Causy Rath a Dalík

Justiční metr z letecké gumy

12. 10. 2012 / Martin Kunštek

Přišel jsem na řešení, jak zlepšit materiální a technické vybavení českých soudů. Soudci by si měli dát patentovat materiál z něhož je vyroben metr, kterým měří české soudy. O tak flexibilní a natahovatelnou sloučeninu by byl jistě obrovský zájem v kosmickém, leteckém a automobilním průmyslu, stejně jako v medicíně. Z výnosu z prodeje licence na tento materiál by bylo možné české soudy vybavit tak, že by nám to záviděli i Francouzi a Američané. A ještě by hodně peněz zbylo na pozvednutí mrzkých soudcovských platů nejméně na evropskou úroveň.

Ke zkoumání kvalitativních parametrů soudcovského metru se skvěle hodí dvě usnesení z poslední doby. Z testovací praxe je známo, že při zkoumání materiálu je potřeba jej podrobit zátěži v maximální možné -- nejlépe extrémní -- míře. A k tomu se nám skvěle hodí známé causy Rath a Dalík. V obou případech soud rozhodoval o vazbě. Podle § 67 Trestního řádu. Pro přehlednost uvádím citát ustanovení § 67 Trestního řádu:

§ 67

Důvody vazby

Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,

b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo

c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

Dalík na svobodě a může cestovat

10. 10. 2012 Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil propustit na svobodu lobbistu Marka Dalíka - nejbližšího spolupracovníka bývalého předsedy vlády Mirka Topolánka. Dalík byl policií zatčen 9. 10. 2012 a následně obviněn z pokusu o podvod podle § 209 odst . 5 písm. a) Trestního zákoníku. Toho se měl podle policie dopustit tím, že požadoval po výrobci obrněných transportérů Pandur "provizi" ve výši 500 000 000 Kč (půl miliardy) za to, že firmě Steyer pomůže ovlivnit jednání o nákupu transportérů pro Armádu ČR v její prospěch. Podle obvinění, které bylo Marku Dalíkovi sděleno policií se tím měl na výrobci transportérů dopustit pokusu o podvod, protože podle mínění policistů obviněný nabízel něco co nebyl schopen splnit. A požadoval za to peníze.

Pro úplnost citát § 209 trestního zákoníku:

§ 209

Podvod

(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,

c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo

d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).

(6) Příprava je trestná.

Po vypršení lhůty pro držení obviněného v předběžném zadržení státní zástupce navrhl soudu, aby na Dalíka byla uvalena vazba z důvodů hrozby útěku a maření vyšetřování podle § 67 písm. a) a b) Trestního řádu.

Obvodní soud pro Prahu 4 návrh státního zástupce na uvalení vazby na Dalíka odmítl a nařídil jej stíhat na svobodě.

"Soud neshledala ani důvodnou obavu z toho, že by obviněný mohl působit na dosud nevyslechnuté svědky, kteří se mají zdržovat v USA a Izraeli," řekla po skončení jednání místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Libuše Jungová. Soud se podle ní nebojí ani toho, že by Dalík mařil vyšetřování. Dodala, že státní zástupce nepředložil žádné konkrétní důkazy o tom, že obviněný Dalík odcestuje nebo bude ovlivňovat svědky. Toto rozhodnutí soudu poněkud kontrastuje s vyjádřením obviněného Dalíka pro Mladou Frontu Dnes, kde uvažuje, že zvažuje odstěhování z ČR.

Podle vyjádření soudkyně Jungové soud při rozhodování vzal v potaz (uvěřil) Dalíkovu tvrzení, že má většinu majetku umístěnu v ČR a že zde má i stabilizované příbuzenské a osobní vazby. Aniž to však blíže zkoumal. Pro přesnost je však třeba uvést, že státní zástupce ani nenavrhoval žádné důkazy, které by svědčily o opaku. Policisté z Útvaru pro odhalování korupce a závažné kriminality mu k tomu zřejmě nedodali patřičnou munici. Proč se policisté nenamáhali zjišťováním toho, jak je to s Dalíkovými majetkovými poměry a případným rozložením jeho majetku v cizině je otázka. Výsledek svědčí minimálně o špatné řemeslné úrovni jejich práce.

