Svět se nedohodl o globální akci proti nebezpečí plastů
2. 12. 2024
čas čtení
19 minut
Moderátor, The World This Weekend, BBC Radio 4, neděle 1. prosince 2024, 13 hodin: Právě přišla zpráva, že v jihokorejském Pusanu se státy
nedokázaly dohodnout na tom, jak se vypořádat s přílivem plastů v
oceánech, na skládkách, ve spalovnách a v podobě drobných částeček v
organických látkách po celém světě. Doufalo se, že Busan se stane
Pařížskou nebo Kjótskou klimatickou dohodou o plastech, rozhodujícím
momentem v mezinárodní reakci na plastový odpad. Rozpory mezi velkými
výrobci ropy a plastů a většinou ostatního světa však znamenaly, že se
dohodu nepodařilo najít. Takto se dnes vyjádřil Juan Monterrey, vedoucí
panamské delegace:
„Plasty nejsou výhodné. Plasty jsou jedem v každém kusu, který smíme vyrábět bez omezení, jsou přímým útokem na naše zdraví, na naši přírodu a na naše děti. Ti, kdo blokují pokrok, umožňují, aby tato krize vyhnívala a zabíjela nás.“
Problémem plastů je jejich naprostá užitečnost. Existuje tolik věcí, které byly díky plastům vyrobeny lepší, lehčí, světlejší a levnější.
„Brady Blackwell dnes ocení nerozbitnou láhev od šamponu. Dnes bude moci dědeček Sheeny Khanny poprvé po letech chodit s menšími bolestmi. Dnes bude lepší den pro mnoho lidí jen díky materiálu, kterému říkáme plast.“
Od roku 1994, kdy byla tato reklama natočena, výroba plastů roste a roste a roste. V loňském roce bylo vyrobeno více než 410 milionů tun, ale méně než 10 % z toho se recykluje. Téměř 3/4 putují na skládky, do spaloven, do řek a oceánů a na pobřeží. Mikroplasty, drobné úlomky našeho odpadu, se hromadí v rostlinách a v živočiších. To, co nám tolik usnadnilo život, otravuje naši zemi, moře i nás samotné.
„Každý obrázek tohoto kousku oceánu. Je v něm plastový úlomek. Ale my to nedokážeme. Vidět to. Proboha:“
To byla Emily Pennová, která vede expedici, jež křižuje oceány a studuje znečištění plasty. Několik let se zabývala oblastmi oceánu, kde se plasty hromadí v důsledku mořských proudů, tzv. vířníky. Zeptal jsem se jí, jaké jsou.
„Není to tak, jak byste čekali. Je to vlastně spíš polévka, drobné úlomky plastů. Takové kousky plastu. Jsou menší než váš nehet u malíčku. Takže je vlastně nevidíte, když se podíváte na vodní hladinu. Teprve když vezmete přes hladinu síť s jemnými oky a vytáhnete ji nahoru, uvědomíte si, co se vlastně děje.“
Zeptám se vás, jak jste se cítila, když jste skutečně zvedla síťku plnou vířníků a když jste si uvědomila, co to je?
„Na prvních expedicích, které jsem dělala, mě to prostě opravdu šokovalo. Vlastně jsem většinu života strávila na vodě, ve vodě a určitě i v dospívání. Nikdy jsem o tom ani nepřemýšlela. Až na té cestě přes Tichý oceán jsem si uvědomila, že znečištění plastem je problém. A co dál? Mám pocit, že za posledních deset let těchto expedic pokaždé, když se podíváme trochu blíž nebo na něco trochu jiného nebo trochu tvrdšího, vidíme toho víc a víc a víc. Zdá se, že problémy, které to způsobuje, neberou konce, takže jsme začali chytat ryby a skutečně jsme našli plasty v žaludku ryb a v jejich střevech. A pak jsme se začali dozvídat více o možných chemických důsledcích, protože spousta plastů se vyrábí s dalšími přísadami. To jsou přísady, které dělají plast pružným nebo ohebným nebo mu dávají jinou barvu a různé vlastnosti, například ho činí odolným vůči plamenům. Všechny tyto chemikálie jsou však toxické, a tak nyní víme, že se dostávají do tkání ryb. Víme také, že když jsem si udělala krevní test na vlastním těle, víme, že tyto chemikálie se dostávají i do nás lidí, a jsou to chemikálie, které mohou vést k rakovině. Mohou narušit naše hormony. Jsou to skutečně chemikálie, které v našem těle nechceme.“
Jak víte, probíhají jednání. Chci říct, že právě teď se uzavírají jednání o tom, co dělat. Co jste prosazovala v minulosti? Co byste nejraději viděla, pokud jde o plasty?
