Vzestup resentimentu

19. 11. 2018

Ti kdo zestárli v konzervativních kruzích přesně chápou, o čem píše Anne Applebaumová v nedávném eseji pro The Atlantic. Připomíná silvestrovskou oslavu v roce 1999, kdy se u ní ve Varšavě sešly desítky konzervativců, kteří si dnes často navzájem nemají co říci. Stejné rozdělení se objevilo mezi konzervativci po celém světě, v Británii, Itálii, Německu a USA. Někteří zůstali na politické trajektorii, kde byli v roce 1999. Jiní prosazují populistický nativismus. Vstoupili na území, které je xenofobní, antisemitské, autoritářské. Ještě jiní se díky renesanci reakcionářství ocitli nalevo, píše David Brooks.

Co se stalo? Během studené války být konzervativcem znamenalo morální záležitost. Bojovali jste s komunistickou tyranií - ve spojenectví s Aleksandrem Solženicynem a Lechem Walesou. Ale byli jste ve vlastní společnosti poněkud marginalizováni. Univerzity, média a kulturní špičky kontrolovali liberálové, takže pravice přitahovala hodně lidí s osobností outsiderů.

Pak se zvolením Reagana a Thatcherové a v následujících letech konzervativci vytvořili vlastní kontraestablishment - think tanky, publikace, vysílání. Jak se konzervatismus profesionalizoval, odduchovnil se. Po pádu SSSR se již konzervatismus nemohl mobilizovat kolem velké morální kauzy. Stal se technokratickým hnutím soustředěným na ekonomiku, které se zajímalo o malou vládu a reformu mandatorních plateb. Soucitný konzervatismus a sen o globálním rozšíření demokracie představovaly úsilí ukotvit konzervatismus kolem morálního ideálu, ale nefungovalo to.

Řada konzervativců prostě nedokázala v novém establishmentu uspět. V každé meritokracii se vyskytuje řada lidí, kteří neuspějí a nedosáhnou nablýskané kariéry, o níž se domnívají, že na ni mají nárok. Dříve či později takoví lidé povstanou, aby se postavili samotné soutěži a zpochybnili myšlenku výtečnosti. "Resentiment, závist a především přesvědčení, že "systém" je nespravedlivý - to jsou důležité pocity mezi intelektuály polské pravice," píše Applebaumová.

Současně jim vadí, jak spirituálně plochým se stal konzervatismus. "Principy soutěže, i když podporují talent a vytvářejí vzestupnou mobilitu, nutně nepřinášejí odpověď na hlubší otázky národní identity, nebo neuspokojují lidskou touhu patřit do morálního společenství," pokračuje Applebaumová.

V takové situaci takřka zákonitě propadnete nacionalismu krve a půdy. Ti kdo v meritokratické soutěži neuspěli, permanentní outsideři, se chopí etnického nacionalismu, aby získali pocit, že někam patří, aby vysvětlili svá selhání, aby mobilizovali masy a zúčtovali s meritokracií.

Populističtí nacionalisté v úřadě nahrazují myšlenku výtečnosti "vlastenectvím". Loajalita ke kmeni je důležitější než profesionální kompetence. Ve skutečnosti se samotný nedostatek kreativity a talentu stává důkazem spolehlivosti, jak to vidíme v případě nekončící oddanosti Trumpovi.

Pokud se má konzervatismus někdy vzpamatovat, musí dosáhnout dvou velkých cílů. Za prvé, musí najít dost velký morální účel, aby potlačil nacionalismus krve a půdy. A za druhé, musí obnovit standardy profesionální kompetence a důležitost zkušenosti, integrity a politického řemesla. Pokud odstraníte výtečnost a integritu, zbývá jen loajalita k velkému vůdci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4315

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2018