Soud dokonce Dalíkovi ponechal cestovní pas a ani mu nevyslovil zákaz vycestovat. A to přesto, že ještě nebyli vyslechnuti všichni svědci v případu z nichž část pobývá v zahraničí.

Osobně považuji obvinění Dalíka z podvodu za stupidní. Jsem velmi zvědav, jak hodlají policisté dokázat, že Dalík požadoval peníze za něco co nemohl splnit. Podle zákona nebude před soudem na Dalíkovi, aby prokázal že mohl zakázku na Pandury zlobbovat tak, aby dopadla pro Steyer příznivě. Policisté -- pokud ho chtějí usvědčit z trestného činu z něhož byl obviněn -- musí dokázat že zakázku ovlivnit nemohl. A jsem strašně zvědav na to jak to udělají. Pokud to nedokážou mohou být a svědkové o jejichž svědectví se vyšetřovatel opírá obviněni z trestného činu křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku.

V době, kdy se měl stát čin, který je policií kvalifikován jako podvod, totiž situace byla taková, že vláda premiéra Topolánka odstoupila od kontraktu na dodávku transportérů, který sjednaly dřívější vlády premiérů Grosse a Paroubka. V době, kdy mělo probíhat jednání mezi Dalíkem a manažery Steyeru vláda s touto firmou jednala o novém kontraktu na menší počet transportérů. Který pak skutečně byl uzavřen. Dalík jako blízký spolupracovník premiéra Topolánka měl zatraceně mnoho možností, jak firmě při jednání s představiteli Ministrstva obrany a s vládními činiteli pomoci k tomu, aby jednání pro Steyer dopadlo tak, že zakázku dostane. Ale znovu zdůrazňuji. Před soudem nebude muset Dalík nic z toho odkrýt ani dokázat. Policie mu bude muset dokázat, že neměl žádnou možnost jednání ovlivnit. A to bude zatraceně těžké. Ne li nemožné. Proto výjimečně souhlasím s Mirkem Topolánkem, který Dalíkovo obvinění označil za absurdní.

Rath za mřížemi a deformovaná Sněmovna

Srovnejme Dalíkovu causu s druhým extrémem, kterým je causa Rath. Poslanec David Rath je od května vazebně stíhán pro podezření ze spáchání dvou trestných činů příjetí úplatku podle § 331 Trestního zákoníku, kterých se měl podle obvinění dopustit tím, že měl přijmout částku 7 milionů Kč jako úplatek za zmanipulování výběrového řízení na rekonstrukci zámku Buštěhrad a zmanipulování výběrových řízení na dodávky zdravotnické techniky do středočeských nemocnic.

Jen pro úplnost připomínám, že původně byl Rath odviněn z přijetí úplatku 7 milionů Kč za zmanipulování veřejné zakázky na rekonstrukci zámku v Buštěhradě. Obviněn byl 5. 6. 2012 poté, kdy Sněmovna souhlasila s přípustností jeho trestního stíhání. Zatčen byl 14. 5. 2012 před domem ředitelky Kladenské nemocnice Pancové, poté kdy u něj policisté při osobní prohlídce nalezli 7 milionů Kč v krabici od vína. Od 15. 5. 2012 je ve vazbě. Ačkoliv obviněn byl až 5. 6. 2012. A jak jsem uvedl v článku "EXKLUZIVNĚ Cyril Svoboda: Rath je ve vazbě v rozporu s Ústavou" (BL 24. 5. 2012) už uvalení vazby v jeho případě bylo protizákonné, protože vazebně zadržovat lze pouze osobu, která již byla obviněna.