„Myslím, že největší problém je opravdu o snížení produkce plastů na prvním místě. Takže velkou část rozhovoru tvoří to, zda máme legislativu, která nám pomůže recyklovat plasty, nebo zda máme více oběhového hospodářství, a to je jeden ze způsobů řešení problému. Ale ve skutečnosti víte, že stále vyrábíme více plastů každý den. A tento plast vydrží věčně. To, co bychom měli udělat, je prostě přestat ten plast vůbec vyrábět.“
Klávesnice přede mnou je vyrobena z plastu. Dva monitory přede mnou jsou z plastu. Kamera, do které se dívám, je z plastu. Kryt mikrofonu je z plastu. Je snadné volat po omezení výroby. Je to těžké. Jak to provést, když se dnes tolik moderního života točí kolem plastu?
„To je skvělý postřeh, ale kupodivu nevidíme MacBooky Pro, které by se vznášely uprostřed oceánu, ani telefony Samsung nebo cokoliv jiného, vidíme plasty na jedno použití. Vidíme obaly od křupek, vidíme lahve od vody, vidíme všechny ty tenké plasty, které byly jednou použity a pak vyhozeny. Chceme, aby se skutečně odstranily plasty na jedno použití. Na světě už bude spousta plastů, které lze použít k vytvoření výrobků s dlouhou životností, které potřebujeme.“
Polovina všech plastů, které kdy byly vyrobeny, byla vyrobena v posledních dvou desetiletích. V následujících dvou se očekává nárůst výroby o zhruba 70 % a třetina toho, co se používá, je to, o čem mluvila Emily Penn. Jednorázové použití, které se po jednom použití vyhodí a často se obtížně třídí a recykluje. Greenpeace hovoří o lži recyklace jako řešení. Místo toho chtěl, aby byl v Pusanu dohodnut strop pro výrobu, ale výrobní země a průmysl se tvrdě bránily. A já jsem se zeptal Rosse Eisenberga, prezidenta amerických výrobců plastů v American Chemistry Council, který je nyní v Pusanu, co si myslí o pokusu omezit výrobu plastů.
"Problém je v tom, že je to tupý nástroj, že? Chci říct, že cílem této dohody je ukončit znečištění plasty, nikoliv jejich výrobu, a když se snažíte postihnout konkrétní druh plastu, ano, může to být plast, který je v té lahvi, ale také to může být druh plastu, který je v airbagu ve vašem autě nebo v pěnové izolaci ve vašem domě nebo v osobních ochranných pomůckách, které nosíte proti covidu, takže je to příliš tupý nástroj. Opravdu si myslíme, že je lepší zaměřit se na problematické aplikace, zabývat se plasty, které se dostávají do životního prostředí a způsobují problémy, a řešit je tam. A to je ustanovení, které je v současné době ve smlouvě, a to je cesta, kterou by se podle našeho názoru měly vlády vydat.“
Obavy těch, kteří si nemyslí, že je to správná cesta, by spočívaly v tom, že je svět propojený a to, co vznikne v USA, Velké Británii, Číně, skončí někde jinde, nejen při uchovávání potravin nebo zajišťování hygienických výrobků nebo čehokoli jiného, ale také na skládkách a rozmetá se po oceánech a proniká do živočichů a rostlin.
„No, myslím, že to jsou obavy, ale zároveň jsme každý jiný národ s jinými podmínkami, ne? Máme, víte, a to byl vždycky problém v téměř každé globální smlouvě, jak se vypořádat s rozvinutými národy versus rozvojovými národy, a nevím, jestli jsme to někdy úplně vyřešili, ale v této smlouvě je to velmi jasné. Chci říct, že na této otázce znečištění plasty je hezké, že je to řešitelný problém, že? Ve své podstatě je to skutečně problém infrastruktury a my si myslíme, že by skutečně měla existovat obchodní ustanovení, která umožní přesun odpadu do míst, kde může být recyklován, takže pokud nemáte ve své zemi recyklaci nebo takovou infrastrukturu, může být poslán někam jinam, kde s ním bude naloženo, a ne, rozhodně tím nemyslíme posílat ho někam na skládku nebo jinak do životního prostředí, ale skutečně modernizovat infrastrukturu pro recyklaci."
Vaši oponenti, zejména ekologická skupina Greenpeace, hovoří o, cituji, lži tvrdící, že se z této krize můžeme dostat recyklací.
