Důkaz, "proč" potřebujeme (?) osm či kolik zdravotních pojišťoven. Aneb, čert nám je byl dlužen

12. 10. 2012 / Jiří Baťa

Na rozdíl od rčení: Vlk se nažral a koza zůstala celá, v tomto případě platí jednostranné: Vlk se nažral a s kozy nezůstala ani kost! Tak nějak lze posuzovat situaci ve zdravotnictví, resp. ve zdravotním pojišťovnictví. Toto konstatování má opodstatnění ve skutečnosti, že výdaje veřejného zdravotního pojištění přesáhly loni jeho příjmy o více jak pět miliard korun a poprvé od r. 2008 jsou všechny zdravotní pojišťovny v minusu.

Tento stav má své kořeny v nekontrolovatelném klausovském systému volné ruky trhu v devadesátých letech, kdy se, aniž by to situace vyžadovala, rozrostla síť soukromých zdravotních pojišťoven. Pokud se nemýlím, k dnešnímu dni je jich cca osm nebo devět a i když údajně dochází nebo došlo k fúzi dvou pojišťoven, situaci to neřeší, naopak, komplikuje. Do již zmíněného roku 2008 situace byla funkce pojišťoven vcelku přijatelná, konsolidovaná a jejich činnost relativně konzistentní.

Jenže v r. 2008-9 vláda M. Topolánka vzala veřejné finanční prostředky útokem a přijatými opatřeními chtěla nahradit miliardy veřejných peněz jak ze zdravotního pojištění, tak z důchodového zabezpečení, penězi z kapes pacientů a důchodců. Zavedla tzv. regulační poplatky a navýšení přímých plateb, zvýšení doplatků za léky, které postihly miliony zainteresovaných občanů.

V případě fondu na důchodové zabezpečení si pak M. Topolánek z tohoto fondu půjčil "na věčné časy" cca 40 miliard, o kterých sice prohlásil, že budou na účet důchodového zabezpečení vráceny, ale jak víme, dosud se tak nestalo.

Všechny tyto kroky jakoby otevřely stavidla úniku dalších veřejných finančních prostředků, a to jak formou korupce, tak různými machinačními formami a způsoby, např. tunelováním, předražováním státních zakázek, obcházení povinnosti vyhlašování veřejných zakázek a mnohé jiné, čímž se veřejné prostředky, notabene prostředky státního rozpočtu, ztrácely jako pára nad hrncem. To všechno a mnohé jiné důvody nás přivedlo až do současného stavu veřejných prostředků, resp. stavu finančních prostředků na příjmové (výdajové) straně zdravotních pojišťoven.

Již ne jednou jsem psal a pokládal otázku, zda stát s 10,5 miliony obyvatel potřebuje tolik zdravotních pojišťoven. Psal jsem rovněž o tom, že před rokem 1989, kdy ještě existovala Československá republika s cca 15 miliony obyvatel, existovala a plně zvládala své úkoly jediná pojišťovna. Existence několika, resp. 8 či 9 zdravotních pojišťoven nevede nijak ke zlepšení zdravotnictví v ČR, ale právě naopak.

Jenže zřízením několika pojišťoven nebylo v úmyslu zlepšit situaci ve zdravotnictví, notabene ve zdravotnictví, které i na svou dobu před r. 1989 bylo na vysoké úrovni, což snad bylo právě podnětem k zakládání zdravotních pojišťoven s cílem ne pokračovat v kvalitativním rozvoji zdravotnictví, ale především z něj (různými formami a různé, především osobní potřeby) těžit, ždímat finanční prostředky do zdravotnictví přicházející.

Počet zdravotních pojišťoven, které de facto za stejných podmínek poskytují své služby (až na nepodstatné výjimky), nepřinesly a nepřinášejí nic, za co by jim měli být pacienti nebo klienti vděčni.

Ale protože jak jsem již zmínil, pojišťovnám ani tolik nešlo o kvalitu poskytovaných služeb, jako o využití miliardových prostředků z povinného odvodu na zdravotní pojištění, které někdo tam nahoře "zodpovědně" přerozděluje na jednotlivé subjekty. Ty si pak podle vlastního uvážení s těmito prostředky hospodaří, nikoli však jako s prostředky jim svěřenými (neboť to nejsou jejich peníze, stejně jako je tomu v bankách) a podle toho jsou také evidentní výsledky.

Vezmeme-li v úvahu existenci stávajících cca 8 zdravotních pojišťoven, nebude těžké si představit, jaké režie každá z pojišťoven má. A nejen to, mnohé z pojišťoven investují do svých nákladných sídel, různých provozů včetně rekreačních, sponzorují různé aktivity apod. To poslední je sice bohulibá činnost, nicméně to i ostatní vyjmenované investice jsou prostředky klientů těchto pojišťoven a není mi známo, že by existovalo něco, co by jim (stejně jako bankám a podobným ústavům) dávalo právo takto svévolně s cizími finančními prostředky, vybraných od klientů, nakládat.

