Jak se žije poté, co jste byli v cele smrti

11. 10. 2012 / Amy Mackinnon

Když poprvé zatelefonuju Randy Steidlovi, je v autě, jede domů, "zavolám vám za půl hodiny". Za půl hodiny. Na těch pár slovech není nic zvláštního, až na to, že téměř po dvacet let svého života mohl Randy o takovéto normální svobodě jen snít.

Čte se to jako kriminální thriller s kafkovským zabarvením. Randy byl prostě normální, pracující člověk, vychovával své děti v malém zemědělském městečku Paris v americkém státě Illinois. Ale během pouhých 97 dní se Randy octl v cele smrti. Byl zatčen, souzen a shledán vinným za brutální vraždu novomanželů Karen a Dyne Rhodesových. Potíž byla, že by nevinen.

"Je to jako když vám někdo vypne vypínač vašeho života, když se porota vrátí s rozsudkem 'Vinen'," říká mi Randy. "Slyšel jsem, jak za mnou moje rodina brečí, moje děti."

Randy strávil následujících dvanáct let v cele smrti, popisuje ji jako "klec".

"Je to jako vězení ve vězení. Jste v kleci o velikosti půldruhého metru krát tři metry 23 hodin denně. V kleci vás krmí, dávají vám pouta, kdykoliv vás z té klece vyvedou. Musíte si udržet pevnou mysl, pevné tělo a mít víru. Modlil jsem se každý den, abych nezešílel..."

Ať byla situace v cele smrti jakkoliv brutální, jeho dalších pět let ve vězení, kam byl odsouzen na doživotí bez možnosti snížení rozsudku, bylo "daleko tvrdší" než smrt.

"V cele smrti jsem věděl, že jednoho dne budu z toho venku, že nebudu muset dál trpět, že moje rodina nebude muset dál trpět."

A ten den pro Randyho téměř přišel. Dostal se až na šest týdnů od data své popravy, která byla zrušena až úplně na poslední chvíli.

Je to neuvěřitelná noční můra, být odsouzen k smrti za zločin, který jste nespáchali. Ale Randy není sám. Od té doby, co byl v USA r. 1976 znovu zaveden trest smrti, bylo odsouzeno k smrti 141 osob za trestné činy, které nespáchali. Tito lidé byli posléze všichni propuštěni. A Randy je přesvědčen, že je jich víc.

"Popraveni byli nevinní lidé. My, které propustili, jsme jen ti, kteří měli štěstí, měli pomoc zvenku. Mnoho lidí bylo popraveno jen na základě svědectví městského opilce či duševně choré ženy."

Chyby v Randyho procesu, který málem skončil jeho popravou, jsou typické pro mnoho odsouzenců k smrti. Neexistovaly žádné hmotné důkazy spojující ho se zločinem, žádné otisky prstů, žádná krev, žádné vlasy. Jeho odsouzení bylo založeno na svědectví dvou alkoholiků, kteří onoho večera, kdy údajně viděli tu vraždu, byli silně opilí. Oba svědčili o tom, že viděli, jak Randy zabíjí novomanžele, ale zároveň se na scéně zločinu sami navzájem neviděli. Randyho alibi potvrdili čtyři lidé. Tak, jak se běžně děje v případech lidí, kteří bývají odsouzeni k smrti, Randy měl velmi špatného obhájce. Právě to vedlo r. 2003 okresního soudce Michaela McCuskeyho k rozhodnutí, že kdyby původní Randyho obhájce řádně prozkoumal všechny důkazy svědčící o jeho nevině, býval by pravděpodobně shledán nevinným.

Z pozdějšího vyšetřování illinoiské policie vyšlo najevo, že Randy a Herbert Whitlock, který byl také odsouzen za tuto vraždu, se stali obětí záměrného podvodu policie a prokuratury. Policie věděla, kdo vraždy spáchal - byl to zaměstnavatel jedné z obětí - ale vrah poskytl guvernérovi státu Illinois podstatné finanční dary, a tak byl ten případ příliš "politicky citlivý" a guvernér nařídil, aby policie proti vrahovi vyšetřování zastavila.

Po 17 letech a po dvou datech své popravy bylo nakonec rozhodnuto, že je Randy nevinen a v roce 2004 byl propuštěn z vězení. "První, co jsem udělal, bylo, že jsem si dal velký biftek a šel jsem na večeři se svou rodinou. Bylo tyo, jako kdybych se probudil po dvaceti letech. Všechno se mezitím změnilo. Najednou existovaly počítače, mobilní telefony, bankomaty. Musel jsem se všechno znovu učit a pořád se učím."

Randy je nyní aktivistou proti trestu smrti a je předsedo organizace Witness to Innocence, Svědek nevinnosti. To je americká nevládní organizace, jejíž členu jsou osvobozené osoby, které byly předtím odsouzeny k trestu smrti, a jejich rodiny. Nedávno zasedal v panelu organizace Amnesty International vedle matky Reggieho Clemonse, muže, odsouzeného k trestu smrti, jehož případ právě prochází novým zkoumáním. Randy vidí ostré paralely mezi svou vlastní zkušeností a Reggieho případem:

"Jsem absolutně přesvědčen, že je Reggie nevinen. Vidím řadu podobností s vlastním případem: falešná svědectví, podvádění prokurátorů, vymyšlené důkazy. Děje se to pořád."

Stejně jako v Randyho případě neexistují žádné hmotné důkazy, které by Reggieho spojovaly se zločinem. Klíčoví svědci měli ze svědectví proti němu prospěch. Avšak v Reggieho případu existuje jeden zásadní rozdíl, o němž se může ukázat, že je fatální. Reggie Clemons je černoch a oběti v jeho případu byli běloši. Je to skutečnost, která ze statistického hlediska znamená, že to s ním může dopadnout špatně. Ze zprávy nadstranické instituce General Accounting Office z roku 1990 vyplývá, že hlavním a nejspolehlivějším faktorem, určujícím, zda bude někdo odsouzen k smrti, je rasa oběti. I když počet bělošských obětí vražd je stejný jako počet vražd černochů, 80 procent popravených osob bylo odsouzeno za zavraždění bělocha. Poroty mají mít takové rasové složení, jak to odpovídá dané lokalitě, jenže Reggieho odsoudila zaujatá porota - skládala se převážně z bělochů.

Randy Steidl přišel o 17 let svého života a málem byl popraven za zločin, který nespáchal. Jeho příběh způsobil, že v jeho domovském státě Illinois byl r. 2011 trest smrti zrušen.

Při slyšení před soudním výborem v Montana House r. 2011 Randy Steidl svědčil:

"Jsem přesvědčen, že každý stát má alternativu k trestu smrti, a tou je odsouzení na doživotí bez vyhlídky na zkrácení trestu. Ať vrahové stráví celý svůj život ve vězení - ale neriskujte možnost, že popravíte nevinného člověka. Nevinného člověka můžete z vězení propustit, a já jsem toho živoucím důkazem, ale z hrobu ho propustit nemůžete."

(10. říjen byl Mezinárodním dnem proti trestu smrti)

Článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5771

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2012