu, aby se věnovali podnikání. Šli do toho zcela dobrovolně.  Stejně jako občané České republiky zcela dobrovolně a svobodně zvolili ANO jako vítěze zatím posledních demokratických voleb v ČR. Slovy premiéra Babiše na Vinohradské třídě u příležitosti výročí 21. 8. 1968: „kdo vyhrál volby? No, kdo vyhrál volby?“ Kdo opanoval český kyberprostor, no kdo jej opanoval ...? Chtělo by se dodat.

Podle všeho nikdo v této zemi nemá sílu vést rovný souboj s marketingovými týmy ANO. Stejně asi nemají ani bezpečnostní složky ČR sílu a možnosti vést rovný souboj s ekonomickou dominancí kapitálu navázaného na kremelské zájmy, případně rovnou na kremelskými oligarchy kontrolované prostředky. V letošním osmičkovém roce, tolik vzývaném v souvislosti s dějinnými událostmi minulého století s dopadem na historii tohoto území (1918, 1938, 1948, 1968), tak mají čeští občané unikátní dějinnou možnost sledovat jakým směrem bude země ve které žijí nasměrována.

Dokončí se oligarchizace ČR porobením posledních legislativních překážek (především v podobě Senátu ČR, dílčí zákony centralizující právní řád ČR už se poté budou prosazovat snadno), anebo se podaří udržet Atlantický pakt – USA a EU – pohromadě? Oligarchickému tlaku na změnu světového řádu totiž zřejmě dokáží vzdorovat jen ty nejvyspělejší demokracie, jejichž instituce jsou postavené na pluralitním systému „checks and balances“ a dokáží prosadit vyšetřování činností financovaných Kremlem a jeho emisary-agenty, jak činí například Muellerův tým v USA, navzdory svým elitám.

V této konstelaci občanům ČR nezbývá nic jiného než doufat, že některý z českých oligarchů uvízne v Muellerově síti, čímž se skutečně může narušit jejich mocenská dominance ovládající ČR a jíž propůjčuje tvář Andrej Babiš v roli premiéra země (alfa manažera preferujícího vládu jedné podnikatelské ruky). Mezitím se ale většina populace pragmaticky adaptuje na důvěrný a sladký neo-normalizační řád správy ČR, ve kterém je možné úplně všechno.