Mezitím v Absurdistánu 90:

"Oslavy" polského Dne nezávislosti signalizují, že ta země je zničená

14. 11. 2018 / Tomasz Oryński

čas čtení 25 minut
18075
Tak znovu. 11. listopadu. Polský Den nezávislosti.

Můj úplně první článek pro Britské listy byl pokusem vysvětlit, jak je možné, že Poláci oslavují svou nezávislost násilnostmi v ulicích Varšavy. Vysvětlil jsem, jak za vzestup extremní pravice v Polsku nese odpovědnost Jarosław Kaczyński a jeho strana.

Uplynulo šest let a Polsko oslavuje své století nezávislosti s Jarosławem Kaczyńským, který vládne zemi prostřednictvím svých lidí. Během svého úsilí dostat se k moci kritizovala strana Právo a spravedlnost předchozí vládu za "politiku hanby". Tvrdila, že se Poláci nemusejí omlouvat za své hříchy ani vzhlížet k jiným, namísto toho by Polsko mělo být hrdé na svou historii a na své dědictví.

 


Když strana Právo a spravedlnost zvítězila v roce 2015 ve volbách, slíbila, že oslavy roku 2018 budou významnější než cokoliv předtím. Očekávání bylo velké, mnoho Poláků si pamatuje, že v roce 1966 na oslavu tisíciletí polského státu (byl založen r. 966, kdy se nechal král Mieszko I. pokřtít a oženil se s českou manželkou), komunistická vláda vybudovala tisíc škol (a v dalších letech pár stovek dalších). Strana Právo a spravedlnost toho naslibovala hodně. Jak je tedy možné, že o tři roky později byla hlavní akcí demonstrace, kterou zorganizovala radikální pravice, při níž pochodovali polští vojáci bok po boku s fašisty z italské Forza Nuova?

První kapitola: Očekávání

Slibovali toho hodně. Nově založená Polská národní nadace, spolu s ministrem kultury, se vychloubali ohledně svých plánů financovat hollywoodské velkofilmy, v nichž by hrály největší filmové hvězdy, které by řekly světu pravdu o polské histori. Pořád ještě to dál slibují, jenže jediné, co zatím vzniklo, je tento krátký klip, v němž vystupuje Mel Gibson:



Dobře, je to docela pěkné, ale někteří lidé si povšimli, že Palác kultury a vědy, nejznámější budova polského hlavního města, Stalinův dar Polsku, byl z panoramatu Varšavy digitálně odstraněn. Na tom není nic nového, strana Právo a spravedlnost je známá svými pokusy přepsat historii. Jiní kritizovali volbu Mela Gibsona - je zkompromitovaný antisemita a rasista opravdu tím správným člověkem, který se má stát tváří Polska ve světě? No, nebudu předbíhat a čtenářům sdělovat předem to, co naleznou níže v tomto textu, ale možná, že to vyhovuje přesně...

Filmy ale nebyly jediným velkým projektem této nadace. Nadace také plánovala šířit informace o Polsku tím, že pošle kolem Zeměkoule luxusní jachtu. Tento projekt skončil katastrofou poté, co menší nadace, kterou řídil olympijský námořník Mateusz Kusznierewicz a Polská národní nadace, se začaly hádat o peníze a začaly se navzájem obviňovat, že si projekt ukradly. Polská národní nadace zvítězila (není divu, za podpory, také finanční, od vlády) a oznámila, že se projekt přesto uskuteční,  pod jiným jménem a s jinou posádkou. Jenže tento balón už jaksi splaskl a zájem o akci zmizel. Prohledával jsem média a nepodařilo se mi zjistit, zda ta velká plavba byla vůbec podle plánu zahájena...

Kromě toho se nezdá, že by nadace dělala jakoukoliv významnější práci. Ale, naštěstí, sama vláda také pracovala na přípravách oslav stého výročí založení nezávislého Polska. V roce 2016 byla založena zvláštní instituce, s rozpočtem více než 200 milionů zlotých (1,2 miliardy Kč) oznamovalo se bombasticky, co všechno se stane, a pak...

