Kauza Džamál Chášakdží aneb Jak dál ve zdecimovaném Jemenu?
15. 11. 2018
/
Daniel Veselý
čas čtení
5 minut
Vypadá to,
jako by kauza zavražděného saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího neměla
konce. Deník The New York Times tento
týden zveřejnil nové důkazy, jež podle
amerických zpravodajců zcela zjevně ukazují na zadavatele
vraždy, jimž má být hlavní podezřelý, tedy saúdský korunní princ Mohamed bin
Salmán. A když se už zdá, že smyčku okolo princova krku nelze více utáhnout a
jeho pád je nevyhnutelný, přichází pomoc shůry v podobě Trumpova poradce pro
národní bezpečnost Johna Boltona. Přestože si Bolton audionahrávky
zachycující Chášakdžího vraždu neposlechl, zůstává - odvolávaje se na své podřízené,
kteří si je poslechli - skálopevně přesvědčen o tom, že vrahem je někdo jiný.
Tato kafkárna vskutku věrně vystihuje perverzní mocenské vazby, které by za
příznivé politické konstelace mohly vzít za své.
Podle listu The New York Times jeden z členů eskadry
smrti krátce po vraždě zavolal svému nadřízenému v Rijádu, aby
„svému šéfovi“ vyřídil, že „dílo bylo vykonáno“. Bývalý důstojník CIA
Bruce Riedel, který dnes pracuje pro Brookings Institution, telefonát označil
za celkem přesvědčivý důkaz usvědčující saúdského korunního prince ze zosnování Chášakdžího
likvidace. Turecká vláda poskytla audionahrávky zachycující poslední minuty
Chášakdžího života nejen Spojeným státům, ale i Saúdské Arábii, Velké Británii,
Francii, Německu a Kanadě. Vyjma Německa se jedná o země, které jsou až po
uši namočeny v jemenské agónii. Pentagon sice oznámil, že přestane
doplňovat palivo saúdským bombardérům během letu, nicméně toto gesto lze chápat
jako vějičku pro veřejnost otřesenou gangsterským mordem v Istanbulu.
Trumpův kabinet si tímto krokem očividně chce naklonit veřejné mínění na svou
stranu a zároveň
zabránit Kongresu, aby mu příslušnou legislativou překazil
jeho nadstandardní vztahy s Rijádem.
Mnoha
americkým zákonodárcům nehledě na stranickou příslušnost totiž dochází
trpělivost s nevypočitatelným mladým despotou, jehož excesy vrhají špatné
světlo na dosud nezlomné americko-saúdské spojenectví. Americký senát patrně
ještě v tomto roce bude hlasovat o rezoluci,
která by zastavila veškerou americkou pomoc pro saúdské tažení v Jemenu.
Kdyby Senát tuto rezoluci schválil, Saúdové by v této nejchudší arabské zemi
patrně volky nevolky museli složit zbraně. A když uvážíme, že v Jemenu
probíhá nejhorší humanitární tragédie současnosti a konflikt je „živoucím
peklem pro všechny jemenské děti“, je v zájmu humanity toto
zvěrstvo neprodleně ukončit.
Spojené
státy a Velká Británie také vyzvaly všechny aktéry jemenského konfliktu, aby do
konce listopadu uzavřeli příměří. Tento apel lze chápat jako mazaný alibismus,
neboť hlavními exportéry zbraní do ropné monarchie jsou právě USA a Spojené
království. A jestliže je v
moci Spojených států jemenské inferno ukončit, je tato výzva - „určená
všem aktérům jemenského konfliktu“- závazná především pro Bílý dům.
Ve hře jsou
ovšem ještě další významné západní země, jejichž vrcholní představitelé
uzavřeli se Saúdy lukrativní zbrojní zakázky. K nejhlasitějším stoupencům
vojenské spolupráce s Rijádem patří Macronova
Francie. Ačkoli francouzský prezident nedávno tvrdil,
že Saúdská Arábie není významným klientem francouzského zbrojního průmyslu,
jeho ministr obrany označil vojenské zásilky pro Rijád za klíčové
pro rozvoj hospodářství země galského kohouta. Zatímco představitelé výše uvedených států
potvrdili, že inkriminované audionahrávky od Ankary obdrželi a poslechli si je,
francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian se dětinsky vymlouvá, že do Paříže nedorazily.
Dokud bude
Emmanuel Macron tváří v tvář stále přesvědčivějším důkazům o Salmánově vražedné
misi v Istanbulu podporovat saúdské genocidní tažení v Jemenu, nelze
jej vnímat jako „lídra svobodného světa“ bojujícího proti toxickému trumpismu
na obou stranách Atlantiku.
Ani kanadský
premiér Justin Trudeau nemá odvahu ukázat prstem na prince Salmána a
v ústraní vyčkává, jak se celá kauza vyvrbí. Trudeau totiž navzdory své pověsti
otevřeného liberála nemíní kvůli spektakulárnímu mordu saúdského prominenta
ohrozit zbrojní
zakázky za 12 miliard liber.
Na neutuchajícím
strádání jemenské populace se do značné míry podepisuje také Evropská unie,
neboť hodnota vojenských zásilek pro Rijád mnohonásobně
převyšuje hodnotu humanitární pomoci EU určené pro Jemen. Bez viny
samozřejmě není ani Česká republika, třebaže naše vojenská spolupráce s ropnou
monarchií hraje v jemenské tragédii vedlejší roli. Je celkem zábavné
sledovat, jak západní lídři bědují na osudem Džamála Chášakdžího a zároveň mají
strach označit pachatele jeho vraždy, aby neohrozili zbrojní průmysl. Jedno je
však jisté: dokud budou přední západní státy trapně kličkovat a podporovat
saúdskou válečnou mašinérii v Jemenu, nemůže je nikdo soudný brát vážně.
10170
Diskuse