Mezitím v Absurdistánu 91:

Polskem otřásají finanční skandály

21. 11. 2018 / Tomasz Oryński

čas čtení 14 minut
Dnešní kapitola se bude zabývat čistě finančními otázkami. To je v současnosti v Polsku nejaktuálnější téma. Strana Právo a spravedlnost je stále ještě posedlá pyramidovým podvodem "Amber Gold", o němž tvrdí, že to byl největšší finanční skandál v polské historii (jak se dovíme, chybně). Téměř tři roky se snaží k němu nějakým způsobem přičlenit Donalda Tuska, ale, řekněme si to upřímně: je v té věci docela čistý. Jediné, co mají, je skutečnost, že Tusk byl premiérem, když k tomuto skandálu došlo, a jeho syn krátce pracoval pro jednu z firem, která měla vazbu na Amber Gold.



Nicméně se nevzdávají. Parlamentní komise, která vyšetřuje případ Amber Gold slouží jedinému účelu - házet špínu na Tuska v naději, že něco na něm ulpí. Znovu ho povolali k výslechu. Jsem si jist, že toho litují, protože on je vysoko nad jejich úrovní. Zatímco šéfka komise Małgorzata Wasserman se zoufale snaží vytvořit iluzi, že Tusk je jaksi morálně odpovědný za skutečnost, že lidé, kteří se stali obětí podvodu Amber Gold, přišli o své celoživotní úspory, uvolněný Tusk se jí a jejím kolegům otevřené vysmíval a využil každé příležitosti k tomu, aby kritizoval vládu. Nejlepší okamžiky tohoto výslechu jsou k vidění zde:



Není divu, že média, podporující stranu PiS, začala panikařit. Uvědomili si, že kdyby se chtěl Tusk vrátit do polské politiky, nemají nikoho, kdo by se mu dokázal vyrovnat. A tak začíná vyvolávání strachu:




(všimněte si, že na jednom z těchto obrázků má Tusk zrzavé vlasy: děti v Polsku jsou přesvědčeny, že se zrzavým lidem nedá důvěřovat - to je úroveň zdejší veřejné debaty)

Přesuňme se kupředu asi o týden a vsadím se, že Małgorzata Wasserman opravdu lituje, že se pokusila poučovat Tuska o odpovědnosti premiéra dohlížet na činnost Úřadu pro dohled nad finančním sektorem. A nejen proto, že bylo okamžitě poukázáno na to, že pravomoci Úřadu pro dohled nad finančním sektorem pro para-bankovní sektor byly omezeny, protože strana Právo a spravedlnost se snažila udělat všechno, co je v její moci, aby tento úřad nevyšetřoval spořitelny SKOK, které jsou už mnoho let stranou Právo a spravedlnost zneužívány pro odčerpávání peněz a přesunování jich do pochybných nadací v zahraničí. Finanční skandál SKOK je tady hlavním neřešeným problémem. 

Avšak připomínání všem, že to, co se děje ve finančním světě, je osobní odpovědností premiéra, se ukázalo být katastrofou pro stranu Právo a spravedlnost jen o několik dní později po Tuskově výslechu. Jeden z nejbohatších Poláků Leszek Czarnecki (není to příbuzný Ryszarda Czarneckého ze strany PiS) zveřejnil nahrávku ze setkání s Markem Chrzanowským, ředitelem Úřadu pro dohled nad finančním sektorem, pořízenou letos v březnu. Bankám, které vlastní Czarnecki, se nedaří zrovna dobře, a nedávné rozhodnutí Úřadu pro dohled nad finančním sektorem vyvinolo na Czarneckého další tlak, rozhodlo, že do nich musí vložit další miliony, aby je udržel v činnosti. Chrzanowski nabídl Czarneckému dohodu: jestliže zaměstná určitého právníka a zaplatí mu 40 milionů zlotých (240 milionů Kč) Úřad pro dohled nad finančním sektorem ty předpisy pro něho zliberalizuje, dovolí Czarneckého bance, aby nabrala dech, a dá mu čas, aby ji restrukturalizoval. Chrzanowski také v tom případě zabrání realizaci plánu utáhnout šroub nad Czarneckým ještě silněji a umožnit státu, aby Czarneckého banku převzal jako zbankrotovanou banku za 1 zlotý. Takže tohle je vlastně ten největší korupční skandál  v historii Polska: Czarneckému byla dána možnost,  aby zaplatil úplatek  1 procenta ceny své banky, a když to neudělá, banku mu de facto vláda ukradne.

Ale to je pouze špička ledovce. Ukazuje se, že je tento případ komplikovaný a dokazuje, jak rozšířila svá chapadla chobotnice PiS daleko do všech aspektů vazeb mezi podnikatelskou sférou a státem. Také se ukazuje, že tento korupční skandál mohl být vyvolán mocenským bojem mezi premiérem Mateuszem Morawieckim, který nechtěl, aby byl Chrzanowski šéfem Úřadu pro dohled nad finančním sektorem, a šéfem Polské národní banky Adamem Glapińským,  členem vnitřního kruhu Kaczyńského.