Všechno umlklo. Samozřejmě, občas se vyskytly drobné prozrazené zprávy o velkých přípravách - Mateusz Morawiecki dokonce oznámil, že pozval na účast při oslavách Angelu Merkelovou, avšak  jak se 11. listopad blížil, stále se nevyskytovaly žádné známky žádných připravovaných akcí.

Poláci začali uvažovat o tom, že se možná vlastně neorganizuje nic. Vláda se pokusila zachránit svou tvář tvrzením, že namísto jedné velké akce plánují zorganizovat tisíce akcí po celé zemi a rychle zprovoznila server s mapou všeho, co se v souvislosti s oslavami děje. Dělalo to skutečný dojem, pokud jste nezabrousili hlouběji a nezjistili jste, že většina bodů na této mapě odkazuje na pár malých, místních akcí, organizovaných školami, místními úřady anebo místními občanskými organizacemi - na pár akcí, které by se konaly i bez přičinění vlády.

Poláci se tím nenechali ošálit. A tak si strana Právo a spravedlnost uvědomila, že nemůže v této věci Poláky nechat na holičkách, ne po všech těch obrovských slibech. Bylo třeba jednat rychle. A tady začíná ta jízda na toboganu.

Kapitola dvě: Přípravy na velký den

(Aby laskavý čtenář řádně ocenil tuto část článku, doporučuju, aby si spustil vhodnou zvukovou kulisu: klikněte ZDE) 

Výzva to byla velká. Zaprvé už bylo pozdě učinit tu akci mezinárodní. I za předpokladu, že by do Polska přicestoval kromě Orbána jakýkoliv významnější politik, 11. listopad byl také Dnem příměří, takže všichni evropští politikové se rozhodli připomenout si  konec Velké války v Paříži. "Ale to je v pořádku" - pomyslela si strana Právo a spravedlnost - "prostě oznámíme, že všichni vedoucí světoví politikové přijedou oslavit nezávislost Polska v prosinci. Konec konců sem jedou stejně protože se v Katovicích bude konat summit OSN o globálním oteplování." No, byl to únik na poslední chvíli, avšak vládě se tím podařilo vyhnout se této trapnosti.

Teď, něco, co by měl udělat prezident. Většinou v takové dny prezident rozdává lidem řády a medaile. Ale v tom existuje problém: stále větší množství lidí odmítá přijímat řády a medaile od prezidenta, který porušuje ústavu.

Mohl by dál udělovat medaile přátelům strany Právo a spravedlnost, avšak ti však dostali je už skoro úplně všichni, takže by to vypadalo blbě dávat jim další, anebo dávat pocty náhodným, neznámým lidem.

Naštěsti měli nápad. Proč neučinit tento den velkým tím, že udělí nejvyšší medaile nejdůležitějším Polákům v historii?  Laureáti Nobelovy ceny Maria Skłodowska-Curie a Władysław Reymont, Janusz Korczak  - legendární pedagog, který doprovázel sirotky ze své instituce do tábora smrti, Stanisław Banach - jeden z nejvýznamnějších matematiků dvacátého století a mnoho, mnoho jiných - nikdo přece nebude protestovat proti tomu, když jim dáme medaile, ne? A vzhledem k tomu, že jsou dávno mrtví, nikdo z nich nebude dělat scény anebo pronášet projevy o tom, že je nutno dodržovat ústavu. Takže další problém je vyřešen.

A dále, bylo by pěkné něco odhalit. Je škoda, že muzeum Józefa Piłsudského v městě Sulejówek, které mělo být původně otevřeno v prosinci 2017, nemá šanci, že by bylo dokončeno pro 11. listopad 2018. Ale víte co? Oslavme úspěchy  Piłsudského tím, že jeho pomník zastíníme dokonce ještě větším pomníkem Lecha Kaczyńského. Můžeme vždycky tvrdit, že to byl největší politický vúdce po Piłsudském, a tak si zaslouží, aby se na něj v tento den vzpomínalo. A později můžeme pak říkat, že to byl velký vůdce, protože jeho pomník byl odhalen v tak důležitý den, jako bylo sté výročí založení nezávislého Polska. Výborně, to by mělo fungovat.

