První světová válka v kontextu 19. a 21. století

9. 11. 2018 / Boris Cvek

První světová válka, od jejíhož konce uplyne v neděli sto let, byla v mnoha směrech důležitější než ta druhá. Především připravila podmínky pro bolševismus i nacismus. Kromě toho tak masové a brutální zabíjení lidí, jaké poprvé v dějinách přinesla právě první světová válka, nemělo žádný rozměr boje mezi dobrem a zlem. To představuje zásadní kontrast obou válek. V druhé světové válce bylo poraženo zlo, v první světové válce byl zničen starý svět.

 

První světová válka bývá nazývána „Velká válka“, ale myslím, že správnější název by měl znít „Absurdní válka“. Padlo v ní deset milionů vojáků, dvacet milionů bylo zraněno. Civilistů zabitých v důsledků války bylo téměř osm milionů. Výsledek? Bolševické Rusko, rozpad střední Evropy do nacionalistických států, ponížené, revanšistické Německo, zahnané do kouta zakrvácenou Francií, a k tomu izolacionistické USA. Teprve následky druhé světové války měly do západní Evropy a postupně i do střední a východní Evropy po roce 1989 přinést mír, sociální stát a prosperitu. Hitler a Stalin dali západnímu světu veliké poučení.

Přitom v 19. století se mohlo zdát, že lidstvo automaticky spěje výše k „věku rozumu“ s tím, jak roste vědecké poznání a technika, jak jsou lidé osvícenější a vzdělanější, jak mizí vrchnost a poroba. To byla ovšem iluze. Samo 19. století bylo velmi krvavé: napoleonské války, rusko-turecká válka, karlistické války ve Španělsku, spousta válek v koloniích (opiové války, anglo-afghánské války, francouzské obsazení Alžírska, indické války o nezávislost, francouzsko-mexická válka atd.), revoluce v roce 1848, italské války o nezávislost, šlesvické války, krymská válka, rakousko-pruská válka, francouzsko-pruská válka atd. Krvavé bylo také 18. století nebo 17. století. To jen aby nedošlo k mylnému dojmu, že starý svět byl méně krvavý než ten nový.

Myslím, že to musíme vidět naopak. Nebylo možné a myslitelné, aby s růstem vědeckého poznání, průmyslu a vzdělanosti mohly vydržet staré vrchnostenské státy. Tyto státy byly přitom velmi brutální a jejich dějiny jsou dějinami válek. Od Filipa Sličného po Třicetiletou válku. Ani v těchto válkách, stejně jako v první světové válce, nešlo o žádné dobro a zlo, nýbrž o území, majetek a moc. Jako příklad si můžeme vzít křížovou výpravu proti sektě albigenských (1209-1229), při níž bylo vyvražděno několik stovek tisíc lidí v jižní Francii. Motorem vraždění byla touha po majetcích a území heretiků. Např. ve vesnici Béziers byli vyvražděni všichni obyvatelé bez ohledu na své vyznání. Pod tímto úhlem pohledu se dějiny 19. století, zejména dějiny revolucí, byť krvavé, jeví jako dějiny rozkladu vrchnostenského státu v důsledku rostoucího pokroku, vzdělání a emancipace mas.

To, v co doufali věštci pokroku a humanity v 18. a 19. století, vyžadovalo na prvním místě konec vrchnosti. A není to něco, co by se dodnes nějak bezezbytku podařilo. Nicméně první světovou válku stará vrchnost, která ji rozpoutala, už de facto nepřežila. Je pravda, že v Rusku místo staré vrchnosti přišla vrchnost bolševická, v Německu vrchnost nacistická, v obou případech vrchnost totalitní, vrchnost jedné brutální mafie s rétorikou nového světa a nového člověka. Tím se ovšem vytvořila situace pro skutečný boj dobra se zlem, pro druhou světovou a pak i studenou válku. Z těchto dvou válek, druhé světové a studené, bere naše západní civilizace své základní poučení a svůj étos. Když se podíváme na uplynulých sto let v Evropě, nevidíme kontinuitu mezi světem mezi světovými válkami a dneškem, náš svět začíná až s evropskou integrací a s poučením z nacismu a bolševismu. A když mluvím o „nás“, tak nemám na mysli nás jako ten stát, který po roce 1945 až do roku 1989 musel být součástí bolševického světa, pohrobka carismu a první světové války. Mám na mysli „nás“ dnes, pro které je sovětské Rusko minulost a evropská integrace současnost. Mimochodem: Rusko dodnes nepřestalo být vrchnostenským státem svého druhu. Kontrola veřejnosti nad mocnými tam prakticky neexistuje. 

0
Vytisknout
3034

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2018