„No, s tím zásadně nesouhlasíme. Recyklace skutečně funguje. Je naprosto reálná a víte, že to, co skutečně potřebuje překlenout tuto propast, je lepší infrastruktura a lepší politika, která tuto infrastrukturu umožní. Ale ano, v EU, v Japonsku a Kanadě, ve Spojeném království existují politiky zvané rozšířená odpovědnost výrobce, které v podstatě pomáhají rozšířit recyklaci. Pomáhá v podstatě správně nasměrovat finanční prostředky do infrastruktury pro lepší sběr a třídění a v podstatě recyklaci výrobků, které jsou vyrobeny z plastů, aby neskončily v životním prostředí. V těchto místech je míra recyklace vyšší, takže recyklace funguje. Jde jen o to najít správnou skupinu politik a infrastrukturu, aby to fungovalo lépe, a o to se snažíme tady, víme, že existuje technologie na recyklaci prakticky všech plastů, včetně plastů na jedno použití, se kterými lidé nějakou dobu bojovali.“
Obava spočívá v tom, že recyklace plastů na jedno použití je vzhledem k povaze samotných plastů velmi nákladná. A to vzhledem k tomu, že plasty na jedno použití jsou v celkovém složení plastů tak časté. Pokud neomezíte jejich výrobu, nikdy se nedostanete k jádru znečištění plasty. S tímto stanoviskem nesouhlasíte. Myslíte si, že je to nemístné?
„Myslím si, že je to nemístné. Myslím, že existuje mnohem lepší způsob, jak se na to dívat, a to, že plasty na jedno použití nemusí být plasty na jedno použití, protože všechny plasty jsou se současnými technologiemi recyklovatelné. Pokud tyto technologie rozšíříme, problém jsme fakticky vyřešili a můžeme zároveň mít svůj koláč i sníst ho. To je skutečně to, kam se musíme v této oblasti posunout. Omezení výroby bude mít nezamýšlené důsledky pro odvětví, jako je zboží dlouhodobé spotřeby, automobilový průmysl, zdravotnictví a podobně, zatímco pokud skutečně vyřešíme jen otázky konce životnosti těchto plastů, plastů na jedno použití, a zajistíme, aby to nebyly plasty na jedno použití, pak problém vyřešíme. Víte, že se to účinně podařilo u jiných materiálů, u hliníku, u papíru, můžeme to udělat i u plastů. Jde jen o to, aby se v podstatě zavedla politika, která to umožní.“
Když mluvíte o rozdílech mezi jednotlivými zeměmi světa, může se nabízet, že není nutně zapotřebí globální dohody, která vzejde z Pusanu, že mnohé z toho lze udělat na národní úrovni, pokud tam bude politická vůle. Potřebujete globální dohodu dnes?
„Myslím, že by bylo opravdu užitečné mít globální dohodu dnes, upřímně řečeno, ano, každá země by to mohla udělat. Ale vytvoření této politické vůle je náročné a globální signál, že je to něco, co svět chce, že všech 178 zemí se sešlo a řeklo, že je to něco, co si myslíme, že potřebujeme, by byl správným signálem pro ty země, které možná mají jiné problémy, které je trápí před tím, v řadě, aby to opravdu brát vážněji, “
Sandra Michaelová je fidžijskou ministryní pro klima a hlavní vyjednavačkou pro klima a plasty. Zastihl jsem ji na konferenci v Pusanu, když začínal poslední a k zániku odsouzený pokus o dosažení dohody. Zeptal jsem se ji, zda by stálo za to spokojit se s nepříliš dobrou dohodou, než odejít bez dohody.
„Nemůžeme se spokojit s tímto posledním návrhem textu smlouvy, je třeba jej v současné době vylepšit, protože krize, ve které se nacházíme, není krizí omezenou na hranice. Je kaskádovitá a stupňuje se. Jsme tu proto, abychom se dohodli na něčem, co nás přesahuje. Je to větší než lidstvo. A není možné, abychom v tom selhali. Váhat nyní nebo přijmout smlouvu se slabým jazykem je téměř stejné, jako přijmout smlouvu o nakládání s odpady, a my jsme dali jasně najevo, že váhat nyní znamená odsoudit naše ostrovy a naše lidi k nevratným škodám, a to nebude naše dědictví a plasty nemohou být naší budoucností.“
Když slyšíte hovořit o recyklaci jako o řešení problému plastů, že je to lepší řešení než to, čemu říkají tupé omezení výroby, když je slyšíte to říkat, věříte tomu? Myslíte si, že na tom, co říkají, něco je?