Avšak potřebujeme místo, které by bylo dostatečně význačné. Zatím, na rozdíl od 140 jiných měst, se Varšavě úspěšně podařilo vyhnout se tomu, aby měla pomník Lecha Kaczyńského umístěný na významném místě.

Tento problém musel být překonán. Naštěstí už vláda převzala do své správy jedno hlavní varšavské náměstí - náměstí Piłsudského, kde se konají vojenské přehlídky a kde je umístěn hrob neznámého vojína.

Vláda převzala správu nad tímto náměstím od varšavského primátora, tvrdila, že jde o otázku bezpečnosti státu, a už tam navzdory širokým protestům umístila pomník obětem letecké katastrofy ve Smolensku.  Tak proč tam neplácnout ještě i pomník Kaczyńského? Uskutečnila se už soutěž a zatímco nejlepší projekt ocenili experti, pro stranu Právo a spravedlnost byla socha Kaczyńského, jak prochází několika zdmi,  příliš moderní. Líbí se jim něco, co ukazuje opravdovou velikost tohoto milovaného vůdce, a tak se rozhodli pro jinou verzi pomníku. Hledali inspiraci a nalezli ji v dalekém Turkmenistánu. Pomník Kaczyńského se velmi podobá pomníku Turkmenbašiho  s drobným rozdílem: Postava Kaczyńského je špatně oblečená a má příliš dlouhé kalhoty. A také je větší než pomník Piłsudského, stojící nedaleko, a je umístěn více do centra.

Takže nejvýraznější věcí na náměstí Piłsudského  bude památník Kaczyńského, zatímco pomník Piłsudského bude skryt v pozadí.

Začátkem listopadu byl zveřejněn nový design polských cestovních pasů. Vyvolal kontroverzi  v důsledku toho, že obsahuje heslo "Bůh, Čest, Otčina".  (Tady vidíte, jak se v Polsku dodržuje odluka církve od státu) a tváře mnoha otců polské nezávislosti, včetně Romana Dmowského, který, i když byl  jedním z nejdůležitějších lidí při obnovení polského státu po roce 1918, byl také známý svým antisemitismem.

Ale pak - katastrofa!! Někdo si uvědomil, že 11. listopad není jen Dnem příměří. Spadá také na neděli. Poláci nebudou moci řádně oslavovat, když nebudou mít den volna.

Proto se strana Právo a spravedlnost rozhodla den volna jim dát. Příslušný zákon byl protlačen parlamentem rekordní rychlostí a šel do Senátu, který ho vrátil s určitými úpravami. To nezabránilo Andrzeji Dudovi, který, protože je to Andrzej Duda, oznámil, že ten zákon podepíše dřív, než bude vůbec existovat jeho konečná verze. A tak bylo oznámeno 7. listopadu  že pondělí 12. listopadu budou mít všichni v Polsku volno.

Kromě lékařů. A kromě některých jiných lidí, kteří musejí pracovat. A možná kromě obchodů. Anebo možná ne.

Ale pak, jestliže je někdo lékař a jeho děti mají volno ze školy, kdo se o ně bude v ten den starat? A co soudy, které měly na pondělí připravena soudní jednání, a teď nemají řádnou šanci řádně informovat nikoho o tom, že tato soudní jednání budou zrušena, protože náhle byl zaveden mimořádný svátek?

Jinými slovy - naprostá katastrofa, která podle odhadů bude stát ekonomiku 6 miliard zlotých (36 miliard Kč), ještě než se vezme vůbec v úvahu cena toho chaosu.  

Mezitím si Poláci začali uvědomovat, že oslavy stého výročí vzniku polské nezávislosti budou opravdu naprostým selháním. Bylo zjevné, že se strana Právo a spravedlnost zoufale snaží vymyslet aspoň něco. Neustále docházelo k selháním a k falešným začátkům akcí. Úřad premiéra oznámil, že se bude konat koncert jakýchsi druhořadých hudebních skupin. Kupodivu pak ty hudební skupiny samy některé oznámily, že o takové akci nic nevědí.

