Zpráva od Romneyahua

12. 10. 2012 / Uri Avnery

Kdysi dávno chtěl president Richard Nixon jmenovat určitého právníka do Nejvyššího soudu. „Ale ten člověk je naprostý hlupák“, zvolal jeden senátor. „No a co,“ odpověděl jiný. „Ve Spojených státech je velké množství hlupáků, a i oni mají právo být zastoupeni v soudu, právě tak jako jiný sektor společnosti.“

Snad mají Spojení hlupáci američtí právo zvolit Mitta Romneye prezidentem. Já ale, pro spásu Spojených států a Izraele, doufám, že se tak nestane.

Někteří lidé říkají, že Izrael je 51. státem Unie. Někteří říkají, že je prvním mezi 51 státy. Ať je to jakkoliv, naše životy – a možná i naše smrt – ve velké míře závisí na muži v Bílém domě. A tak, se všemi svými pochybnostmi (a mám jich hodně) o Baraku Obamovi, velmi doufám, že bude opětně zvolen.

Ve svém posledním záchvatu moudrosti Romney nejenom odhaluje, že 47 % Američanů jsou paraziti, ale rovněž že „Palestinci“ chtějí zničit Izrael. Podle něj nemá konflikt mezi Izraelem a Palestinci řešení a bude navěky pokračovat. Podivuji se, odkud tento poslední záchvat přišel.

V nacistickém Německu existoval jistý pan doktor Otto Dietrich, funkcionář ministerstva propagandy. Každý den svolal vydavatele významných berlínských novin a řekl jim, jak mají na druhý den vypadat jejich titulky. To bylo před objevením internetu a faxu. V dnešních dnech faxuje Úřad předsedy vlády Netanjahuovým ministrům a dalším poskokům denní „stránku zpráv“, říkající jim, jaké informace mají být šířeny. Chovám silné podezření, že Romey četl tuto stránku informací právě předtím, než se setkal se svým posluchačstvem, složeným z miliardářů (nebo pouhých milionářů). Koneckonců on nemohl vymyslet tyto ohromující názory sám, nebo snad mohl?

Výraz „Palestinci“ znamená „všichni Palestinci“. Všech devět milionů Palestinců na Západním břehu, ve Východním Jeruzalému, v pásmu Gazy, v Izraeli, a nesmíme zapomenout na uprchlíky napříč světem. Nu, předpokládám, že kdyby měl Božím zásahem zmizet z povrchu zemského Izrael, prolilo by slzu velmi málo Palestinců. A stejně by velmi mnoho Izraelců stěží uronilo slzu, kdyby, opět Božím zásahem, zmizeli všichni Palestinci. Poměrně málo Izraelců by dokonce Bohu Všemohoucímu s tímto úkolem dobrovolně pomohlo. Kdoví, evangeličtí přátelé Romneye se možná dostatečně modlí, aby jejich Bůh nechal zmizet všechny ty Rusy, Číňany, severní Korejce, Iránce a další vybrané kacíře.

Takové fantazie ale patří do království snů a nočních můr. Ve skutečném světě národy nemizí ani po hrůzných genocidách, ani nemohou být státy, které vlastní jaderné bomby, vyhlazeny zahraničními nepřáteli. Já znám celou řadu Palestinců, a ani jeden z nich se nedomnívá, že Izrael může být zničen. Od doby, kdy se Jásir Arafat v roce 1973 rozhodl, že se musí s Izraelem smířit, velká většina Palestinců si přeje dohodu, které jim umožní ustavit vlastní stát v části historické Palestiny. Nazývá se to „řešení o dvou státech“.

Současná vláda Izraele tohle nechce, protože není ochotna vzdát se 22 % území historické Palestiny, které by se stalo Státem Palestina. Protože nemají žádnou realizovatelnou alternativu, mluvčí vlády tvrdí, že „tento konflikt nemá řešení“.

Jedním z otců tohoto sloganu je Ehud Barak. Poté, co v roce 2000 ztroskotalo setkání v Camp Davidu, Barak, tehdejší předseda vlády, slavně prohlásil, že „pro mír nemáme žádného partnera“. Protože Barak byl hlavní příčinou neúspěchu jednání, nazval jsem ho „zločincem proti míru“.

Netanjahu vděčně převzal Barakův pláč a nyní i velká většina v Izraeli tomuto poselství bezpodmínečně věří. (Nedávno se mnou dělal interview dánský novinář. Řekl jsem mu: Až skončíte, zastavte první taxík. Zeptejte se řidiče na mír. Řekne vám: Mír by byl skvělý. Já jsem připraven vrátit za mír všechna území. Ale naneštěstí Arabové s námi nikdy mír neuzavřou.“ O hodinu později mi novinář vzrušeně volal: „Udělal jsem, jak jste mi řekl, a řidič opakoval slovo od slova to, co jste mi řekl.“)

„Žádné řešení“ vyvolává dojem, že všechno zůstane tak, jak to je. To je omyl. Nic nezůstane tak, jak to je. Věci se neustále mění, osady se rozšiřují, Palestinci se zvednou, svět je v neustálém pohybu, mění se arabský svět, jednoho dne americký president postaví zájmy Spojených států před zájmy Izraele. A kde potom budeme my?

