Manželství podle šlechtitelů dobytka

6. 11. 2018 / Boris Cvek

Zase se rozhořely debaty o manželství a zase se objevili mudrci, kteří nad lidmi uvažují jako nad dobytkem, jak to dělal Platón v Ústavě, a kteří tvrdí, že smysl manželství je plodit děti. Proto ho prý stát zavedl. Pak už je jen kousek k požadavku na plození zdravých dětí a na to, aby došlo ke šlechtitelství lidí, jak je to rozvedeno právě ve zmíněném Platónově spise. Stát jako šlechtitel dobytka.

 

Většinou se jedná o mudrce zastánce „tradičních hodnot“. Ale jaké jsou to vlastně ty tradiční hodnoty? Jsou to hodnoty z dob, kdy manželství bylo nedobrovolné, kdy žena byla podřízena muži, kdy nebylo možné je rozvést? Nebo jsou to hodnoty vzájemné lásky, dobrovolnosti, svobody? Co je vlastně obsahem manželského slibu? Je tam něco jako: když nebudeme mít děti, naše manželství nemá smysl? Není tam spíše něco o věrnosti a vzájemné podpoře v dobrém i ve zlém?

Základní hodnotou pro stát je právě vytváření takových věrných, kvalitních vztahů, nikoli samo plození dětí. A jestli se dnes stále větší množství dětí rodí mimo manželství, je to důkaz, že lidé tu přidanou hodnotu „papíru“ přestávají vidět. Vidí kolem sebe realitu manželství. Vidí, že polovina z manželství se rozpadá, což vůbec neznamená, že zbylá polovina je nějak harmonická. Ale nikdo nepochybuje o tom, že vzájemný věrný vztah dvou lidí, kteří spolu žijí a drží spolu v dobrém i ve zlém, je něco úžasného. Je to základní předpoklad nejen pro dobrou výchovu dětí, ale také pro společnost jako takovou.

Tedy je jasné, že bezdětné manželství má smysl, pokud je založeno na kvalitním vztahu. Je tak příkladem a světlem pro celou společnost, pro spoustu dětí, pro jiná manželství. Stát potřebuje společnost, která si váží hodnot, jež vedou ke kvalitní výchově, k vzájemné důvěře a lidskému rozvoji. To je důvod, proč máme manželství. To je důvod, proč se v Bibli říká (Marek 10, 6-9): „Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Není tam řečeno: a pokud nebudou mít děti, nemá to celé smysl.

Tehdy samozřejmě nikdo netušil, ba ani lidský jazyk to neuměl vyjádřit, že Bůh také stvořil lidi jako homosexuály. To víme zhruba od konce 19. století s nástupem moderní vědy. Stejně tak s nástupem moderní vědy víme, že Bůh stvořil Slunce a Zemi tak, že Země obíhá kolem Slunce, nebo že vesmír nebyl stvořen v šesti dnech a že biologické organismy nevypadají dnes stejně jako na „počátku světa“. Ještě Carl Linné pokládal za jasné, že rostliny a zvířata vypadají dnes stejně, jako vypadala na začátku světa. Dnes víme, že to je směšná pohádka.

Otázka zní: může mít manželský vztah dvou homosexuálů stejnou hodnotu, stejnou kvalitu jako vztah dvou heterosexuálů? O tom už pochybuje málokdo. Dokonce ani mudrci chovatelé dobytka už nezastávají „tradiční hodnoty“, že homosexuálové jsou hnusná prasata, která patří do vězení. Tak významné odborné společnosti, jako je American Psychological Association a American Academy of Pediatrics, po mnoho let jasně podporují rozšíření manželství pro homosexuály a výchovu dětí v takových manželstvích. Klíčové pro výchovu dětí totiž není to, co mají ti, kdo je vychovávají, mezi nohama, ale to, jací jsou to lidé, jaké společenství vytvářejí.

Nizozemí zavedlo manželství pro homosexuály jako první stát na světě v roce 2001, Belgie v roce 2003, Massachusetts v roce 2004, Španělsko a Kanada v roce 2005. Dnes má toto manželství Británie, Francie, celé USA, skandinávské země, Irsko (kde byl tento typ manželství schválen velmi přesvědčivě občany v referendu), Portugalsko, Německo, Austrálie, Nový Zéland. Paradoxně země s nejnižší porodností v Evropě, jako je Itálie nebo Polsko, zatím vzdorují. O Rusku nemluvě. V zemích, kde už mnoho let funguje rovné manželství pro všechny, žádné problémy, které by to vyvolalo, nevidíme. Naopak: tyto země stále patří mezi země s nejvyšší kvalitou života a také s nejvyšší kulturní, vědeckou i společenskou úrovní na světě.

Jestliže máme v úctě základní hodnoty, na nichž je manželství postaveno, nemůžeme je upírat homosexuálům. A už vůbec nemůžeme argumentovat jako šlechtitelé dobytka. Toho, komu na manželství opravdu záleží, poznáte tak, že budete zkoumat, nakolik se věnuje prosazování hodnot, které by manželství učinilo znovu atraktivní pro všechny ty, kdo dnes žijí „na hromádce“. Plození dětí to rozhodně není, to je zcela evidentně možné i „bez papíru“. Zánik manželství hrozí nikoli kvůli homosexuálům nebo kvůli tomu, že by lidé přestali plodit děti, ale kvůli tomu, že přestanou věřit, že stát chce v této instituci skutečně podporovat ty hodnoty, které manželství dávají smysl. Že se z manželství stane jen pokrytecký cár papíru. Toto je to skutečné riziko a kvůli němu by měli dnešní ochránci manželství před homosexuály šílet a zuřit a věnovat svou celoživotní energii řešení tohoto vážného problému. Místo toho ale vysílají do veřejnosti zprávu, že manželství je tu pro plození dětí. Každý ale ví, že plodit děti lze velmi úspěšně i mimo manželství. Tedy takové manželství je zjevně k ničemu, přežitek z dob, kdy nemanželské děti bývaly – podle „tradičních hodnot“ – označovány za bastardy.



0
Vytisknout
2657

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2018