Také se na to váží některé zajímavé vedlejší příběhy. Z nahraného rozhovoru vyšlo najevo, že Grzegorz Bierecki, senátor za stranu PiS a předseda Komise pro veřejné finance a rozpočet, a přesně ti muži, kteří zařídili odklánění peněz ze systému spořitelen SKOK, se pokusili uložit si 70 000 zlotých do jedné z Czarneckého bank. Czarnecki je odmítl přijmout, protože podezříval, že jsou to peníze odkloněné ze SKOKU, a udal to Úřadu pro dohled nad finančním sektorem. K ničemu to nevedlo, pravděpodobně proto, že Chrzanowski, protekční dítě Glapińského a za podpory Grzegorze Bieleckého, krátce poté, co převzal svou funkci v Úřadu pro dohled nad finančním sektorem, vyhodil všechny pracovníky, kteří vyšetřovalit skandál SKOK. 

Jiným aspektem tohoto příběhu je skutečnost, že poté, co Czarnecki odmítl zaměstnan Grzegorze Kowalczyka - právníka, kterého mu doporučil Chrzanowski, Kowalczyk skončil jako zaměstnanec banky patřící jinému polskému oligarchovi, Zygmuntu Solorzovi .  V důsledku podivné shody okolností to bylo právě přibližně v tuto dobu, kdy Polsat, televizní stanicem, kterou Solorz vlastní a která byla donedávna považována za jeden z nejneutrálnějších zdrojů informací, začala projevovat podivnou provládní zaujatost. A nadto, brzo poté, co Czarnecki zveřejnil svá obvinění, parlament přijal neuvěřitelně spěšným a chaotickým (a ne úplně legálním) způsobem určité dodatky k zákonu o bankovnictví, které umožnily, aby mohly být krachující banky převzaty nejen vládou, ale i jinými bankami, což tedy nyní umožňuje například Solorzovi převzít Czarneckého finanční impérium.

V důsledku vazeb Glapińského na tento skandál se do ohniska pozornosti dostala i Polská národní banka. Ukázalo se, že se jí taky moc dobře zrovna nevede. Skončila finanční rok se ztrátou 2,5 miliard zlotých a její zlaté rezervy mají dnes také daleko menší cenu.   Jistě, z některých finančních neúspěchů této banky lze obvinit všeobecnou hospodářskou situaci, ale nikdo nevěděl, jak je možné, že navzdory snížení počtu svých zaměstnanců vydala tato banka o 9 milionů zlotých více na platy. Dokud tedy nevyšlo najevo, že při příležitosti oslav stého výročí založení nezávislého Polska obdržela většina zaměstnanců této banky prémii ve výši 6000 zlotých (36 000 Kč) jako "okolnostní bonus".  Adam Glapiński však není hodný jen na své vlastní zaměstnance. Ukázalo se, že doporučil třicetiletého Kacpera Kamińského pro pohodlnou funkci ve Světové bance ve Washingtonu.  Otec Kacpera Kamińského Mariusz je hlavním koordinátorem tajných služeb. Možná si na něho pamatujete jako na toho člověka, kterého odsoudil soud první instance na dlouhou dobu do vězení za zneužívání svého postavení během prvního vládního období strany Právo a spravedlnost. Ale on byl pro stranu Právo a spravedlnost tak důležitý, že ho prezident Duda omilostnil, aniž by čekal na konečný rozsudek, čímž porušil ústavu.

Kacperovu maminku také zaměstnává Glapiński - je šéfkou jednoho oddělení v Polské národní bance. Mariusz Kamiński odmítá veškeré obvinění z protekce a hrozí žalobou všem, kdo něco takového vyřknou. Nechci se octnout před soudem, tak se tu přidržím faktů:

- Marek Chrzanowski, muž Glapińsklého, je obviněn z jednoho z největších korupčních skandálů v polské historii.

- Na vyšetřování pak dohlíží šéf tajných služeb Mariusz Kamiński, členové jehož rodiny buď rovnou pracují pro Glapińského, anebo jim Glapiński doporučil pohodlné zaměstnání.

- Marek Chrzanowski byl v Singapuru, když skandál propukl. Bylo mu nařízeno, aby se vrátil do Polska, ale na letišti nebyl zatčen. Namísto toho se odebral do své kanceláře a tam strávil dlouhou dobu. Až několik hodin po jeho odchodu  vstoupili do jeho kanceláře agenti speciálních služeb, prohledali ji a zkonfiskovali určité dokumenty. Jeho dům byl prohledán dokonce ještě později.

Srovnejme to zde s jinými fakty: Do domu muže, obviněného, že oblékl sochu Lecha Kaczyńského do trička s nápisem Ústava provedla policie razii hned druhého rána těsně po šesté hodině ranní.