„Absolutně nevěřím tomu, že souhlas se smlouvou, která se zaměřuje pouze na navazující opatření, je funkční. Recyklace odpadového hospodářství je jako vytírání podlahy, zatímco máte puštěný kohoutek. Musíme kohoutek uzavřít, abychom mohli řešit problémy navazující.“
Věříte, že se vám podaří dosáhnout něčeho, co se blíží omezení produkce, které chcete a které potřebujete?
"Jsme přesvědčeni, že zmínka nebo zahrnutí ustanovení o výrobě je zásadní. Žádná smlouva nemůže fungovat bez ustanovení o produkci, bez ustanovení o dodávkách, bez chemických obav, ustanovení bez mechanismu financování, který by řešil rozsah krize, které čelíme."
Teď nedávno jsme slyšeli o summitu COP, který se významní průmysloví podnikatelé zablokovali. Máme za sebou tento summit, na kterém se opět projevily průmyslové subjekty, výrobci ropy a plastů. Jste frustrována, podrážděna způsobem, jakým jsou jejich hlasy slyšet?
„Je zřejmé, že tuto otázku máme na stole, bez ohledu na to, kolik je v místnosti fosilních lobby, uznání všech hlasů v místnosti je stejně důležité, takže pokud větší většina po něčem volá, stane se to. Stalo se to, když tichomořské ostrovy v roce 2015 v rámci Pařížské dohody volaly po 1,5°, a proto si myslím, že toto je proces, který vytváří tuto rovnost v zastoupení. Bez ohledu na to, co se děje, jsme schopni do tohoto procesu rovnoměrně přispět. Takže můžete přivést poloviční počet zemí, které mají lobbisty pro fosilní paliva. Ale na stole je větší většina, která volá po změně. Musíme zachránit svět. Zachránit planetu před plasty, protože jak jsem již zmínila a zmíním to znovu, plasty nemohou být naší budoucností, musíme s tím něco udělat.“
Dvacet minut před naším vstupem do vysílání se tato konference rozešla bez dohody. Jonah Fisher je naším zpravodajem pro životní prostředí, sledoval každý zvrat konference a teď je se mnou ve studiu. Jonahu, ztroskotalo to jen na limitech výroby, nebo byly i další místa, kde mezera příliš velká?
„No, byly tam i jiné věci, ale myslím, že v zásadě otázka omezení produkce plastů a neochota skupiny zemí produkujících ropu přistoupit na kompromis nebo dokonce mít jakoukoli zmínku o omezení produkce v případné smlouvě, skutečně zmařila jakékoli šance. Jednání však v současné době stále probíhají v Jižní Koreji a slyšíme stížnosti různých zemí, které jsou z výsledku těchto jednání zklamány. Myslím, že zejména ty země, které chtěly zahrnout škrty, jsou hodně zklamané z toho, že byly v podstatě podvedeny, a mají pocit, že by možná bylo lepší, kdyby se o tom hlasovalo a kdyby všichni opravdu vyložili karty na stůl, protože to byl poměrně rychlý proces od začátku do konce. Myslím, že se konalo pět schůzek, toto byla pátá velká schůzka.“
Je už konec? Existuje ještě nějaký právní proces, v jehož rámci by se všechny země mohly sejít a pokusit se - ?
„No, to, o čem se teď mluví, je způsob, jak se pokusit, aby to nebyl konec. Chci říct, že to opravdu vypadá, že je to neúspěch a svět bude příští rok vypadat úplně jinak s prezidentem Trumpem v úřadu, v Bílém domě, to, o čem se mluví, je, že zorganizují schůzku 5,2. . Tohle bylo páté jednání, že by mohli mít 5,2, zkusit to znovu. Možná. V Nairobi v příštím roce se pokusit posunout to dál, ale po této zkušenosti a po tom, co jsme viděli, jak nesmiřitelně jsou jednotlivé země rozděleny, si nemyslím, že někdo odejde z těchto rozhovorů v Jižní Koreji s tím, že existuje snadné řešení, a myslím si, že stále více těch zemí, které chtějí škrty, bude hledat jiné cesty, jiná ujednání, protože se zdá, že tento proces, abych byl upřímný, téměř na každém setkání se zdá, že se od sebe vzdalují.“
Krátce, je něco na způsob národních cílů nebo selektivních omezení, o kterých mluvil Ross Eisenberg?
„No, určitě je tam prvek, díky němuž se nyní země mohou rozhodnout přijmout vlastní závazky, převzít odpovědnost na sebe, než aby byly tak vtaženy a zavázány globálnímu rámci celosvětových jednání, která se, upřímně řečeno, po této zkušenosti z Jižní Koreje opravdu nezdá, že by někam rychle směřovala.L
1951
Diskuse