Nejasná situace na všech frontách

16. 11. 2018 / Jan Čulík



Hroutí se poměry v několika zemích světa, což způsobuje, že jsou jejich sdělovací prostředky naprosto posedlé jediným domácím tématem a ignorují všechno ostatní, co se děje, ve vlastní zemi i ve světě.

To platí především o Velké Británii, kde se v přímém přenosu právě spektakulárně hroutí brexit, ale i o České republice, kde jsou zase všichni posedlí nejnovějším "skandálem" kolem Andreje Babiše, Čapího hnízda a jeho psychicky nemocného syna.
 

Polsko má zase obrovský skandál týkající se bankovních podvodů, francouzský tisk píše o kolapsu dvou věžáků v Marseille a Amerika je posedlá přepočítáváním hlasů na Floridě a v jiných státech.

Britská premiérka Theresa Mayová vyjednala po dvou letech dohodu s evropskou sedmadvacítkou ohledně možného odchodu Británie z EU, jenže celá její Konzervativní strana zuří, že to žádná dohoda o odchodu Británie z EU není, protože v důsledku těch 585 vyjednaných stránek Británie má zůstat po dobu neurčitou v Evropské unii, s tím, že za svůj "odchod" Bruselu zaplatí 39 miliard liber a nebude mít žádné rozhodovací pravomoci. Dohodu odmítají i stoupenci setrvání Británie v Evropské unii, protože právem poukazují na to, že podle této "dohody" bude postavení Británie v EU daleko horší než dosud. Fundamentalističtí euroskeptikové v Konzervativní straně hystericky zuří, že "dohoda" Mayové s evropskou sedmadvacítkou dává Británii vůči Bruselu do postavení "nesvéprávné kolonie". Jenže jiné řešení není a nikdo s EU nevyjednal nic lepšího. Potíž je, že brexit, jak ho požadují britští fundamentalističtí euroskeptikové, je naprosto nerealistická fantazie a jakákoliv verze odchodu Británie z EU je katastrofou.

Je velmi pravděpodobné, že dohodu odmítne Dolní sněmovna. Mezitím se fundamentalističtí euroskeptikové snaží svrhnout Mayovou z funkce šéfky britské Konzervativní strany za nahradit ji nějakým probrexitovým šílencem. Vykřikují, že je nutno dohodu "znovu vyjednat", jenže Evropská unie už má Británie dost a Angela Merkelová zdůraznila v sobotu, že nic se už znovu převyjednávat s Británií nebude.

Hrozí tedy po odmítnutí této nejnovější "dohody" buď tvrdý brexit bez dohody, který by pro Británii byl naprostou ekonomickou, politickou a sociální katastrofou, ale stále pravděpodobnější nyní je, navzdory odporu Mayové, že se možná uskuteční druhé britské referendum o brexitu. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Britové ho chtějí, a většina přibližně 8 až 10 procent britských občanů by nyní hlasovala pro setrvání Británie v EU.

V ČR se tyto dramatické události zcela pomíjejí: země je posedlá nejnovějším skandálem a mediální kampaní kolem Andreje Babiše.

Vždycky mě na postkomunistické České republice fascinovalo a stále mě fascinuje, jak lehce se velká většina českého národa nechává zmanipulovat domácími sdělovacími prostředky, ať jde třeba o umělé vyvolávání strachu a nenávisti vůči uprchlíkům, nebo nyní o údajný skandál s Babišovým psychicky nemocným synem.

Jak Ivan Kytka v dnešním Rozhovoru Britských listů, tak Ivo Bystřičan v Rozhovoru BL z minulého pátku poukazují na to, že má-li novinář mít schopnost zaujmout veřejnost pro ni důležitým tématem, zpráva musí mít pro konzumenta "atraktivní emocionální obsah". Mám s tím určitý problém, neboť emocionální manipulace je vždycky neférová. A novinářům, kteří "odhalili" "skandál" o Babišovi juniorovi se podařilo "odkrýt" úplný thriller. Není divu, že to českou veřejnost zaujalo, jenže vzhledem k tomu, že je to spíš thriller, je to opravdu realita? ŽIjeme už všichni nyní šťastně ve fikci?

Cožpak není okamžitě podezřelé, když vznikne hysterická kampaň a všechna média si najednou notují? Anebo dojde k rozštěpení mediálních táborů a některá média prosazují hystericky jeden černobílý pohled, druhá jiný?

Nemám absolutně žádné iluze o tom, že Andrej Babiš je podvodník, primitiv a manipulátor, o němž je dávno známo, že se i k nejbližším příslušníkům své rodiny chová jako psychopat. Proč je to najednou tak obrovská zpráva, když to lidi mohli vědět už dávno?

Jenže způsob, jímž česká média prezentují tento skandál, je zjednodušený a pochybný. Vyvstává celá řada nejasností, které v podstatě nepřesvědčují. Vzhledem k tomu, že Národní ústav duševního zdraví potvrdil, že Babiš junior je skutečně psychicky nemocný, trpí schizofrenií, je opravdu možno brát jeho apely a jeho obviňování Babiše seniora vážně? Je v takovém případě jeho svědectví skutečně průkazné? Jakým způsobem se dobrat pravdy, vzhledem k tomu, že v ČR nic nefunguje, na vyšetřování policie není možné se spolehnout a všechno je ovlivňováno kmenovou příslušností?

Čeští občané měli usilovat, už dávno, o vytvoření nezávislých a neúplatných institucí, jako je policie a soudnictví. Vzhledem k tomu, že neexistují a nikdo nemůže důvěřovat ani policii, ani soudům, nevyřeší se nic.

Mám k nynější antibabišovské hysterii v České republice velmi skeptický názor. Jde skutečně, jak píše Boris Cvek, o bouři ve sklenici vody. Země není vstavu tuto záležitost efektivně vyšetřit. Babiš zůstane u moci, buď s rozkládající se ČSSD, anebo si prostě do vlády vezme ultrapravičáky z SPD. Pokud by byl Babiš odvolán, Zeman ho znovu pověří vytvořením vlády.

Je zjevné, že demonstrace na Václavském náměstí nemohou zmoci nic?

Asi by se mělo uvažovat o tom, jak posílit v Česku nezávislé instituce.

Jenže možná už je pozdě a ČR je poloautoritářský stát směřující k Polsku, Maďarsku a Rusku.

Co se dá dělat.

0
Vytisknout
5494

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2018