Policii se za celou dobu 5 měsíčního vyšetřování nepodařilo získat jediný důkaz o spáchání trestného činu. Žádný ze tří doposud vyhotovených znaleckých posudků neprokázal předražení projektu na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Policii se nepodařilo prokázat žádnou škodu v tomto případě, protože na zakázku nebyla vyplacena ani koruna. Žádný z doposud vyslechnutých svědků neuvedl nic co by Ratha z trestného činu usvědčovalo. Krátce řečeno policie má jen ony "slavné odposlechy", které mezitím vyšly knižně (což je také trestný čin), ale které samy o sobě u soudu nestačí k usvědčení z trestného činu. A těch 7 milionů z krabice od vína. Jenže jejich držení samo o sobě není trestným činem.

Když se policii nepodařilo Ratha usvědčit v cause Buštěhrad, tak požádala Sněmovnu o možnost rozšíření trestního stíhání poslance Ratha o další trestný čin přijetí úplatku (stejných 7 milionů korun z krabice) za zmanipulování výběrových řízení na dodávku zdravotnické techniky do středočeských nemocnic. Sněmovna s přípustností stíhání souhlasila 7. 9. (viz článek "Michal Doktor: Opravdu chcete vládnout většinou vzniklou vězněním Davida Ratha?" BL 7. 9. 2012). Téhož dne byl Rath policií obviněn z uvedeného druhého skutku.

Obě Rathova obvinění -- stejně jako obvinění Dalíka - považuji rovněž za stupidní. V cause Buštěhrad se jak jsem vysvětlil výše žádný trestný čin ani stát nemohl. U causy nemocnic Rathovi žádnou vinu ve smyslu Trestního zákoníku prokázat nelze. Pro přehlednost uvádím citaci § 331 Trestního zákoníku:

§ 331

Přijetí úplatku

(1) Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo

b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba.

(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.

Rath je viněn z toho, že úplatek přijal jako úřední osoba -- hejtman Středočeského kraje. Vypisovatelem výběrového řízení na dodávku zdravotnického vybavení však nebyl Středočeský kraj -- nýbrž samy nemocnice, které mají právní subjektivitu. Rath nebyl členem statutárního orgánu těchto nemocnic ani členem žádné z výběrových komisí, které o zakázkách rozhodovaly. V nich vždy zasedaly zaměstnanci nemocnic a členové managementu nemocnic. O zakázkách Rath nerozhodoval ani v Radě ani v Zastupitelstvu Středočeského kraje. Prostě proto, že ani jeden z těchto orgánů o těchto zakázkách nikdy nejednal. Vybavení totiž nebylo pořizováno z rozpočtu kraje, ale z peněz nemocnic. Kraj je sice jejich zřizovatelem, ale vzhledem k tomu, že jde o obchodní společnosti s vlastní právní subjektivitou, tak ty si o svých zakázkách pořizovaných na svůj náklad rozhodují samy jak to stanoví Obchodní zákoník. Toto zřízení nezvedl Rath, nýbrž předchozí rada na čele s hejtmanem Bendlem. Rath naopak chtěl nemocnice transformovat na veřejné neziskové nemocnice, kde by nad hospodařením byla větší veřejná kontrola. Znemožnilo mu to však Ministerstvo zdravotnictví.

Ani v tomto případě se policii doposud nepodařilo předložit jediný důkaz, který by Ratha usvědčoval z trestného činu z něhož byl obviněn. Žádný z 83 doposud vyslechnutých svědků neuvedl nic co by Ratha usvědčovalo. Přesto již 5 měsíců sedí ve vazbě, kde stihl napsat knihu "Přisedněte si ..." (Vyšla 10. 10. 2012 v nakladatelství Columbus Holding). Téměř 5 měsíců jsou Rathovým vazebním vězněním deformovány hlasovací poměry ve Sněmovně. Což má vliv na schvalování zákonů, jako je ten o církevních restitucích (viz článek "Parlament si zpívá do kroku k vlastní popravě" BL 4. 9. 2012).

