Jak vznikla v Británii katastrofa brexitu a proč ji Corbyn podporuje

19. 11. 2018



John Harris velmi informativně píše o katastrofě brexitu. Podobný ústup od levicových principů politiky, k jakému dochází v Labouristické straně, provedla i ČSSD:

Za poslední dva roky, kdy na sebe stoupenci a odpůrci brexitu zuřivě křičí, se brexit prezentoval jako případová studie rozpornosti a složitosti. Kdykoliv jsem navštívil oblasti, v nichž lidé hlasovali pro brexit, vždycky jsem z toho měl velmi rozporný dojem: šly mi na nervy nesmysly, jimž věří stoupenci brexitu, avšak také jsem si byl silně vědom, že v nejzanedbanějších částech Anglie a Walesu hlasovala velká část lidí pro brexit proto, že je nikdo už desítky let neposlouchá. Jak se celá sága se skřípání valila dál, pokud bych k ní měl zaujmout nějaký postoj, bylo by to asi, že se pravděpodobně brexit musí odehrát, ale že jeho nevyhnutelně děsivé důsledky povedou k radikální změně v britské domácí politice a ke konečné likvidaci anglického fantazírování o výjimečné roli Angličanů v globálním světě, která nemá v 21. století místo.
 

Teď mám o tom pochybnosti. Většina konzervativních politiků, kteří podporovali brexit, zmizela - opustila své politické funkce. Teprve nyní začíná vycházet najevo, jak aktivisté za brexit dosáhli volebního úspěchu prostřednictvím podvodů. A každý měsíc přicházejí informace o tom, jak brexit zlikviduje místa, která pro něj hlasovali: tento týden přišla zpráva o likvidaci továrny na ložiska v Plymouthu, která existovala padesát let, nyní ji vlastnila německá firma Shaeffler, ale podnik končí se ztrátou 350 pracovních míst, v důsledku "nejistoty ohledně brexitu".

Víme, že brexit je důsledkem neschopnosti celé řady šéfů britské Konzervativní strany adekvátně se vypořádat se skupinou nezvládnutelných pravicových ideologů, a důsledkem vrozené tendence postthatcherovských konzervativců zahrávit si s živobytím a bezpečností nás všech. Je ironické, že právě v důsledku zoufalství a resentimentu, které vznikly v důsledku deindustrializace, prováděné konzervativci od osmdesátých let a politiky škrtů vnucené zemi o třicet let později, hlasovalo tolik lidí pro brexit. Napomohla tomu surreálná kampaň lží a dezinformací, kterou vedli privilegovaní jedinci s jediným cílem.

Jacob Rees-Mogg a Boris Johnson jsou absolventy téže drahé exkluzivní školy, kam chodil i premiér Cameron, jehož idiotské rozhodnutí uspořádat referendum o brexitu jim dalo tuto příležitost.  Nigel Farage a Aaron Banks jsou archetypálními příklady podvodníků, jimž od thatcherovských osmdesátých let byla dána svoboda dělat si, co chtějí. Jde o dvě tváře moderní Británie, které se už dlouho slučují a dělají v zemi katastrofu.

Jak je ale možné, že Labouristická strana, která je údajně tak radikální, proti těmto lidem vůbec nevystupuje?

Existuje snad nějaká děsivá ekvivalence mezi pravicovými brexitéry, kteří vidí celonárodní krizi jako ideální odrazový můstek pro volnotržní utopii, a levičáky, kteří si myslí, že katastrofa také napomůže jejich vizi socialismu?

V současnosti je postavení Labouristické strany založeno na dvojím, neuvěřitelném, přesvědčení: že labouristům se jaksi podaří vyjednat daleko lepší brexit, a že labouristé chtějí předčasné volby, které jim parlament neposkytne. Na rozdíl od toho, co labouristé propagandisticky tvrdí, neexistuje žádná šance, že by labouristé dokázali vyjednat "přesně stejné výhody", jaké má nynější členství Británie v EU.

Británie má v současnosti trojí volbu, a je nepravděpodobné, že parlament rozhodne rozumně: dohodu Theresy Mayové o odchodu z EU, nepředstavitelný chaos odchodu bez dohody a zrušení brexitu.

Vzhledem k tomu, že vedení Labouristické strany nedělá nic, jediná naděje pro zrušení brexitu spočívá na poslancích, a obrovská členská základna Labouristické strany by na ně měla vyvinout nátlak. Kde jsou například velké odborové svazy?

Britský konzervatismu je v rozkladu a v chaosu. Přijmout jeho nevážnější poválečnou krizi přijetím jeho nejodpornějšího projektu by byla podivná věc. Bylo by to vyhnutím se ústřednímu faktu britské politiky: že brexit je třídní otázkou - a všechno ostatní z toho následuje.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
4153

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2018