Kauza Džamál Chášakdží aneb Jak dál ve zdecimovaném Jemenu?

15. 11. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Vypadá to, jako by kauza zavražděného saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího neměla konce. Deník The New York Times tento týden zveřejnil nové důkazy, jež podle amerických zpravodajců zcela zjevně ukazují na zadavatele vraždy, jimž má být hlavní podezřelý, tedy saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán. A když se už zdá, že smyčku okolo princova krku nelze více utáhnout a jeho pád je nevyhnutelný, přichází pomoc shůry v podobě Trumpova poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona. Přestože si Bolton audionahrávky zachycující Chášakdžího vraždu neposlechl, zůstává - odvolávaje se na své podřízené, kteří si je poslechli - skálopevně přesvědčen o tom, že vrahem je někdo jiný. Tato kafkárna vskutku věrně vystihuje perverzní mocenské vazby, které by za příznivé politické konstelace mohly vzít za své.   

Podle listu The New York Times jeden z členů eskadry smrti krátce po vraždě zavolal svému nadřízenému v Rijádu, aby „svému šéfovi“ vyřídil, že „dílo bylo vykonáno“. Bývalý důstojník CIA Bruce Riedel, který dnes pracuje pro Brookings Institution, telefonát označil za celkem přesvědčivý důkaz usvědčující saúdského korunního prince ze zosnování Chášakdžího likvidace. Turecká vláda poskytla audionahrávky zachycující poslední minuty Chášakdžího života nejen Spojeným státům, ale i Saúdské Arábii, Velké Británii, Francii, Německu a Kanadě. Vyjma Německa se jedná o země, které jsou až po uši namočeny v jemenské agónii. Pentagon sice oznámil, že přestane doplňovat palivo saúdským bombardérům během letu, nicméně toto gesto lze chápat jako vějičku pro veřejnost otřesenou gangsterským mordem v Istanbulu. Trumpův kabinet si tímto krokem očividně chce naklonit veřejné mínění na svou stranu a zároveň zabránit Kongresu, aby mu příslušnou legislativou překazil jeho nadstandardní vztahy s Rijádem.

Mnoha americkým zákonodárcům nehledě na stranickou příslušnost totiž dochází trpělivost s nevypočitatelným mladým despotou, jehož excesy vrhají špatné světlo na dosud nezlomné americko-saúdské spojenectví. Americký senát patrně ještě v tomto roce bude hlasovat o rezoluci, která by zastavila veškerou americkou pomoc pro saúdské tažení v Jemenu. Kdyby Senát tuto rezoluci schválil, Saúdové by v této nejchudší arabské zemi patrně volky nevolky museli složit zbraně. A když uvážíme, že v Jemenu probíhá nejhorší humanitární tragédie současnosti a konflikt je „živoucím peklem pro všechny jemenské děti“, je v zájmu humanity toto zvěrstvo neprodleně ukončit. 

Spojené státy a Velká Británie také vyzvaly všechny aktéry jemenského konfliktu, aby do konce listopadu uzavřeli příměří. Tento apel lze chápat jako mazaný alibismus, neboť hlavními exportéry zbraní do ropné monarchie jsou právě USA a Spojené království. A jestliže je v moci Spojených států jemenské inferno ukončit, je tato výzva - „určená všem aktérům jemenského konfliktu“- závazná především pro Bílý dům.

Ve hře jsou ovšem ještě další významné západní země, jejichž vrcholní představitelé uzavřeli se Saúdy lukrativní zbrojní zakázky. K nejhlasitějším stoupencům vojenské spolupráce s Rijádem patří Macronova Francie. Ačkoli francouzský prezident nedávno tvrdil, že Saúdská Arábie není významným klientem francouzského zbrojního průmyslu, jeho ministr obrany označil vojenské zásilky pro Rijád za klíčové pro rozvoj hospodářství země galského kohouta. Zatímco představitelé výše uvedených států potvrdili, že inkriminované audionahrávky od Ankary obdrželi a poslechli si je, francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian se dětinsky vymlouvá, že do Paříže nedorazily.

Dokud bude Emmanuel Macron tváří v tvář stále přesvědčivějším důkazům o Salmánově vražedné misi v Istanbulu podporovat saúdské genocidní tažení v Jemenu, nelze jej vnímat jako „lídra svobodného světa“ bojujícího proti toxickému trumpismu na obou stranách Atlantiku.

Ani kanadský premiér Justin Trudeau nemá odvahu ukázat prstem na prince Salmána a v ústraní vyčkává, jak se celá kauza vyvrbí. Trudeau totiž navzdory své pověsti otevřeného liberála nemíní kvůli spektakulárnímu mordu saúdského prominenta ohrozit zbrojní zakázky za 12 miliard liber.

Na neutuchajícím strádání jemenské populace se do značné míry podepisuje také Evropská unie, neboť hodnota vojenských zásilek pro Rijád mnohonásobně převyšuje hodnotu humanitární pomoci EU určené pro Jemen. Bez viny samozřejmě není ani Česká republika, třebaže naše vojenská spolupráce s ropnou monarchií hraje v jemenské tragédii vedlejší roli. Je celkem zábavné sledovat, jak západní lídři bědují na osudem Džamála Chášakdžího a zároveň mají strach označit pachatele jeho vraždy, aby neohrozili zbrojní průmysl. Jedno je však jisté: dokud budou přední západní státy trapně kličkovat a podporovat saúdskou válečnou mašinérii v Jemenu, nemůže je nikdo soudný brát vážně.

0
Vytisknout
8969

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2018