Chápu, že pro spravování a vedení agendy klientů je zapotřebí nějaký aparát, úředníci atd., na jejichž práci je potřeba jisté finanční prostředky. Ale za 1) vedení a administrativa je mnohdy zbytečně rozbujelá a za 2) že platy zaměstnanců jsou zcela jistě na hranici celostátního průměru platů (cca 25 tis. Kč/měs.) a příjmy managementu jsou pro obyčejného občana z říše snů.

Spočítáme-li, kolik toto všechno (investice, mzdy, odměny, režie atd.) odčerpá z prostředků, vložených klienty na zdravotní pojištění, násobíme-li to počtem zdravotních pojišťoven zjistíme, že jsou to miliony, ne-li miliardy ročně, které místo do zdravotnictví jdou do soukromých kapes nebo do investic, které buďto nejsou nutné, nebo účelné. Je však s podivem, že se touto situací nikdo seriozně nezabývá (pokud vím, kromě poslanců KSČM, jejich kritika se však jeví jako mlácení prázdné slámy).

Osobní zájmy, korupce, kmotrovské vztahy, lobbying, klientelistické vazby s vidinou osobních zisků mají navrch před účelem a posláním, pro které byly, když už tak už, pojišťovny zřízeny. Notabene před skutečným posláním, které má či by mělo sloužit především a jedině pro potřeby zdravotnictví a pacientů a to v plném rozsahu.

Znovu tedy připomenu existenci jedné zdravotní pojišťovny v ČR před r. 1989, která vše zvládala. Nikdy nedocházelo k tomu, že by se prostředků, vybraných od pojištěnců na léčení pacientů a provoz nemocnic nedostávalo (totéž platí u důchodového zabezpečení). Byly-li nějaké nedostatky, mohly se (po r. 89) bez velkých problémů a investic napravit, jenže novodobá šlechta si dala za cíl zdravotnictví napravovat a zlepšovat k obrazu svému. Proto se nedostává prostředků jak pojišťovnám, tak potažmo nemocnicím a co nejhorší, to vše s dopadem na pacienty. Hrozí reálná možnost rušení celých nemocnic či lůžkových částí, oddalování neakutních operačních případů a jiná opatření, jak zabezpečit pojišťovnám finanční prostředky.

To, že jsou dnes pojišťovny v mínusu, není vinou pojištěnců, ale vinou vlády a pojišťoven samotných. I největší zdravotní pojišťovna -- VZP je v mínusu(kolikátý rok posobě), pokud se nemýlím, 3,5 miliardy korun, nicméně pan ředitel Horák si v poklidu řediteluje dál. Kde jsou tedy všechny peníze, shodou okolností (co čert nechtěl) všech pojišťoven najednou? Jak se skutečně s penězi hospodaří, nebo to má znamenat, že pojištěnci neplatí?

A pokud neplatí, není za to někdo zodpovědný? Připusťme, že některé léčebné procedury jsou drahé, ale také se ptejme, kdo a proč nastavuje takové cenové limity? A pokud už jsou nastaveny a finančních prostředků se nedostává, neměly by to být především pojišťovny, které by měly činit úsporná opatření především sami u sebe? Je to hloupá otázka, stejně tak se ptáme, proč vláda, která zdražuje, škrtá a omezuje nezačne především sama u sebe. Ryby se rybník sami nevypustí, že ano.

Ale potom, o čem se bavíme? Situace, v níž se nacházejí všechny zdravotní pojišťovny budou mít jediný dopad a to na pacienty. Nepředpokládám, že by management pojišťoven šel domů bez výplat (možná i s odměnami), že zastaví (ne)výhodné investice, že výrazně omezí příjmy administrativy. Ono se vždy řešení najde: omezí se rozsah zdravotní péče, zvýší se poplatky a přímé platby u lékařů a v nemocnicích, nebo se některé úkony nebudou provádět vůbec atd.

V neposlední řadě je zde i možnost zvýšení odvodů na zdravotní pojištění, vždyť ta "rozežraná lůza" na to ještě pořád má. A když ne, tak je to jen jejich problém, že ano páni ministři Hegere, Kalousku, Drábku (dnes ještě stále ve funkci), potažmo celá vládo! Do pekel s vámi, nejste nám k ničemu než k vysávání peněz z našich kapes. Jen doufám, že páteční a sobotní volby vám vystaví potřebné vysvědčení, abyste se mohli co nejdříve sbalit a přestat škodit. Protože deficit 1,6 bilionu korun (157 tis. korun na každého občana v ČR) je víc než alarmující!

0
Vytisknout
4722

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2012