Po internetu se začal šířit tento meme: "Když se připravujete tři roky na oslavy stého výročí polské nezávislosti a náhle už je 6. listopadu 2018".



Bylo nutno udělat aspoň něco. Naštěstí byla ještě na programu výroční demonstrace pořádaná každoročně ve Varšavě nacionalisty. Tato demonstrace obyčejně končila výtržnostmi, ale od doby, kdy se k moci dostala strana Právo a spravedlnost, nacionalisté mají v Polsku pré, a tak nyní je to demonstrace radikální pravice, která oslavuje skutečnost, že se v dnešním Polsku dostala do mainstreamu. Ale to je dobré, protože nebudou žádné výtržnosti, a tak se možná můžeme k tomu připojit a tvrdit, že je to demonstrace jednoty, v níž mohou všichni Poláci pochodovat společně?

Prezident Duda vydal oficiální pozvání bývalým prezidentům a členům opozice, aby všichni pochodovali dohromady. Jaksi však na toto pozvání nepřišly zrovna pozitivní reakce, možná proto, že pozvánky nerozeslal jen polský prezident, ale také takové organizace jako Černý blok - seskupení nejradikálnějších neofašistických organizací:  



Brzo poté oznámil sám prezident Duda, že se osobně neúčastní pochodu, do něhož pozval všechny ostatní. Oficiálně to bylo proto, že nacionalisté nesouhlasili s jeho "koncepcí" manifestace.  Vzhledem k tomu, že Dudova koncepce byla "Tento pochod se sice bude konat, ale vy nepůjdete se svými transparenty a my řekneme všem, že je to oficiální manifestace zorganizovaná vládou, a jestliže se na ní objeví nějaké ultrapravicové transparenty, bude to vaše vina", pak docela chápu, že nacionalisti se proti takové "koncepci" postavili do opozice.

Takže už zbývalo jen několik dní a strana Právo a spravedlnost musela svou vlastní akci zorganizovat od naprostého začátku. Bohužel si už nacionalisté zamluvili nejdůležitější trasu pochodu ve Varšavě. A bylo nemožné je odtamtud odstranit, protože využili nového zákona, který zavedla strana Právo a spravedlnost na ochranu svých každoměsíčních připomínek katastrofy ve Smolensku. Zákon praví, že pravidelné akce mají přednost a pochod nacionalistů je pravidelná - výroční -  akce.

Strana Právo a spravedlnost se pokusila argumentovat, že přednost mají akce organizované vládou, ale nenalezla pro to žádnou oporu v zákonech, a tak musela ustoupit. Byla to naprostá slepá ulička.

A pak: deus ex machina. Hanna Gronkiewicz-Waltz, primátorka Varšavy, pochod nacionalistů zakázala.  Strana Právo a spravedlnost okamžitě oznámila, že její pochod se uskuteční po téže trase. Mezitím nacionalisté oznámili, že budou pochodovat zákaz nezákaz. Vzkázali, ať se jen vláda odváží jim v tom bránit. Hrozilo, že dojde ke konfliktu.

Naštěstí zákaz pochodu nacionalistů soud zrušil. Mezitím strana Právo a spravedlnost už oznámila, že bude pochodovat po stejné trase. Takže jejich jedinou další možností bylo nyní nepřátelské převzetí trasy pochodu.

Potíž ale byla, že policie byla ve stávce. A protože mají policisté zakázáno stávkovat, hromadně si zašli k lékaři (což leccos vypovídá o Polsku, protože tam si může každý zajít k doktorovi a říci "Potřebuju pár dní volna" a dostat od lékaře dovolenou). V některých polských městech bylo mimo službu až 46 procent policistů a policejní šéfové se zoufale snažili o to dostat je zpět do práce - prosili a vyhrožovali, pokusili si je podplatit částkou 1000 zlotých navíc (6000 Kč), pokud přijdou do práce - bylo to k ničemu. Nakonec se vláda rozhodla splnit požadavky policejních odborů, ale ani to nepomohlo, požadavky policistů, zrazených odborovými předáky, to nesplnilo. Tak neměla vláda jinou možnost než povolat armádu.