Na rozdíl od Dalíka, který do vazby poslán nebyl, byl Rath 90 dnů držen ve vazbě koluzní (z důvodů ovlivňování svědků), kde nesměl ani přijímat návštěvy rodinných příslušníků a byla mu cenzurována a zadržována pošta. Během koluzní vazby byl držen na samotce a s výjimkou advokáta se nesměl s nikým stýkat. Každý kdo někdy "seděl ve vězení" potvrdí, že samotka se používá jako zostřený druh trestu.

David Rath si prostřednictvím svých advokátů opakovaně žádá o změnu vazby na jiný druh zajištění jako je kauce, dohled nebo záruka. Opakovaně žádá o přezkoumání důvodů vazby. Soudní rozhodování v jeho případě považuji za skandální. Policie s přihlédnutím soudu obstavila veškerý jeho majetek, ale i majetek jeho příbuzných. Čímž bylo nejen znemožněno složení kauce, ale podle mého názoru jsou tím šikanováni i jeho příbuzní, kteří s jeho domnělou trestnou činností nemají nic společného (viz článek "Žaluji Českou republiku...!" BL 30. 8. 2012). Vrcholy justiční zvůle pak přestavují rozhodnutí Krajského soudu v Praze o odvolání proti ponechání Davida Ratha ve vazbě, kde soud došel k závěru, že obviněný musí zůstat ve vazbě, protože by v trestné činnosti mohl pokračovat jako poslanec (viz článek "Rath je stíhán za to, že je poslancem?" BL 17. 8. 2012).

A zvláště pak nejnovější rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu východ ze dne 5. 10. 2012. Při přezkoumávání důvodnosti Rathovy vazby soud rozhodl, že poslanec ve vazbě zůstane, protože nadále trvá riziko, že by mohl uprchnout. Soud ve zdůvodnění uznal, že "riziko zmírňuje fakt, že je osobou doposud trestně bezúhonnou, má stálé bydliště na území ČR a vyrovnané rodinné poměry a vazby v ČR". Konstatoval tedy tytéž důvody, které Obvodní soud pro Prahu 4 vedly k tomu, že na Marka Dalíka vazbu neuvalil. Podle soudce Obvodního soudu pro Východ Jiřího Wažika, však zcela nevymizela hrozba útěku. Soudce Wažik, který věc rozhodoval ve svém rozhodnutí uvedl, že "soud se při rozhodování o vazbě nepohybuje v rovině jistoty, ale pouhé pravděpodobnosti". V případě Dalíka kupodivu pravděpodobnost toho, že má majetek v zahraničí a že může uprchnout takto nikdo nezkoumal. K rozhodnutí o ponechání Ratha ve vazbě soudce Wažika vedl závěr, že "Nepředstavitelnost nějakého jednání nemůže vyloučit jeho možnost" (doslovný citát z usnesení). Že něco takového nenapadlo soudkyni, která rozhodovala o Dalíkově vazbě?

Punc zvůle soudce Wažik vtiskl do svého rozhodnutí, když ve zdůvodnění výslovně uvedl, že "při vazebním rozhodování se neuplatňuje zásada in dubio pro reo" (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného -- pozn. aut.). Toto je přitom základní zásada trestního práva, která je do trestního zákona i Trestního řádu promítnuta z Ústavy a Listiny základních práv a svobod, kde je zakotvena. Na tomto principu stojí trestní právo již od dob starého Říma. Neuznávala jej pouze inkvizice.

Nejen ve srovnání s Dalíkem jde o extrémní rozhodnutí. Jde o unikát, který nemá v historii ČR precedent ani obdobu. Pokud by bylo potvrzeno soudy vyšší instance a nebo Nejvyšším soudem, tak by toto rozhodnutí představovalo zásadní průlom v oblasti trestního práva, který by znamenal faktické zneplatnění Listiny základních práv a svobod, která je podle Ústavy nedílnou součástí ústavního pořádku ČR.

0
Vytisknout
6912

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2012