Nejen bezpečnost, poznání a měnící se podmínky mění poměr mezi svobodou a odpovědností

Definice svobody není náboženské přikázání

8. 11. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

I kdybychom vzali zjednodušený koncept pojetí svobody jako jejího dialektického vztahu k bezpečnosti, alkohol by zjevně mohl být iniciátorem změny poměru mezi jeho svobodnou konzumací a bezpečnostními opatřeními, které omezují externality. Pro českou společnost je totiž alkohol reálným nebezpečím, výrazně vyšším než pro většinu jiných společností. Eo ipso, míra negativních dopadů je tedy zákonitě vyšší, a je tedy zcela přirozené, pokud má společnost tendenci hledat řešení, která takové negativní dopady sníží. Představa Martina Jaroše, že existuje jakási dopředu daná definice svobody, je iluzorní. Neexistuje a nikdy neexistovala.

Po druhé světové válce došlo k jistému konsensu: je třeba vytvoři koncept nezadatelných lidských práv a svobod, která ve svém negativním vymezení nedovolují ostatním je porušovat. Byť jsou stále masivně porušována a byť autoritářské a totalitní vlády chtějí tento koncept "revidovat", je to jeden z nejviditelnějsích signálů civilizačního vývoje konceptu lidské svobody.


Tato práva a svobody by se jistě nelíbila třeba evropským zaměstnavatelům v 19. století. V podstatě neomezená možnost zaměstnavatelů v jejich vztahu k zaměstnancům ovlivňovala délku pracovní doby, věk zaměstnanců, podmínky práce. Dnes je právně nemožné zaměstnávat desetileté děti či neúměrně zatěžovat zaměstnance náročností práce. Část společnosti přišla o něco, co bylo považováno dlouho za její  nezadatelné právo.

S hustotou silničního provozu se změnila míra svobody, s jakou můžeme užívat auto. Na tomto příkladu lze ukázat, že nejen poměr svobody a bezpečnosti hraje roli, ale že sem vstupují měnící podmínky a poznání. Hustota provozu reprezentuje změnu podmínek, zjištění o působení čelního nárazu při určité rychlosti na míru rizika zranění reprezentuje poznání. Výslednicí těchto pomyslných trajektorií je povinnost používat při jízdě pásy. 

Alkohol a poměr individuální svobody jeho konzumace s externalitami sociálního charakteru je velmi dobrým příkladem, jak se v matici faktorů ovlivňujících postoj k tomu to fenoménu může posouvat chápání svobody do jiných pozic, než v jakých byla historicky vnímána. Česká republika patří k zemím s vůbec nejvyšší konzumací alkoholu na světě, v přepočtu na hlavu jednoho člověka. prokazatelnost vlivu na zdraví, psychiku a sociální vztahy je naprosto nezpochybnitelná a evidence o tom se za poslední dekády pouze zpřesňuje. Ukazuje se, že vliv alkoholu je většinou ještě horší, než se obecně předpokládalo. Tak se dají interpretovat závěry jedné z posledních zásadních studií zabývajících se tímto problémem, publikované v časopisu The Lancet. Ignorovat tento fakt s pocitem, že naše svoboda bude dotčena tím, že bude kladena na každého jednotlivce či omezením "svobody" podnikání, které se na řešení negativních eternalit nijak nepodílí. 

Bude skutečně velmi zajímavé sledovat, co budou dělat zastánci svobod definovaných jednou provždy, až zdravotní pojišťovny na základě velmi přesných dat o zdraví a životosprávě každého člověka začnou stanovovat individuální výši zdravotního pojištění, do čehož se nepochybně promítne i spotřeba alkoholu a dalších návykových látek. Mělo by jim to vcelku konvenovat. Protože pak bude skutečně vyjádřením svobodné vůle, alespoň ze strany jednotlivců, jestli chtějí nést výrazně vyšší náklady, vyjadřující odpovědnost, které jejich jednání s sebou nese. Dlouho to trvat nebude.

0
Vytisknout
9247

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2018