Jádrem Romneyova poselství je, že je mrtvé řešení v podobě dvou států. To mi připomíná slavný výrok, jehož autorem je Mark Twain: „Zpráva o mé smrti byla nadsázkou.“

Nyní je módou to tvrdit. Docela trendy. Avšak různí lidé mají pro domněnku, že řešení v podobě dvou států je mrtvé, různé důvody. Rodičové, učitelé, pedofilové a kanibalové - ti všichni říkají, že mají rádi děti. Jejich motivy však nejsou totožné. To rovněž platí o potenciálních funebrácích řešení dvou států. Patří mezi ně:

Jedni: idealisté, kteří si přejí, aby lidé různých národů žili společně v harmonii a rovnosti v jednom státě. (Přál bych si, aby studovali historii Sovětského svazu, Jugoslávie, Kypru, Československa, Súdánu, či současnou situaci Francouzů v Kanadě, Skotů v Británii, Vlámů v Belgii a Basků a Katalánců ve Španělsku.)

Druzí: Arabové, kteří skutečně věří, že tohle je mírový způsob, jak se zbavit Izraele.

Třetí: Osadníci, kteří chtějí změnit celou historickou Palestinu ve své dominium a bude-li to možné, „vyčistit“ zemi od ne-Židů.

Čtvrtí: Izraelci, kteří věří, že osady vytvořily situaci, která je „nezvratná“. (Meron Benvenisti, bývalý náměstek starosty Jeruzaléma, tuto frázi vymyslel už na počátku 80. let, kdy ještě bylo méně než 100 tisíc osadníků. Řekl jsem mu tehdy, že nezvratné není nic, kromě smrti. Situace vytvořené lidmi mohou být změněny zas jen lidmi.)

Pátý: Anti-sionisté, včetně židovských anti-sionistů, kteří nenávidí sionismus bez rozdílu, a to se všemi jeho dobrými a špatnými aspekty, a pro které je sama existence „židovského“ státu ohavností.

Šestý: Muslimští fanatici, kteří věří, že Palestina je muslimský waqf (náboženský dar), takže dovolit, aby jeho část patřila ne-muslimům, je smrtelný hřích.

Sedmý: Židovští fanatici, kteří věří, že celý Erec Izrael od Nilu po Eufrat Židům přislíbil Bůh, takže vzdát se jakékoliv části ne-židům je smrtelný hřích.

Osmý: Křesťanští fanatici, kteří věří, že druhý návrat Ježíše Krista bude možný jen tehdy, až se v této zemi sejdou všichni Židé (a pro kohokoliv jiného nezbude místo).

Omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl.

Někteří z těchto lidí vynalezli něco jako „řešení o jednom státě“. Tohle je oxymóron - protimluv. Existuje problém jednoho státu, nikoliv řešení v jednom státě. Čas od času stojí zato vrátit se k základním faktům našeho života:

Existují dva národy žijící v této zemi.

Ani jeden z nich ze země neodejde. Jsou zde, aby zde zůstaly.

Zatímco arabští Palestinci žijící v této zemi dosud představují menšinu, docela brzy budou představovat většinu.

Oba národy jsou intenzivně nacionalistické.

Oba národy mají odlišné kultury, jazyky, náboženství, historické příběhy, sociální struktury, životní úrovně. V současné době, po nějakých 130 letech trvalého konfliktu, mezi nimi existuje intenzivní nenávist.

Možnost, že tyto dva národy by mohly žít v míru v jednom státě, sloužit v jedné armádě a policii, platit stejné daně a podléhat stejným zákonům zavedeným týmž společným parlamentem, je nulová.

Možnost, že tyto dva národy by mohly žít bok po boku mírově ve dvou státech, každý z nich s vlastní vlajkou a svým vlastním zvoleným parlamentem (a svým vlastním mužstvem kopané), skutečně existuje.

Taková koexistence může mít různé formy: od volné konfederace s otevřenými hranicemi a volným pohybem po pevnější formy rozvíjejících se struktur, jako je Evropská unie.

Doufám, že to není příliš komplikované, aby to Mitt Romney pochopil. To se však může stát irelevantním – jak si to vášnivě přeji – nebude-li zvolen.

Byl bych rozhořčen, kdyby hlupák a ignorant dostal příležitost učit se chodit v mezinárodní politice po našich zádech.

Autor je komentátor, bývalý poslanec izraelského Knessetu a předseda izraelského levicového mírového bloku “Guš Šalom”.

přeložil Václav Jumr

Uri Avnery: A Message from Romnyahu ZDE

0
Vytisknout
3099

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2012