Ano, armádu. Plán byl jednoduchý. Vzhledem k tomu, že se už polská armáda účastnila na mezinárodním cvičení NATO, jednotka ozbrojených vozidel bude odkloněna do Varšavy a umístěna na Dmovského náměstí, tedy na místě, odkud má vyjít pochod. Tak bude pro nacionalisty nemožné se tam shromáždit. Bylo také oznámeno, že bude použita vojenská policie k udržení pořádku, což vyvolalo v důsledku právních problémů další chaos. A tak, pouhé dva dny před velkým výročím, jediné, čeho bylo dosaženo, byl chaos a dezinformace. Nikdo nevěděl nic a bylo pravděpodobné, že Varšava zažije nepokoje jako nikdy předtím. V očekávání takového vývoje vláda znovu uzavřela polovinu centra Varšavy pod záminkou příprav sobotního odhalování pomníku Kaczyńského.



Tyto přípravy donutily i zrušení z bezpečnostních důvodů tzv. Historického pikniku,   akce, kterou uspořádalo město Varšava, protože by bylo nemožné jezdit s těžkými náklaďáky a zařízením mezi davy...


Kapitola 3: Schroedingerův pochod


Naštěstí to všechno skončilo dobře. Vláda se nakonec s nacionalisty nějak dohodla. Rozhodli se, že budou manifestovat společně, ale ve dvou samostatných pochodech.

Pro vládu to jaksi byl případ Schroedingerovy kočky: pokud by manifestace skončily výtržnostmi, vláda mohla z toho obvinit nacionalisty a tvrdit, že šlo o dvě samostatné manifestace. Pokud by to dopadlo dobře, vláda mohla tvrdit, že dosáhla národní jednoty. Mezitím nacionalisté měli možnost pochodovat asi dvě stě metrů za vládním pochodem a tvrdit, že jejich manifestace je naprosto samostatná, avšak přesto z právního hlediska je součástí druhé akce. Ale na začátku akce stály oba pochody vedle sebe, takže záběry polských vojáků - součásti oficiálního pochodu - jak stojí bok po bodu s fašisty z Forza Nuova, pozvanými do Polska nacionalisty, obletěly svět:



K větším výtržnostem nedošlo, a tak vláda oznámila, že pochod národní jednoty byl úspěšný. Na rozdíl od manifestace ve  Vratislavi, kde bývalý radikální kněz Jacek Międlar ignoroval skutečnost, že místní pochod byl označen za protizákonný  v důsledku několikerého porušení zákona a na jevišti, umístěném na tržním náměstí dál pokračoval se svým zuřivým projevem plným rasistických a antisemitských nesmyslů, sprostě útočil na primátora Vratislavi a na "další židy a kurvy, nepřátele Polska".

Hlasitě ho podporovala skupina agresivních skinheadů, kteří o několik okamžiků předtím zaútočili na malou kontrademonstraci a zranili dva její účastníky a policistu.

Vzhledem k tomu, co se dělo ve Vratislavi, vypadala manifestace ve Varšavě docela neškodně, a tak strana Právo a spravedlnost oznámila, že to byl obrovský úspěch. Možná to ale bylo předčasné, protože brzo se začaly objevovat fotografie a záběry, z nichž vyplynulo, že pro nacionalisty ve Varšavě navzdory pokusům vlády zatknout ty nejradikálnější šlo také o "business as usual". Chovali se jako pokaždé. Keltské kříže a další symboly radikální pravice byly všude vidět:




Nebylo pochyb o politických názorech pochodujících, skandovali hesla jako "Polsko jen pro Poláky" a "Evropa jen pro Evropany".



 

Bylo zcela jasné, že nepodporují vládní imigrační politiku. Byli nafilmováni, jak zpívají "Morawiecki, jestli chceš černocha, drž si ho u sebe doma".

Později dav skandoval "Pryč s Evropskou unií", spálil vlajku EU  a při tom skandoval "Hadr hoří!" Organizátoři bylio na svůj úspěch hrdí:


Mluvčí organizátorů napsal na Twitteru: "Můj komentář ohledně vlajky EU? Souhlasím s tisíci hrdel! PRYČ S EU!"


