Před 100 lety...

10. 11. 2018

čas čtení 4 minuty


Andrew Stroehlein, mediální ředitel organizace Human Rights Watch, odhaluje při příležitosti stého výročí ukončení první světové války svůj slovenský původ...


Můj dědeček z matčiny strany se narodil v Pennsylvánii, ale jeho rodina pocházela z východního Slovenska, ze zemplínského kraje, a když mu bylo asi osmnáct, rodina se rozhodla, že se musí vrátit na Slovensko a najít si tam na Zemplíně manželku.

Netuším, proč jim možnosti v Pennsylvánii nestačily. Rodina byla opravdu chudá, a tak zjevně museli jeho hledání budoucí manželky na Slovensku považovat za velmi důležité.

Avšak když tento mladík byl na návštěvě u svých přátel a příbuzných na té slovenské vesnici, přišla skupina vojáků zatkla všechny mladé muže a naložila je do vagónů jedoucích na východ.

 

Víte, dědeček tam odjel ve velmi špatnou dobu: v létě 1914, právě v době, kdy vypukla první světová válka.

Muži, kteří přišli do té slovenské vesnice, byli členy maďarské vojenské jednotky, která násilně sbírala mladé muže do armády, a můj dědeček a mnoho dalších mladých mužů z této oblasti byli posláni na ruskou frontu.

Vzpomínám na to, jak jsem seděl na zahradě v dědečkově domě a poslouchal jsem, jak nám o tom vypráví s absolutní hrůzou v hlase.

Jeden konkrétní příběh, střetnutí s mladým ruským vojákem, na něhož zaútočil bajonetem a pak byl svědkem toho, jak umírá, způsobil, že tento, v mých dětských očích, velký a vážný muž, kvůli tomu plakal, ještě o půlstoletí později.

Samozřejmě, jako americký občan, tam vůbec neměl být. Byl chybně unesen do rakousko-uherské armády.

Dovedu si představit, jak se  snaží těm maďarsky mluvícím vojákůḿ vysvětlit anglicky a zemplínskou slovenštinou, že udělali chybu, a jak mu ti Maďaři říkají, "Jo, jo, kamaráde, zapadni do vagónu."

Nakonec musel rodinný přítel cestovat z Pennsylvánie do Budapešti s různými dokumenty a přesvědčovat tam úřady, aby ho pustili. Trvalo to určitou dobu, ale nakonec ho z té armády pustili. Bohužel, na ty hrůzy, které zažil na východní frontě, hned tak nezapomněl...

Avšak ty zážitky nebyly bez určitého pozitivního vyústění. Když byl dědeček na té ruské frontě, setkal se s mužem z jiné slovenské vesnice, který v určitou chvíli mu řekl ona osudová slova: "Mám sestru..."

Cestou zpět do USA navštívil dědeček na jeho doporučení jeho rodinu, i když se ukázalo, že dal pak přednost mladší sestře a ne té původně doporučované. Zjevně se do sebe zamilovali. Avšak museli čekat několik let, než došlo k svatbě.

Byla válka a příměří 11.11. 1918 nezabránilo chaosu a zmatku v Evropě okamžitě. Východní Slovensko bylo v politickém chaosu po několik dalších let i po válce, vládl tam obrovský nedostatek potravin. Moje babička vzpomínala na tu strašlivou dobu.

Ale jakýmsi způsobem jejich touha se vzít přežila během všech těch let a na tu velkou vzdálenost. Dokonce i v roce 1918, kdy byl můj dědeček povolán do americké armády a poslán na západní frontu.

Ano, on bojoval v první světové válce na obou stranách fronty. Válka je strašlivá a absurdní.

Postscript a svatební fotografie: Měli osm dětí, jedno zemřelo velmi malé, ale ostatních sedm (které vyrostly v New Jersey a mluvili babiččiným východozemplínským dialektem, byl to samozřejmě jejich rodný jazyk) jim nakonec dalo množství vnuků pravnuků a prapravnuků.








-1
Vytisknout
10513

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2018