Největší hrozbou je nacionalismus

31. 10. 2018

čas čtení 7 minut
V pořadu rozhlasové stanice BBC Radio Scotland k stému výročí vzniku Československa, který se vysílal v neděli, byl interviewován vnuk posledního rakouského císaře Karl von Habsburg. Rozhovor nám přišel zajímavý, zde je jeho překlad do češtiny:


Můj dědeček začal velmi brzo zastávat názor, že za specifických okolností válku absolutně nepůjde vyhrát. A že by bylo nesmírně obtížné uvažovat o tom, co se stane, když se válka vydá jakýmkoliv směrem. Věděl také, že je problematické mít partnerství s Německem, které předpokládalo jenom naprosté vítězství ve válce a odmítalo jakoukoliv jinou možnost. Bylo to velmi složité, protože dědeček pořád uvažoval o tom, jak tu válku ukončit.  To bylo to hlavní, na co pořád myslel. Jak můžu zabránit tomu, aby lidi umírali, jak můžu zastavit to utrpení. Byl v podstatě ochoten i vzdát se určitých území, jen aby dosáhl míru. Ale ono to bylo v partnerství s Německem nemožné.



Moderátor: Existovala přece šance, možnost, rakouské mocnářství udržet při existenci, ale to odmítla Amerika, ne?

No, probíhala celá řada diskusí. Existovaly známé dopisy jeho švagru, princi Sixtusovi, hovořilo se o různých možnostech. Ale myslím, že asi tou dobou nebyly zrovna realistické. Protože nesmíme zapomínat na jednu věc. Po velmi dlouhou dobu, během první světové války, Rakousko-Uhersko a Německo byly velmi úspěšné na bojišti. Takže bylo velmi obtížné říct obyvatelstvu, dobře, jsme vojensky velmi úspěšní, ale jsme ochotni ukončit válku tím, že se vzdáme území  a přijmeme všechny ty požadavky. Takže se dědeček prostě nemohl vyvázat z toho partnerství s Německem. Věděl velmi dobře, že jakmile vstoupí do války Amerika, bude konec. Všechno bude ztraceno. Ale Němci to nechtěli uznat.

Moderátor: Avšak bezprostřední příčinou rozpadu Rakousko-Uherska a toho, že se národy osamostatnily, včetně  Československa, bylo co? Vojenská porážka?

Vojenská porážka to nutně nebyla. Bylo to rozpuštění toho mocnářství. Neměli bychom zapomínat, jak to začalo. Začalo to celé v důsledku nacionalismu. Na jedné straně za to mohli všichni vládci, včetně mého dědečka, samozřejmě, kteří si vůbec neuvědomili, jak ničivá a jak dlouhá bude tato válka. Takže v podstatě všichni z nich nesli tuto vinu. Avšak skutečným důvodem této války byl vzestup nacionalismu. Bylo to v podstatě posílení různých zemí, jako Srbsko, jako různé slovanské národy. Je nutno říct, že německá entita, to bylo v podstatě území, které bylo propojené, kdežto slovanské entity v rakousko-uherském mocnářství byly rozličné entity v rozličných prostorách, jako Češi na severu, ohraničeni Německem, Chorvati a Slovinci na jihu. Nebyli takto propojeni.

Moderátor:  Bylo to v určitou dobu považováno za sílu toho mocnářství, že jednotlivé národy byly podřízené císaři, který byl daleko, a nebyly tak na pospas svým bezprostředním sousedům?

Ano, ony měly možnost rozvíjet svou vlastní kulturu, své vlastní náboženství, ústřední vláda jim do toho vlastně nezasahovala. Klasickým příkladem byla rakouská státní hymna. Rakousko bylo jedinou zemí, kde se státní hymna automaticky zpívala myslím ve 12 oficiálních a četných neoficiálních jazycích. A to bylo naprosto přijímáno. Když si to srovnáte s možností, že by třeba Marseillaisa byla zpívána bretaňsky nebo oksitánsky, kdyby to tam v té době někdo udělal, usekli by mu hlavu gilotinou. To bylo nemožné. Takže rakouský stát byl otevřený těm různým kulturám. A samozřejmě také nejrůznějším náboženstvím, která tehdy existovala. To tvořilo kulturní zázemí tohoto impéria.

Moderátor:  Ale začaly ty druhé národnosti v mocnářství uvažovat o tom, že vlastně ten stát řídí Německo? Znamenalo to, že touha Čechů odejít tím byla posílena?

Ano, samozřejmě byly některé země nebo entity, kde nacionalismus velmi sílil. Dvě země, kde to bylo zvlášť silné, bylo Česko na jedné straně a Srbsko na straně druhé. To je asi důvod, proč ta válka začala výstřely vypálenými v Sarajevu. Protože to vlastně ohrozilo situaci Srbska. I když je nutno říci realisticky, a to je názor většiny seriozních historiků, kdyby nezačala válka tím výstřelem v Sarajevu, pravděpodobně by začala o pár týdnů či měsíců později někde jinde v Evropě. Kontinent byl v takové situaci, že válka byla téměř nevyhnutelná. Armády se připravovaly na mobilizaci, k té v Německu a v Rusku už došlo. Takže kontinent šel do války. Nacionalismus samozřejmě v některých částech rostl. A to vedlo k rozpadu.

Moderátor: Myslíte, že by došlo k rozpadu mocnářství i bez této obrovské války?

Nejsem si tím jist a nechci o tom spekulovat. Protože samozřejmě to, že jste byli součástí toho mnohonárodnostního impéria, bylo v mnoha ohledech pozitivní. Když pohlédnete zpět  takových deset let, prováděla se celá řada administrativních  reforem, školských reforem, spousta věcí, které by zemi zmodernizovaly. Samozřejmě, dělo se to vždycky strašně pomalu. Bezpochyby příliš pomalu.  Ale na druhé straně bylo to rakousko-uherské narovnání. Dohoda, že se mocnářství rozdělí na rakouskou a na uherskou část. Avšak všechny ty slovanské skupiny v mocnářství neměly své vlastní zastoupení a byly rozděleny do těchto dvou částí. To bylo bezpochyby nespravedlivé řešení. Ale byli tam i lidi jako arcivévoda František Ferdinand. Tehdejší následník trůnu. Který by býval chtěl dát zastoupení a specifická práva i slovanským částem mocnářství. A to by bývalo změnilo celou situaci.

Moderátor: A jaké je z toho všeho poučení? Sto let poté? O možnosti spolupráce napříč Evropou? S nadnárodními tělesy, jako je Evropská unie?

No, zaprvé je nutno se mít na pozoru všude tam, kde je potenciálním nebezpečím zase nacionalismus. Vidíme to v současnosti v tolika zemích Evropy. Některá nacionalistická hnutí velmi sílí. Já v té věci nepanikařím, protože si nemyslím, že by někde potenciálně dokázaly získat většinu. Ale, samozřejmě, sílí, a myslím si, je to hnutí, které znovu a znovu během staletí dokazuje, že je to nesmírně ničivá síla. Je nutno ho omezovat, kdekoliv je to možné. Jednu věc se ze starého Rakouska-Uherska můžeme naučit. Existoval pojem tzv. Bereichsidee (státní myšlenka). Což se nedá přeložit, protože pokud řeknete anglicky "idea impéria", bude to připomínat britské impérium v Indii.  Jenže podstatou této Bereichsidee byla představa nadnárodního, mezinárodního pořádku, založeného na zákonu. A to jako pojem byl velmi dobrý příklad, který lze také použít v dnešní Evropské unii.

Zdroj v angličtině (audio) ZDE

 




0
Vytisknout
10710

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2018