Jak nám bohatí vysvětlují, co vlastně chtějí chudí

23. 11. 2018

čas čtení 3 minuty
Trump má úplně stejné lidové stravovací zvyky jako většina chudých Američanů, píše Gary Younge. Konzumuje většinou jen hamburgery. Proto si americká bělošská dělnická třída myslí, že až zbohatne, bude jako on - ne jako snob Mitt Romney, kterého američtí bělošští dělníci odmítli v předchozích volbách.

Když populisté bouří proti "elitám", většinou tím míní hospodářskou a politickou moc. Levice zastává názor, že demokracie slábne, jak roste nerovnost a jak se objevují oligarchové, kteří vládnou čistě ve svém vlastním zájmu.

 

Avšak když se proti elitám zaměřují pravicoví populisté, vadí jim hlavně kultura. Terčem jejich kritiky jsou filmaři, herci, univerzitní učitelé, novináři, "globalisté", vědci a vegani. Toto jsou lidé, kteří podle pravice mají vliv na to, co lidé slyší nebo vidí, a omezují to, co občané smějí říkat. Pravice kritizuje tvůrce veřejného mínění, že pohrdají obyčejnými lidmi a považují je za hloupé, uzavřené a nevzdělané. A pravice si pak vymýšlí "obyčejné lidi" podle svého obrazu. Pravice má prý vazby na "skutečné obyčejné lidi". Je to pokus představovat si "etnicky čistý, kulturně uniformní, nacistický národ".

Je pravda, že levice dodává pro tuto kritiku pravici dost materiálu. Kdykoliv levicoví komentátoři tvrdí, že oni sami nejlépe rozumějí tomu, jaké jsou zájmy dělnické třídy, než dělníci sami, měla by se kritizovat jejich arogance. Jestliže ti, kdo usilují o druhé referendum o brexitu, chtějí dosáhnout odlišného výsledku než posledně, nesmějí lidem tvrdit, že v prvním referendu byli příliš blbí na to, aby věděli, pro co vlastně hlasují.

Levičáctví obsahuje paternalismus, který je víc v pohodě, kdy chudým lidem pomáhá, než aby je vyslechl a aby jim dal vlastní moc. Takový postoj není jen morálně chybný, ale je také kontraproduktivní. "Jak dlouho si myslíte budete lidem moci  říkat, že jsou blbci, než se rozčílí?" zeptal se autora jeden volič Donalda Trumpa.

Levice je ale v daleko efektivnějším postavení k tomu, aby odhalila neupřímnost, pokrytectví a nedostatečnost kulturních bojovníků hned v třech hlavních věcech. Zaprvé, doporučení pravice nefungují. Británie například není po hlasování pro brexit silnější a sebevědomější země, je rozhádanější, je ztracená a víc osamělá, než si kdo představoval. Odebrat občanská práva muslimům a uprchlíkům neposkytne tato práva jiným občanským skupinám. Když teroristé v USA usmrcují daleko méně lidí než batolata s pistolemi, a jsou většinou běloši, pak je ohrožením vašeho "způsobu života" to, jak ho sami vedete.

Zadruhé, daleko přesvědčivější a realističtější jsou ty národní narativy, které jsou inkluzivní a optimistické.

A zatřetí, příliš často jsou všichni ti pravičáci, kteří tolik oslavují "obyčejné lidi" daleko silněji součástí elit než všichni ti intelektuálové, na které útočí.

Jak říkal George Clooney o Trumpovi: "Já jsem vyrostl v Kentucky. Prodával jsem podomním způsobem pojištění. Prodával jsem dámskou obuv. Pracoval jsem na celonočních směnách v obchodě s alkoholem. Představa, že já jsem jaksi součástí 'hollywoodské elity' a tenhle člověk, který kadí na zlatém záchodě, je jaksi mužem z lidu, je naprosto směšná."

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
12683

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2018