Paní Diana to ještě nevzdala

16. 11. 2018

čas čtení 5 minut
Vážený pane šéfredaktore,

zatímco se u nás v Praze šikují k pouliční válce dva nepřátelské tábory, aby se porvali nad dalším zástupným problémem (a já se k žádnému z nich nehodlám přidat), mnozí Pražané mají problémy existenciálního rázu.

Obrátila se na mne paní Diana, zda bych Vás po delší době požádal o zveřejnění jejího naléhavého článku, neboť se musí do 27. listopadu vystěhovat i z dočasného ubytování. Proto je obzvláště naléhavá její prosba o pomoc s bydlením, důležitým i kvůli práci s její postiženou dcerou.
.

S díky a pěkným pozdravením

Mirek Prokeš,
předseda Spolku zastánců dětských práv - české sekce DCI


Můj příběh, který vyšel v předešlých letech v těchto listech, je dnes přímo tragický. Vše začalo v době, kdy bylo ještě dost sil celou situaci řešit, jen jsem nevěděla jak. I když jsem vynaložila velké úsilí ke změně, začala jsem se nořit do větších a větších problémů.

Když jsem oslovila úřady, po čase jsem zjistila, že výsledkem není pomoc, ale vytvoření dalších problémů. Jeden úředník něco zapíše a další to vezme a přidá kus svého příběhu i pocitu. Nikdo na světě se nemůže vžít do pocitů, které cítíte, i když se snažíte celou situaci vysvětlit, vyřešit a napravit. Když není vůle, jdete hlavou proti zdi.

Celou situaci shrnu. Porodila jsem dceru a na základě výmyslů a lží mojí matky u orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) i soudu jsem o svou dceru přišla. Narodila se totiž s vadou srdce a po nutné operaci se zjistilo, že má poškozený mozek. Nástroje nebo pomoc k jejímu uzdravení jsem neměla, tak jsem se snažila sama. U dcery každý krůček trvá delší čas i vzhledem k epilepsii, kterou s operací dostala. Zvládnout epilepsii, vysadit léky i postavit dceru na nohy se po několika letech povedlo, ale moje podnikání kvůli tomu dopadlo krachem.

Má matka se nabídla s pomocí za 15 000 Kč měsíčně a já to uvítala, že hlídání bude bez pomoci cizích lidí. Přišel krach podnikání a matka začala na úřadech lhát, aby nepřišla o svou apanáž. Musíte platit nájemné, potřeby svých dětí a nikdo se neptá. Nájemné nemáte z čeho hradit, dcera je hlášena u Vás, tedy nemáte šanci na příspěvek na bydlení, do práce Vás v insolvenci nepřijmou. Vezmete za povděk prací špatně placenou (50 Kč/h) a na co máte školu, Váš um, to nikoho nezajímá. Najednou jste dlužník, matka, která se nestará o svou dceru a vlastně nikdy neměla zájem.

Dostanete se do situace, které se Vám nechce věřit, zvlášť když se Vám podařilo vyléčit dítě. Hledáte spásu, kde se dá a jste vděčni za vše, co se nabízí. Je velmi málo lidí, kteří neprojektují vlastní ambice skrze Vás. Jste velmi lehká oběť, v insolvenci a s „ukradenou dcerou“, velmi bolavá. Insolvenční řízení trvalo čtyři roky, ale Vy se jeho výsledek dozvíte až po dalších dvou letech, na nájem nedosáhnete, úřad Vás raději označí za viníka, hlavně co nejmenší problém, no a soud jen opakuje, co někdy nějaký úředník napsal.

Přijde následně nemoc (v mém případě mozková mrtvice) a znova se snažíte. Zvládnete to a tak zase máte chuť pracovat a žít. Exekutor se znovu přihlásí a Vaše práce je zase vniveč. Přijde další nemoc (operace páteře včetně nehybnosti a ztráty rovnováhy) a na nájem opět nedosáhnete. Pokusy o smír, vysvětlování znáte, přesto zkoušíte. Dcera je dál než dřív a stále se snažíte.

Vyhazov z bytu, kde jste žila 30 let, znova nikoho nezajímá. Najednou jste bezdomovec a i v této chvíli přijde exekutor s věcí bez upozornění po mnoha letech a kolečko se opakuje. Dceru vídáte sporadicky a o práci s ní nemůže v těch pár hodinách povoleného „styku“ nemůže být řeč. Matka před Vámi nechá ve škole dceru zamykat a škola dělá mrtvého brouka, vlk se nažral a dodnes žere, tak proč?

Otec dcery si také přihřeje polívčičku, vždyť příspěvek na péči ve 4. stupni není zanedbatelný. Vlastně otec dcery i Vaše matka mohou být spokojeni. Každý si za Vaši práci vzal, co potřeboval. Oba na tom vydělali a vydělávají dodnes. To, že exekutor Vám zabavil příspěvky na péči o dítě (to je prý legální), že Vy brečíte řadu let a zaděláváte si na další zdravotní problém, nikoho nezajímá. Stanete se obžalovanou pro neplacení výživného s exekutorem za krkem. Nikdo už neřeší vůbec nic a Vy přemýšlíte, jak se ze situace dostat.

Žádám čtenáře, kteří dočetli článek až sem, o pomoc s právní radou, bydlením (bez kauce), s praxí s mentálním postižením. Finanční příspěvek by mi pomohl přežít v tíživé situaci, najít si slušné bydlení a znova s dcerou pracovat tam, kde jsme skončily. Číslo účtu 3171142103/0800.

Děkuji za Vaši trpělivost i za pomoc

Diana Čálková

0
Vytisknout
9479

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2018