"Samet 2.0" není na programu dne

19. 11. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Venkatesh Rao ZDE upozorňuje, že v dobách, kdy opravdu dochází k hlubokým společenským změnám ("epic times"), musejí historičtí aktéři namísto snění o opakování minulých úspěchů vystoupit ze všech rutin a kreativně řešit historicky unikátní situaci. Vzato z druhé strany to znamená, že pokud se místo toho pokoušejí opakovat kdysi úspěšný vzorec jednání, s nejvyšší pravděpodobností selžou.


V roce 1989 bylo o osudu satelitního prosovětského režimu v Československu předem rozhodnuto v Moskvě, která se nepohodlného spojence potřebovala zbavit. Na domácích aktérech zůstal úkol zařídit provedení schváleného sovětského záměru. Udělali to nakonec o dost jinak, než si soudruzi v Moskvě představovali - vybraní osmašedesátníci vesměs ostrouhali - nicméně bez zásadní podpory změn ze strany SSSR by situace byla mnohem složitější, byť bychom se sotva dočkali druhého Rumunska.

U autoritářských režimů (husákovský režim té doby i Václav Havel označoval za "posttotalitní") vždy stojí za to starostlivě rozlišovat, jakým způsobem vznikly. Autochtonní autoritářské režimy, které samy zardousily politickou soutěž a opírají se o vlastní spolehlivou mocenskou základnu, bývá obecně nesmírně těžké svrhnout bez vážného (i fyzického) konfliktu, jak ukazují příklady zemí typu Jugoslávie či již zmíněného Rumunska. V postsalazarovském Portugalsku si odstavení diktatury vyžádalo vojenský převrat. - Naopak neautochtonní autoritářská vláda, tj. invazí delegitimizovaný normalizační režim v ČSSR, ačkoliv se teoreticky opírala o statisíce papírových členů KSČ, stála ve skutečnosti na hliněných nohou opřených o hlavně sovětských tanků. Hlavně se pohnuly, režim se sesul.

Mocenský monopol, který se nyní v ČR ze všech sil snaží vybudovat Andrej Babiš, pochopitelně nemá zmíněné slabiny husákovského slouhovského režimu. Pokud se bez vážných překážek a konfliktů dotvoří, nikde v zahraničí nebude možno rozhodnout o jeho pádu. Po výrazném omezení či faktickém zmrzačení politické soutěže (sledujme Maďarsko a Polsko) bude se soukromým mediálním impériem v podstatě snadné ze Strakovky "nikdy, nikdy neodstoupit". A oponentům k dispozici nezůstane žádná funkční povolená procedura, která by dříve, za podmínek spravedlivé politické soutěže, ještě mohla vést k normální výměně vlády.

Nečekejte, že nějaké demonstrování, byť se jej účastnila třeba polovina Čechů, dosáhne změn srovnatelných s tím, co se odehrálo před třemi dekádami. Tehdy byl protivník na jedné straně předem poražen - a na druhé už se těšil, jak kontakty získané posluhováním režimu zúročí v nadcházející prichvatizaci. Babiš znova podporovaný Zemanem a Okamurou však poražen není - a ví, že pokud by se porážce nedokázal vyhnout, skončí za mřížemi.

Policie, která nešetří potenciální ovlivňování klíčového svědka ve Švýcarsku, zato se však spěchá zabývat vyhozením květin, už dávno nevyvolává dojem intaktní nezávislé instituce, na jejíž profesionální práci lze spoléhat. Se soudy to alespoň zatím vypadá lépe - jenže kde není žalobce, není soudce. Na standardní mechanismy liberální demokracie a právního státu již v ČR neradno příliš spoléhat.

***

Kromě osudného 17. listopadu 1989 na Národní třídě bylo pak již svržení komunismu v ČSSR víceméně stínovým mocenským bojem. A jen nesmírná politická slabost protivníka umožnila přistupovat ke konfrontaci ze zdánlivých morálních výšin, s heslem "Nejsme jako oni!".

Skutečný mocenský boj ve velké většině případů takto vést nelze - pokud ovšem nejste předem rozhodnuti prohrát. Skutečný mocenský boj je vždy nakonec víceméně špinavá záležitost - moralistními gesty se vyhrát nedá, zejména tehdy ne, jste-li dokonce ve značné mocenské nevýhodě a protivník nedodržuje žádná pravidla.

Těm kdo jsou dodnes natolik cimprlich, že je jako svatokrádež pobouří i symbolické vyhození pokrytecké kytice kradmo se plížícího estébáka, nezbývá než otevřeně adresovat výzvu, aby ze svého azylu v zemi fantazie ráčili sestoupiti na pevnou zemi. Ale zdá se, že tu již nikdo ničemu nerozumí, pokud to není řečeno sdostatek "lidově". Forma tedy musí odpovídat komunikačním schopnostem adresáta.

"Přestaňte konečně citovat sametovou mytologii a soustřeďte se na skutečný mocenský boj tady a teď!"

0
Vytisknout
12483

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2018