Chování českých voličů má racionální základ

22. 11. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Přiznám se, že nerozumím, co by takové psychologické kategorie jako stockholmský syndrom mohly znamenat, když se aplikují na několik milionů lidí čítající elektorát (reakce na text Karla Dolejšího, pozn. redakce). Lze něčím takovým vysvětlit to, že ČSSD za Nečasovy vlády byla stranou s nejsilnějšími preferencemi (ještě v průzkumu Medianu z června/července 2013 měla ČSSD podporu 34%)? Lze tím vysvětlit, proč voliči ODS ve sněmovních volbách 2010 vyškrtali Ivan Langera z prvního místa kandidátky tak, že nezískal poslanecký mandát a musel odejít z politiky? Lze tím vysvětlit masivní přesun voličů od ODS k Babišovi ve sněmovních volbách 2013?


Žádný třídní boj v ČR samozřejmě neprobíhá, v tom má Karel Dolejší pravdu. Ale probíhá tu už minimálně od roku 1998 hluboká frustrace z politické korupce, z nových a nových skandálů. A veřejnost reaguje právě na tohle. Obecně pro levicové voliče není korupce tak zásadní problém ve smyslu dbaní na čistotu politiků. Levicoví voliči v Česku mají spíše tendenci uvažovat: kradou všichni, důležité je, zda se také podělí s námi. Když se podělí, jsou v pořádku. Pro levicového voliče taky nebude zrovna Čapí hnízdo vůbec žádný problém, když nikoho vážně sociálně nepoškodilo. Oproti tomu pro něj bude zosobnění zla pan Bakala, který přinesl sociální katastrofu, a je bez viny. Kdyby tihle voliči opravdu trpěli stockholmským syndromem, milovali by pana Bakalu.

Když sociální demokraté za Stanislava Grosse klesli na své tehdejší dno, které se ještě nedávno vždy v debatách vydávalo za odstrašující příklad (dnes by těch asi 13% bylo krásný výsledek), vytáhl to Paroubek nahoru pomocí populistické politiky tzv. pastelkovných atd. Tehdy vládl na základě jasné většiny, kterou měl ve Sněmovně s komunisty. Ve volbách 2006 mu o fous unikla možnost stát se premiérem kvůli tzv. Kubicově zprávě. Takhle je třeba číst chování českých voličů, ne nějakými psychologizujícími kategoriemi. Ovšem je pravda, že stockholmský syndrom je sofistikovanější přístup než běžné označování voličů za idioty a blbce.

Pokud jde o pravicové voliče, je situace mnohem obtížnější. Není mezi nimi jednotný postoj např. k Václavu Klausovi staršímu, který je bezesporu symbolem politické korupce a velkého rozkrádání veřejných peněz. Mnozí na pravici ho však zbožňují. Je to stockholmský syndrom? Obávám se, že nikoli, že tento postoj je naopak spojený s nějakou formou těžení z východní podoby kapitalismu, který tu Václav Klaus zaváděl.

A pak tu máme pravici prozápadní, která se od Klause distancuje, ale ta je osudově rozdrobená. A to nejen mezi KDU-ČSL, která patří spíše do politického středu a má svoje priority na mimoběžně ose tzv. církevních restitucí a boje s manželstvím pro homosexuály, TOP09 a STAN, ale také uvnitř. Například lidovecký politik s nejlepšími výsledky u voličů, Jiří Čunek, je jasně na straně Andreje Babiše proti vedení své strany. TOP09 a STAN ještě ve volbách 2013 tvořily jednu poměrně úspěšnou formaci, tehdy tato formace měla kolem 12% hlasů. Nevím, jestli za rozdělení těchto stran a jejich pád na hranici 5% může nějaký stockholmský syndrom voličů, ale zdá se mi, že je to spíše chyba politiků obou uskupení.

A poslední poznámka: Klaus starší se nestal prezidentem v důsledku stockholmského syndromu českých voličů, ale díky zákulisnímu vyjednávání v parlamentu, kde naprosto selhala tehdejší vládní koalice a na prvním místě ČSSD. Další volba Klause st. byla pak tak odporným parlamentním divadlem, že převládl názor, že musí být zavedena přímá volba.

V přímé volbě v roce 2013 by Miloš Zeman nejspíše nevyhrál, kdyby se nemohl stylizovat do role levicového bojovníka proti všeobecně nenáviděné – ano, to bylo dávno před zásahem policie na Úřadu vlády – Nečasově vládě. A pokud je o přímou volbu letos, tedy 2018, tak Miloš Zeman vyhrál tak těsně, že se zdá naprosto racionální předpokládat, že při menší roztříštěnosti protizemanovských voličů mezi několik prakticky zaměnitelných kandidátů, kteří si tehdy položili základy pro svá současná senátorská křesla, by Miloš Zeman již nebyl prezidentem České republiky, syndrom nesyndrom.

0
Vytisknout
11274

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2018