O pokrytectví Davida Brookse

5. 11. 2018 / Milan Kohout

čas čtení 4 minuty

Dovolte mně nabídnout malou polemiku s tímto článkem : https://blisty.cz/art/93255-nova-studena-valka.html

Pamatuji si na Davida Brookse, jako pravidelného hosta diskuzních pořadů na americké veřejnoprávní televizi (PBS Newshour), které se vysílaly už před čtvrt stoletím.

Aby bylo dodrženo vyváženosti, tak tam zastupoval velmi konzervativní, ale usměvavý hlas blahořečící tržní ekonomice, ražené tehdejší pravicově neoliberální ekonomickou revolucí, aktivně podporovanou tehdejším prezidentem Billem Clintonem.

Před invazí do Iráku v roce 2003, která se stala největším válečným krvavým zločinem spáchaným Spojenými státy v tomto století, si pamatuji, jak Brooks vášnivě agitoval pro invazi, a i když už bylo jasné, že byla rozpoutána na základě vylhaných a vykonstruovaných důvodů, tak ji stále obhajoval.

Když jsem tehdy vídával obličej Brookse na obrazovce, tak se mně zvedal žaludek.

Podpora (jeho a jemu podobných “intelektuálů”) globální expanze amerického neoliberalizovaného kapitalismu samozřejmě vedla k tomu, že se masově začaly uzavírat výrobny a továrny v odloučených středních částech Spojených států a rozpoutala se kapitalistická bonanza vývozu pracovních příležitostí do zemí na druhé straně zeměkoule, pomocí níž se neuvěřitelně zvedly zisky majitelů výrobních prostředků, jednoduše nazývaných kapitalisté.

Jen málo novinářů se tenkrát a vlastně i nyní věnuje zkušenosti desítek milionů lidí z tisíců malých amerických městeček a vesnic, kteří ztratily práci a jejichž životy se staly zoufalým přežíváním, končícím návykovostí na různé drogy, zejména masově doktory předepisované prášky na bolesti. Asi příliš lidí neví, že zchudlé části Spojených států právě v současnosti prožívají největší epidemii drogové závislosti v celé historii země. Na níž samozřejmě rovněž vydělali miliardy dolarů výrobci narkotik.

(viz About Opioid Crises:

https://www.democracynow.org/2017/10/19/who_profits_from_the_opioid_crisis

https://www.esquire.com/news-politics/a12775932/sackler-family-oxycontin/

https://www.newyorker.com/magazine/2017/10/30/the-family-that-built-an-empire-of-pain

https://www.democracynow.org/2018/6/1/origins_of_the_opioid_epidemic_purdue )

Během posledních několika dekád trvajícího úpadku střední části země se ale do měst a pobřežních částí Ameriky navalily obrovské sumy z vychytralých “investic” do dalekých zemí za mořem a vytvořila se úzká vrstva občanů, kteří dnes vlastní drtivou část celospolečenského bohatství.

Jen v Bostonu kolem mého ateliéru se postavilo neuvěřitelné množství kancelářských budov a bytů pro zbohatlíky.

Je zajímavé, že příslušníci této nenažrané vrstvy jsou na první pohled a poslech těmi největšími protagonisty takzvané politické korektnosti, lidských práv a boje proti globálnímu oteplování, zatímco ale svým nahromaděným majetkem vytvořeným globalizací, a nikoliv lokalizací výroby zanechali největší uhlíkovou stopu.

Což je pokrytectví, které samozřejmě nejvíce začalo lézt krkem zchudlým lidem, kterým bylo říkáno, že se mají radovat ze zavírání uhelných dolů, protože uhlí vytváří velkou uhlíkovou stopu.

Nejvíce zaznívalo toto pokrytectví z úst prezidentské kandidátky Clintonové. Naprosto mě nepřekvapuje, že zchudlí lidé, které Clintonová nazývala rasisty, homofoby, misogynisty atd. přivítali naprostého nováčka v jakékoliv politické funkci Donalda Trumpa a zvolili si ho prezidentem v naději, že se jich už konečně někdo prakticky zastane. (Což se mu, díky krokům směřujícím k odklonu od globalizace k lokalizaci výroby /sen nás anarchistů/, jak se zdá, začíná dařit, neb dle posledních čísel konečně klesla nezaměstnanost v posledních měsících na rekordně nejnižší míru od roku 1969 a to na 3.7 procent.)

Proto mě naprosto šokuje neustálé a slizké uhýbání od zodpovědnosti “politicky korektních” intelektuálů, jako je David Brooks.

Zatímco vtipně umístí do svého článku informaci o epidemii sebevražednosti a návykovosti na drogy, hned ale zacílí příčiny těchto společenských jevů na stav “všech našich srdcí, osamělost, či neurochemii” a hlavní problém nazývá “sociologický a psychologický, ne ideologický nebo ekonomický”.

Ano, hlavně se vyhnout jakékoliv spojitosti s ekonomií, aby nevyšla najevo jeho dlouholetá podpora neuvěřitelnému rozkrádání pracovních příležitostí pro obyčejné americké dělnictvo.

Od člověka, který žije většinu svého života v akademické bavlnce, je takové pseudointelektuální vyvlíkání se ze spoluzodpovědnosti naprosto odporné.

A z jeho volání “tkalců, kteří chtějí žít v láskyplných vztazích” do zbraně je cítit, že má možná tak trochu, lidově řečeno, staženou prdel.