Znovu o brexitu poučením pro Čechy: Malá země je v EU daleko silnější než velká země mimo EU

20. 11. 2018

čas čtení 4 minuty

Uprostřed chaosu, jímž je brexit vyvstávají v ostrých konturách dvě zásadní nahé pravdy, píše Fintan O'Toole. Nejsou vůbec známé - jsou tak nové, že se ukázalo, že je britský systém naprosto není schopen plně uznat a zpracovat. A právě tato neschopnost způsobila, že byla vyjednávání o brexitu tak komplikovaná a jejich výsledek tak ubohý.

První tou ohromující pravdou je zásadní změna v rovnováze moci. Druhou je neschopnost existující politické kultury vyrovnat se se vzestupem anglického nacionalismu a jeho obrovskými dopady na existenci Spojeného království.



Zaprvé, o vyjednáváních vždycky rozhoduje rovnováha moci. Velmi ubohý výsledek vyjednávání o brexitu pro Británii odráží reálnou politiku: jednala relativně malá a izolovaná země s obrovským mnohonárodnostním blokem. Tak to v tom případě chodí. Jenže tentokrát došlo k ohromující změně: došlo k proměně rolí. Británie, nikoliv Irsko, je dnes tou malou a izolovanou zemí. Irsko, ne britské impérium, má na své straně moc a vliv obrovského mnohonárodnostního bloku.

To samo o sobě je hluboce dezorientující. Je to nová věc: Poprvé za 800 let anglo-irských vztahů je to nyní Irsko, které má větší moc. Není divu, že brexitéři a britská vláda nebyli schopni tak dlouho uznat tuto novou realitu. Fungovali - a někteří z nich fungují dosud - podle starých pravidel, podle nichž bude hra rozhodnuta mezi velmocemi a zájmy malé země, jako je Irsko, budou lehce odsunuty stranou. Irsku se dostane několika frází o míru, ale skutečnou dohodu uzavře Londýn s Berlínem.

Jenže ono to tak tentokrát nebylo. Částečně je to v důsledku prosté aritmetiky: Irsko není izolováno, je součástí bloku 27 států. V tom je zásadní poučení pro brexitéry: dokonce i velmi malá země v EU má daleko větší vliv než daleko větší země venku. Částečně je to také v důsledku základního státnictví: irská vláda a irská diplomacie, podporovaná téměř jednohlasně v dublinském parlamentu, měla velmi jasnou strategii ohledně toho, co je irský národní zájem a čeho je nutno dosáhnout.

Jedné důležité věci Irsko dosáhnout nemohlo: nemohlo přimět, přestože by to velmi chtělo, Británii, aby zůstala v EU. V důsledku této reality mělo Irsko tři priority. Jednou bylo vyhnout se vzniku pevné hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Druhou bylo ochránit Dohodu z Velkého pátku z roku 1998 a právo všech občanů Severního Irska na občanství Irské republiky, a tedy i na občanství Evropské unie. Zatřetí udržet těsné osobní a hospodářské vztahy na těchto ostrovech zachováním společného britsko-irského cestovního regionu a udržet Británii co nejtěsnějši provázanou s celní unií a jednotným evropským trhem.

Irsko v britské dohodě o brexitu dosáhlo přesně toho, co chtělo. To bezpochyby ovlivnilo celou dohodu. Namísto protestů by měli brexitéři zauvažovat nad tím, že kdyby měli tak jasno ohledně svých cílů a byli tak schopní při jejich dosažení jako Irsko, nebyli bychom v dnešní šlamastyce.

Druhou novou věcí je, že síla, která utvářela jednu stranu anglo-irských vztahů po dlouhá staletí, totiž britský unionismus - se viditelně rozkládá. Vidí to všichni kromě londýnské vlády. Existují drtivé důkazy, že Angličané, kteří hlasovali pro brexit, nemají zájem o Spojené království a zejména už vůbec ne o tu jeho část, která se jmenuje Severní Irsko. V nedávném průzkumu veřejného mínění na otázku, zda rozklad mírového procesu v Severním Irsku a návrat k terorismu je cenou, kterou stojí za to zaplatit pro brexit, uvedlo 83 procent Angličanů, kteří hlasovali pro brexit, a 73 procent konzervativních voličů, že ano.  Tři čtvrtiny anglických voličů, kteří hlasovali pro brexit, uvedlo, že nechtějí, aby jejich daně dotovaly veřejné služby v Severním Irsku. A minulý týden, v průzkumu televize Channel 4, na dotaz, jaký postoj by zaujali k tomu, kdyby se v důsledku brexitu Severní Irsko stalo součástí Irské republiky, 61 procent anglických brexitérů konstatovalo, že by jim to nevadilo.

To jsou dvě seismické změny. Jsou důsledkem vzestupu anglického nacionalismu a brexitového pozdvižení, v jehož důsledku ztratila Británie povědomí o své totožnosti a o svém místě ve světě.


Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
9177

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2018