Čeští stoupenci destruktivní války proti teroru žijí v nebezpečné iluzi

12. 11. 2018 / Daniel Veselý

Když jsem se nedávno zúčastnil diskuse v Českém rozhlase o smyslu našeho vojenského angažmá v Afghánistánu, od svého názorového oponenta, válečného veterána Františka Gábora, jsem se dozvěděl, že seriózní debata by měla proběhnout až po nezbytné pietě za padlé české vojáky. Nu, ačkoli pieta již skončila, na onu debatu podle očekávání nezbývá čas, jelikož neúprosná mediální realita nás zahlcuje dalšími důležitými i nedůležitými tématy. A proto není divu, že tuzemské sdělovací prostředky ignorovaly novou studii, jejíž poznatky vykreslují Američany vedenou válku proti teroru v temných barvách.

Podle aktuální studie, již vypracoval Watsonův institut pro mezinárodní a veřejné záležitosti při Brownově univerzitě, bylo v Američany iniciovaných válkách v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu zabito 480 až 507 tisíc osob. Přestože válečné konflikty v těchto zemích nejsou natolik intenzivní jako v uplynulých letech, dozvídáme se, že počet civilistů usmrcených letos v Afghánistánu bude možná nejvyšší za celou válku. Tato informace, spolu s dalšími relevantními poznatky mapujícími kontraproduktivní afghánské tažení, by měla být klíčovým faktografickým materiálem pro racionální celospolečenskou debatu o smyslu českých zahraničních misí. Jestliže je naší povinností vyjádřit smutek nad padlými českými vojáky v zemi pod Hindúkušem, jak soudí naši přední vojenští představitelé, nemůžeme bez uzardění odvracet zrak od neutuchající agónie běžných Afghánců.

Nicméně autorka analýzy, politoložka Neta Crawford, tvrdí, že skutečný počet obětí americké války proti teroru je bezpochyby vyšší, což je dáno omezenými informačními možnostmi médií a neziskových organizací, jakož i vládními obstrukcemi. Studie navíc nezahrnuje „nepřímé oběti“ těchto válek, které přišly o život v důsledku zničené infrastruktury, tedy nedostatečně fungujícího zdravotnictví, limitovaného přístupu k pitné vodě a potravinám apod.

Tyto poznatky v základních obrysech korespondují se závěry společné studie Lékařů za sociální odpovědnost, Lékařů za globální přežití a držitelů Nobelovy ceny za mír – Mezinárodních lékařů pro prevenci jaderné války z roku 2015, kteří skutečný počet obětí globálního tažení proti terorismu vyčíslili na 1,3 milionu až dva miliony mrtvých.

Ani jedna z analýz však nezahrnuje zabité mimo aktivní bojové zóny v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, především tisíce Jemenců a Syřanů, jež usmrtily bezpilotní letouny a klasické bombardéry. V tomto chmurném výčtu rovněž chybí desítky tisíc přímých obětí saúdské intervence v Jemenu (plus mnohem vyšší počet těch, kdo zemřeli na podvýživu a podlehli snadno léčitelným chorobám), kde Spojené státy poskytují interventům nezbytnou vojenskou a diplomatickou podporu.

Ať tak či onak, obě studie jsou alarmující výpovědí o ničivém konfliktu, trvajícím dlouhých 17 let, jehož konec je stále v nedohlednu. Chceme-li vést fakty podloženou debatu o účelu Američany vedených misí na Blízkém a Středním východě, jichž se AČR dlouhodobě účastní, nemůžeme se ostýchat a vyhýbat se těmto a dalším choulostivým skutečnostem. Jak se tuzemští stoupenci války proti teroru, počítaje v to přední komentátory, například vypořádají s faktem, že střelec, který minulý týden v Kalifornii usmrtil 12 osob, je veterán z Afghánistánu patrně trpící posttraumatickým syndromem? Nejenže si američtí veteráni s železnou pravidelností berou život, ale mohou být nebezpečni i svému okolí. Hrůzy války se totiž neomezují pouze na bojiště Blízkého východu, nýbrž jsou všudypřítomné.

Jenže klasické sdělovací prostředky žádoucí debatu o těchto palčivých skutečnostech standardně zužují na plané proklamace armádních špiček a s nimi sympatizujících mluvících hlav. A proto se opět ptám, kdy je vhodné hovořit o smyslu našeho angažmá v Afghánistánu, jakož i jiných zemích, kde Česká republika „plní své spojenecké závazky“, když nemilosrdná fakta odhalující děsivou tvář války proti terorismu jednoznačně velí k ústupu?

 

0
Vytisknout
5717

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2018