Al Jazeera: Uprostřed chaosu brexitu se britský politický systém konečně rozložil

18. 11. 2018

Není překvapující, že tato krize, která se rozšířila i do USA, do jižní a nyní i do střední Evropy, začala v Británii, která prakticky vynalezla neoliberalismus.

Je to krize nerovnosti, chudoby, postupného rušení demokracie, korporátní ekonomiky, které se vymkla jakékoliv kontrole. Když nemají frustrace a hněv tohoto druhu žádnou možnost vyjádření, žádnou možnost nápravy, pak se imigranti a cizinci stávají lehce obětí.

Britská krize takto odráží globální krizi, v níž elity nemají představu, co dál.


Británie se nyní octla v nejhlubší politické krizi od ukončení druhé světové války. Dohoda Mayové s EU o "odchodu" Británie z evropské organizace je v podstatě mrtvá, protože parlament ji neschválí. K brexitu má dojít 29. března 2019, tedy za pouhé čtyři měsíce. Britská vláda musí nyní zahájit přípravu na nouzových opatřeních, protože pokud by odešla Británie z EU bez dohody, přestanou létat letadla, jezdit vlaky do Evropy, bude nedostatek potravin a léků. Nikdo netuší, co se stane teď. Velmi pravděpodobné jsou předčasné volby, nové referendum o brexitu, nový šéf Konzervativní strany, píše Nick Dearden, ředitel aktivistické organizace Global Justice Now.
 


Jak k tomuto všemu došlo? Britský establishment byl vždycky ohledně EU nesmírně rozhádaný. Část britských elit se nedokáže vyrovnat se "ztrátou" britského impéria. Od kolébky je učili, že Britové se narodili k tomu, aby vládli světu, a tak nejsou schopni přijmout oslabení britské moci. Pro tyto lidi je Evropa urážka a snaží se obnovit britské impérium, v alianci s USA a chtějí, aby Británie znovu vládla světu.

Tento problém rozdírá britskou Konzervativní stranu už od doby Margaret Thatcherové, avšak vykrystalizoval za Davida Camerona. Ten slíbil referendum ve snaze uspokojit protievropské křídlo své strany, a s typickou arogancí předpokládal, že ho vyhraje. Prohrál.

Dnes nemá Konzervativní strana většinu v parlamentě a závisí na skupince ultrapravicových fundamentalistických stoupenců brexitu ze Severního Irska. Mayová musí naslouchat všem extremistickým křídlům své strany. Je to dcera vikáře a domnívá se, že tvrdá práce přinese výsledky. Nepřinese, protože problém je neřešitelný.

Mayová není schopna o ničem rozhodnout, ale také nemůže být odstraněna, protože znesvářené frakce v její straně se nedokážou dohodnout na jejím následníku.

Mayová je nyní terčem útoků od stoupenců setrvání Británie v EU, kteří chtějí nové referendum, i od fundamentalistických stoupenců brexitu, kteří chtějí odejít z EU bez dohody.

Jenže existuje další prvek brexitové debaty, který způsobil, že se stala mimořádně toxickou a není možné ji zvládnout. Stoupenci brexitu by bývali nezvítězili v referendu, kdyby nezmobilizovali pravicové voliče, kteří nenávidí cizince.

Také zneužili hluboké nespokojenosti v postindustriálních oblastech severní Anglie a Walesu, v regionech, které byly marginalizovány a zničeny čtyřmi desetiletími volnotržní ekonomické politiky.

Je to právě tento aspekt brexitu, který varovně poukazuje, že jde o víc než jen o britský problém. Umisťuje tuto krizi pevně do rámce daleko širší a hlubší krize kapitalismu od finančního krachu r. 2008.

Není překvapující, že tato krize, která se rozšířila i do USA, do jižní a nyní i do střední Evropy, začala v Británii, která prakticky vynalezla neoliberalismus.

Je to krize nerovnosti, chudoby, postupného rušení demokracie, korporátní ekonomiky, které se vymkla jakékoliv kontrole. Když nemají frustrace a hněv tohoto druhu žádnou možnost vyjádření, žádnou možnost nápravy, pak se imigranti a cizinci stávají lehce obětí.

Britská krize takto odráží globální krizi, v níž elity nemají představu, co dál. Na jedné straně stojí Tony Blairové a Hillary Clintonové, kteří chtějí zvrátit brexit, odvolat Donalda Trumpa a vrátit se k staré politické strategii, která jim sloužila tak dobře. Na druhé straně jsou ti, kteří podporují vzestup populistického autoritářství  jako ti kapitalisté, kteří podporovali ve třicátých letech fašismus v Evropě.

Ani jedna z těchto dvou alternativ nás nepřivede do lepšího světa. Nové referendum o brexitu může být jistě součástí řešení. Avšak musí být doprovázeno - v Británii i v jiných zemích - radikální transformací ekonomiky, jíž vlády musejí omezit moc korporací a financí, přepsat pravidla globálního obchodu a odstranit moc trhu nad velkou částí naší společnosti.

To není jednoduché a nepřijde to zeshora. Ale je šance využít rozporů v politických elitách k vytvoření této vize pro lepší a spravedlivější svět. Politický chaos může být děsivy, ale málokdy dojde k závažným změnám bez něho.


Podrobnosti v angličtině ZDE
 
0
Vytisknout
3409

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2018