Demokracie není jenom diskuze

6. 11. 2018 / Tomáš Korda

čas čtení 6 minut


Jak jednou pravil Masaryk, demokracie je diskuze. Demokracie bez diskuze není demokracie. Demokracie se bez diskuze neobejde. Potud se tato tvrzení jeví být v naprostém pořádku. Potíž avšak začíná, pokud demokracii omezíme pouze na diskuzi a pokud uzavření diskuze začne být pokládáno za ohrožení demokracie. Tohoto špatného pochopení demokracie jsme se jako lid museli dopustit, neboť právě toho je fenomén populismu dokladem.

 

Populismus není ničím cizím, ale zrcadlem našeho špatného chápání demokracie. Populismus útočí na demokracii, zdá se, avšak popravdě řečeno, populismus útočí jen na demokracii jakožto nikdy nekončící diskuzi, neboli útočí na demokracii jakožto žvanění, nemakání (Babiš) či politikaření (Okamura). Co populismus požaduje, je uzavření demokratické diskuze, aby konečně přestala unavovat svým žvaněním. Co jinými slovy populismus od demokratické diskuze paradoxně požaduje, je věcnost. O věcnosti diskuze totiž rozhoduje až její završení. Teprve po skončení diskuze je možné vůbec říci, o čem se diskutovalo, či zda se vůbec o něčem diskutovalo, zda se náhodou totiž pouze nežvanilo. V tomto smyslu je završení diskuze její pravdou, odhaluje, čím diskuze celou tu dobu byla, zda diskuzí věcnou či plkáním o ničem.

Strach z ukončení nekonečného politikaření se tváří být upřímně míněným strachem o věcnou demokratickou diskuzi, ale ve skutečnosti je to strach před pravdou, která rozhodne, co tato diskuze byla zač, zda jí běželo o věc, anebo o ni samotnou neboli o její protahování do nekonečna. Dokud tábor demokratů bude hájit diskuzi, aniž by ve fenoménu populismu rozpoznal, že to, co se skrývá za jeho výroky o politikaření a nemakání, není nic jiného než zcela legitimní demokratický požadavek po věcné diskuzi. Jinými slovy dokud se tábor demokratů bude tvářit, že se nemá s populisty o čem bavit, do té doby bude slábnout a populisté sílit.

Jedinou skutečnou odpovědí na populismus proto představuje věcná diskuze – diskuze, která se pro svou věcnost svého završení nejen nemusí bát, ale navíc k němu tíhne, aby ukázala věc, o kterou ji běželo. Z definice demokracie tu jedinou věc, o kterou má běžet, představuje lid. Populismus je přirozenou reakcí lidu, jíž lid dává najevo, že se v demokratické diskuzi přestal poznávat a že sebe už nerozpoznává jako tu věc, ke které se demokratická diskuze ubírá.

K populismu tíhnoucí a z demokratické diskuze zklamaný lid se však bez elity neobejde. Elitu potřebuje právě proto, aby ho věcnou diskuzí definovala, aby podstoupila to riziko a určila, čím lid je, co je jeho zájmem, aby se lid s touto definicí následně mohl ztotožnit. Poslední velkou definici lidu představoval proletariát. Na její dlouhé trvání reagovala nejen nová definice lidu z provenience ODS „lid je podnikatel“, ale také uznání toho, že každá další definice lidu musí zůstat provizorní a omezena čtyřletým volebním cyklem. Populisté ale nejsou jako komunisté, nemají kuráž (či drzost) přijít před lid s definitivním určením toho, čím lid je. Populisté dokonce nemají ani odvahu standartních politických stran, které přicházejí s provizorním určením toho, co je lid. Na místo toho se lidu podbízí referendy, což ani komunisté, ani standartní politické strany nedělaly. Populisté s žádnou definicí lidu nepřicházejí. Za ničím si nestojí – proto nepřekvapí, že žádný politický program nepředkládají. Bojí se lid definovat, aby se mu náhodou neodcizili. Jestliže se lid neodvažují definovat, nemohou ho kultivovat, vzdělávat, organizovat, formovat, což je prvořadým úkolem elity. Lid pak nemá za co si své elity vážit ani důvod být na ni hrdý. Populisté nejsou lidu autoritou, nýbrž naopak tou nejzbabělejší elitou, za kterou se lid sám před sebou musí jen stydět.

Vypořádání se s populismem, s touto vulgární nulovou formou demokracie znamená přiznat si, že dosavadní demokratická diskuze byla nevěcná, lid nudila, a proto se jí právem přestal účastnit. Návrat k věcné diskuzi znamená především to, že respekt k jinakosti názoru druhého musí být podřízen respektu k věci. Pouze v případě, když bude jinakost podřízena věcnosti, diskuze se nerozplizne v nekonečné žvanění regulované zásadou tolerance a zásadou politické korektnosti. Respekt a slušné zacházení si názor druhého nezaslouží proto, že je jinaký, ale protože je věcný. Ne protože to byl názor muže nebo ženy, mladíka či stařeny, bělocha nebo černocha, ale protože ten či onen názor byl věcný, jen proto si ho vážím a zaslouží si mé uznání. Pokud naopak nevěcnost názoru druhého budu tolerovat, anebo něco takového jako věcnost názoru budu považovat za přežitek či předsudek bílé západní metafyziky, pak nemám nic, totiž věc, o které bych se s druhým mohl bavit, pro kterou bych si druhého mohl vážit a uznávat ho. Bez věcnosti názorů není dialog ani vzájemnost ani rovnost mezi jinakostmi.

Ačkoli názory populistů oproti názorům demokratické elity postrádají věcnost zcela (například jim chybí politický program), neznamená to pro demokratickou elitu, že je na tom kvalitativně lépe. Prázdné žvanění populistů představuje jen vulgarizovanou formu žvanění demokratické elity – populisté její žvanění pouze vyhrocují. Z hlediska věcnosti je rozdíl mezi názory demokratů a populistů pouze kvantitativní, nikoli kvalitativní. Populisté jen žvaní okatěji – neslušněji, čímž se zdá, že jsou lidu blíže. Pokud ale lid představuje onu věc, o kterou má z definice demokracie běžet, pak lid musí dříve či později rozpoznat, že populisté si nemají s demokratickou elitou moc co vyčítat.

Populismus proto, jak tvrdí Nadia Urbinati, na demokracii pouze parazituje, sám nepředstavuje žádnou alternativu. Jeho potenciální přínosnost spočívá jen v tom, že demokratické elitě nastavuje zrcadlo. Však běží o to, zdali v něm svůj odraz demokratická elita pozná, aby tak prozřela a uviděla nevěcnost, kterou sama tolik trpí. Anebo – což by bylo snad přesnější říci – teď ještě běží o to si uvědomit, že žádného takového prozření demokratické elity již není zapotřebí, protože ona se našima očima v populismu už vidí – podle hesla „my jsme ti, na které jsme čekali“.



0
Vytisknout
9357

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2018