Navzdory ujišťování organizátorů (vládních i pravicových) ne všichni byli vítáni. Novinářka z deníku Gazeta Wyborcza se stala terčem útoku od maskovaného muže.

Jako obvykle, zákon o pyrotechnickém materiálu byl naprosto ignorován. Navzdory tomu, že je protizákonné jich používat na masových akcích, světlice, které jsou neoddělitelné od polské pravice, vzhledem k tomu, že jejich užívání má kořeny ve fotbalové chuligánské kultuře, zapalovali všichni, včetně hasičů a zdravotníků ve službě:

Vláda věděla, že věci zašly příliš daleko, zejména vzhledem k tomu, že jedinou informací, která se objevila v zahraničních médiích, bylo, že nejvyšší polští političtí představitelé pochodovali bok po boku s radikální pravicí. Vláda pocítila potřebu se od toho všeho distancovat, tak se rozhodla jednat a byla zahájena policejní honba na lidi, vyfotografované s hořícími světlicemi.

Byla také vypsána odměna 5000 zlotých (30 000 Kč) na hlavu člověka, který spálil vlajku EU. Brzo poté se dostavil pokladník ultrapravicové organizace Młodzież Wszechpolska na policejní stanici, kde oznámil, že to udělal předseda jeho organizace, a dožadoval se oněch 5000 zlotých. Pak tato organizace zesměšnila vládu s tím, že i kdyby byli pokutováni za spálení té vlajky EU, skončí se ziskem a použijí těch 5000 zlotých na financování svých nacionalistických aktivit. Zatím policie popírá, že by tu odměnu vyplatila, ale ono na tom nezáleží. Byla to jen provokace proti vládě. Radiální pravice vždycky zaznamenala z mnoha ohledů vítězství:

- podařilo se jí v den stého výročí polské nezávislosti zorganizovat největší akci

- podařilo se jí zabránit vládě, aby tu akci převzala, a uskutečnili ji přesně tak, jak si sami přáli

- v důsledku selhání vlády neměli Poláci, kteří chtěli toto výročí oslavit jinou možnost, než se připojit k manifestaci radikálů, protože v podstatě žádná jiná alternativa neexistovala. Nyní mohou organizátoři tvrdit, vzhledem k tomu, že se pochodu účastnilo více než 125 000 lidí, že mají širokou podporu polské veřejnosti.

Vládou kontrolovaná média se snaží přesvědčovat veřejnost propagandou, že manifestace byla obrovský úspěch. Ale ono na tom nezáleží. Pat a Mat z onoho animovaného seriálu také vždycky končí každý jeho díl svým charakteristickým gestem, jsou přesvědčeni, že katastrofální důsledky jejich nezbedností jsou "vynikající". Skutečností však je, že je to totální katastrofa. Kaczyńského Golem se utrhl ze řetězu.   Džin unikl z láhve. Pro stranu Právo a spravedlnost to teď nevypadá dobře, protože je nyní mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně čelí fundamentalistickému nacionalismu, na druhé straně zuřivé opozici většiny Poláků. Ale co je ještě horší, je to tragedie pro Polsko. Protože v době, kdy Evropa a lidstvo čelí tak vážným problémům, jako je rozpadávající se Evropská unie a globální oteplování, budeme muset pracovat na nápravě situace v zemi, která je rozbitá. To může trvat celá desetiletí.

V tomto kontextu je píseň, kterou zpívala Ewa Farna během finále mimořádného koncertu, ještě významnější:


Tato píseň vznikla v roce 1988 a hovoří o hlavním městě Německa, rozděleném berlínskou zdí. Avšak dnes, tato slova, jak se zdá, popisují Polsko ještě výstižněji:

“Moje ulice je zdí rozdělena (Moja ulica murem podzielona)
Svítí neóny její pravá strana (Świeci neonami prawa strona)
Levá strana je v naprosté tmě (Lewa strona całkiem wygaszona)
Zpoza záclony pozoruji obě strany (Zza zasłony obserwuję obie strony)”.

To je pocit, který nyní mají mnozí z nás.

0
Vytisknout
15384

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2018