Jak by řekl Antoni Macierewicz: "Shoda okolností? To si nemyslím..."

Avšak zatímco Úřad pro dohled nad finančním sektorem a protikorupční služby se zřejmě podílejí na trestných činech, nebojte se. V Polsku existují určití lidé, kteří dělají svou práci pořádně. Zde je příběh, jehož účelem je vás povzbudit:

Je večer v malém městě v severním Polsku. Chystá se uzavřít opravna automobilů. Majitel už uzavřel kancelář a směřuje domů. V tu chvíli na dvůr  vjedou dvě dámy s automobilem a prosí o pomoc: Mají jet na dlouhou cestu a některá světla v jejich voze řádně nefungují. Naštěstí ještě někteří opraváři neodešli. Jeden z nich se rozhodl dámám v nesnázích pomoci. Našel problém v jednom světle a spálil žárovku v druhém světle. Opravna automobilů žárovky neprodává, ale opravář sám náhodou měl tu žárovku, které bylo zapotřebí, ve vlastním autě. Dámy jsou nesmírně vděčné a ptají se: "Co jsme dlužny?" "Nevím," říká opravář. "Dejte mi deset zlotých a jsme si kvit."

Náhle rozuzlení: obě dámy jsou ve skutečnosti agentkami finanční služby.  Byla to provokace. Opraváře popotahoval daňový úřad po soudech. Soudce rozhodl, že i když byl vlastně opravář vinen malým daňovým přestupkem, prostě se zachoval slušně a pokusil se pomoci, a tak ho neodsoudil. Daňový úřad se odvolal, znovu prohrál, znovu se odvolal. A chcete slyšet něco legračního? Tento daňový úřad je hrdým nositelem titulu "Instituce přátelská vůči podnikatelům". 

Já ale neobviňuji daňové úředníky, že jsou tak zoufalí, že se snaží zacpat každou skulinku, kudy státní rozpočet přichází o peníze. Vláda má výdaje. Například plat Beaty Szydło. Nikdo neví, co vlastně v práci dělá,  dokonce neexistuje žádný písemný dokument, který by osvětlil, jaká je náplň její funkce zástupkyně premiéra, přesto dostává slušný plat, prémie a všude cestuje (no, většinou jezdí domů) v koloně opancéřovaných limuzín,  s nimiž se občas nabourá.

Ukázalo se, že oblíbený projekt Antoniho Macierewicze vytvoření armády vojáků na část úvazku je také nesmírně nákladný: průměrný voják teritoriální armády stojí 135 000 zlotých ročně, více než dvakrát tolik než pravidelný voják pracující na celý úvazek. Dokonce i operativec speciálních jednotek stojí armádu jen něco pod 100 000 zlotých.

Policisté střeží soukromý dům náměstka ministra vnitra Jarosława Zielińského
už téměř tři roky. To však mu pořád nestačí na to, aby měl pocit dostatečné důležitosti, a tak během veřejných jednání nařizuje některým těmto policistům, aby si na sebe vzali černé obleky a černé brýle a předstírali, že jsou jeho osobní strážci.

Také se vyskytl podivný případ starosty Kolbuszówa, který přišel o zaměstnání, což mu umožnilo, aby zažádal o odškodné v nezaměstnanosti (podle odhadů prý několik desítek tisíc zlotých), jenže o dva dny později byl znovu jmenován starostou. Tentokrát už je to pracující důchodce, takže bude dostávat nejen plat, ale i důchod. Avšak muž, který ho nahradil, nemá také důvod si stěžovat: navzdory tomu, že byl ve starostenské funkci jen jediný den, dostal také odškodné za propuštění, ve výši 15 000 zlotých.

Já jen doufám, že regionální ředitelka ekologické ochrany, která byla vyhozena z funkce, dostane také nějaké odškodné. Ona totiž poukázala na ekologické riziko, jímž hrozí oblíbený projekt strany Právo a spravedlnost výstavby kanálu do Elbląg, a tak není šance, že by ona dostala své místo zpět.

A tak to je. Všechen ten luxus strany Právo a spravedlnost musí být financován z daní placených obyčejnými Poláky. A přesto to často nestačí. Cestující státní letecké společnosti LOT byli požádáni, aby finančně přispěli na zaplacení čínského technika, který pak spravil poruchu na jejich letadle.  Avšak nemějte starost, my si to můžeme dovolit. Polsko je zemí obrovských příležitostí, kde může zbohatnout každý. Jen pohlédněte na tohoto člověka, kterého interviewoval novinář ze serveru Money.pl: v mládí rozdával letáky a nyní se jeho bohatství odhaduje na 4,5 miliard zlotých! Jestliže on to mohl dokázat, vy to dokážete také (ovšem musíte být samozřejmě dědicem jednoho z nejbohatších polských oligarchů).


1
Vytisknout
11392

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2018