Monitor Jana Paula: Paderlíkův humanistický ideál

13. 11. 2018 / Jan Paul



Ještě do neděle 18. listopadu lze v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích navštívit výstavu všestranného umělce a bývalého pedagoga AVU (1963-1986), malíře, sochaře a ilustrátora Arnošta Paderlíka (1919 - 1999). Rozsahem nevelká expozice s ambiciózním názvem Retrospektiva shrnuje základní a průběžně se prolínající myšlenková a výrazová údobí jeho díla, od počáteční figurální tvorby existenciálních témat přes jedinečné a zcela bezkonkurenční malbu aktů až k tvorbě zátiší. Paderlík ovládal všechny výtvarné prostředky, a jeho dílo, rezonující v sobě vliv české a světové meziválečné avantgardy a moderny, bylo prosyceno humanistickým ideálem.



Na rozdíl od jeho některých generačních vrstevníků nenajdeme v jeho tvorbě jediné dobově poplatné dílo, jediný obraz či sochu, která by byla oslavou či úlitbou tehdejší normalizační moci. Paderlík vždy zůstával svůj, ve svém názorovém poli, ve svém uměleckém přemýšlení a zobrazení. Jakkoliv se zdají být jeho zátiší ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století ve srovnání s jeho figurálními náměty let třicátých a čtyřicátých obsahově nenaléhavá, vždy v nich objevíme něco, co lze připsat člověku, a nikoliv samoúčelnému výtvarnictví. Ve svých zátiších, která ho provázela jako téma po celý život, v dobrém slova smyslu oslavoval obyčejné věci člověka, často všední a nezajímavá.

A činil tak se silným smyslem pro řád a výtvarnou kázeň těmi nejjednoduššími stylizačními prostředky jako je linie a plocha. Paderlíkova snaha po čistém výrazu, osvobozeném od zbytečností, se ale neprojevovala jen v malbě zátiší, ale také v sochařské a grafické tvorbě, a již ve zmíněných aktech, které jsou zvěčněním ženské krásy a erotiky. Paderlík se ve své tvorbě snažil mířit vždy přesně na to, co se ocitlo v zorném poli jeho pozornosti, ať už to bylo téma, či volba výtvarných prostředků. Ostatně takový Paderlík byl, exaktní v přemýšlení, a lapidární v projevu. Nebyl nikdy zastáncem dlouhých řečí a složitých úvah, a v atelieru na Akademii dával vždy přednost práci studenta před teoretizováním.

Raději zvolit špatnou cestu, než žádnou, raději program, byť nejistý, než váhání. To ovšem neznamenalo, že by neuměl či nechtěl o věcech přemýšlet, často naopak, jeho přemýšlení a uvažování ale bylo přímočaré, vedoucí rovnou k podstatě myšlenky. Uznával experiment, ale jen jako metodu, jako nástroj, nikoliv cíl. V mnoha ohledech byl nesmlouvavý, tvrdý až neoblomný, ale tyto vlastnosti byly jen mírou naléhavosti vypovídající o v praxi ověřené zkušenosti. Arnošt Paderlík počátkem osmdesátých let na AVU již neporozuměl prosazujícím se postmoderním tendencím, které vnímal jako chaos likvidující tradici, a ze školy odešel. Každopádně byl a je výjimečně silnou osobností českého poválečného umění.

Výstavu je možné zhlédnout v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, Michalská 7, Litoměřice, do neděle 18.11.2018. Otevřeno : 9–12 a 13–17 hodin.

0
Vytisknout
2683

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2018