Rozhovor Britských listů 682. Proč je česká sociální demokracie úplně rozložená?

19. 8. 2024

Bohumil Kartous: Na nedávné diskusi zástupců sociální demokracie české sociální demokracie došlo k takovému konfliktu, kdy moderátor diskuse Tomáš Petříček ve finále vytrhl Lubomíru Zaorálkovi mikrofon, protože pan Zaorálek nebyl schopen dodržet základní pravidlo a hlídat si čas, který měl vymezený. Bylo to tak trošku symbolické z hlediska toho, jakým způsobem nebo v jakém stavu je současná sociální demokracie v České republice, vážení diváci Rozhovorů Britských listů a my jsme si k tomu tématu přizvali Richarda Vlasáka, našeho občasného hosta, abychom si popovídali, co si myslí a jaký má názor na stav a vývoj české levice a nejenom sociální demokracie. Dobrý den.

Richard Vlasák: Hezký dobrý den vám i divákům.

Bohumil Kartous: Já jsem četl na twitteru takový lakonický komentář k tomu incidentu, který pravil: Mají dvě procenta a ještě se rvou o mikrofony. Jak se na to díváte, na situaci, konkrétně v sociální demokracii?

Richard Vlasák: Já si myslím, že to, co se stalo na té symbolické rovině, ukazuje, v jakém stavu bohužel sociální demokracie je, a to v situaci, kdy ve společnosti sociální demokracie je víc než třeba. Nejen kvůli otázkám, které se týkají životního prostředí, nejen kvůli otázkám, které se týkají nejrůznějších minorit a vůbec obecného diskurzu, ale hlavně proto, že ta sociální situace ve velké části obyvatelstva, a nelakujme si to na růžovo, není právě uspokojivá a také proto, protože v současné době máme v českém politickém diskurzu pouze pravici. Od populistické pravice, kterou symbolizuje Andrej Babiš, až po krajní pravici, kterou symbolizuje neméně populisticky, ale o to s větším marketingovým drivem jistý pár, který se dostal na motorce až do Evropského parlamentu. Na motorce, protože nic jiného to není. Zkrátka a dobře, v dnešní době potřebujeme sociální demokracii. Potřebujeme solidně levici, no a pánové se hádají o mikrofon. Je to ukázka toho, jak ta sociální demokracie je. Já jsem se kriticky vyjádřil k tomu, že nikdo neumí dodržovat pravidla. To je právě ten problém, jak chceme přesvědčit voliče, nebo jak chtějí sociální demokraté přesvědčit voliče, že je mají volit, když nemají nastaveny základní hodnoty, základní pravidla a potom pomocí ideologických brýlí celou tu situaci čtou. Nejsou schopni rozlišit, jestli se dělo dobro, špatně nebo dobře, na základě toho, jaká byla pravidla a pan Šmarda, předseda sociální demokracie, potom do toho vstoupil jako taková ta hodná teta, která vidí, jak se dva chlapci na pískovišti mezi sebou perou o ty bábovičky a ona nemá ráda, když se ti chlapci na tom pískovišti perou. Zkrátka a dobře sociální demokracie - přestože to téma bylo důležité, přestože to zpracování těch témat, ta diskuze byla nesmírně podnětná, tak jediné, co si z toho divák, popřípadě volič vezme, že to je banda loserů, která nemá schopnost ani sama sebe ovládnout.

Bohumil Kartous: No ono to bylo trošku symbolické, protože v současné sociální demokracii, aspoň jak jí čtu dlouhodobě, Tomáš Petříček je reprezentant řekněme jakési snahy o modernizaci, kdežto pana Zaorálka bychom pravděpodobně i přes jeho letité rozpory s bývalým dlouholetým předsedou a zakladatelem Milošem Zemanem mohli spíše zařadit v současnosti do toho konzervativního jádra sociální demokracie. V současnosti se dokonce podle mě ani třeba ve svých názorech na některé. věci od svého někdejšího souputníka a zároveň jakéhosi oponenta Zemana příliš neliší a každopádně, ale jakkoliv to je, tak pořád se tady pohybujeme v těch dvou procentech, což nedává žádnou velkou perspektivu do budoucnosti. Podle vás, přiznám se, že my jsme se bavili o tom, co by dávalo smysl v rámci rozvoje české levice, co by dávalo smysl, protože byť souhlasím, že politická scéna je reprezentována v současnosti zejména pravicovými nebo spíše pak kvazilevicovými stranami, protože Andrej Babiš nezaložil levicovou stranu, Andrej Babiš je ryzí populista a může driftovat zprava doleva nebo zleva doprava podle toho, jak se mu to zrovna hodí na té politické mapě. Tak přece jenom, třeba když se podíváme na piráty, tak mezi piráty je jednoznačně velká část lidí, kteří inklinují v levici a mají tam poměrně silné slovo a některé z nich znám osobně. Takže se dá říct, že vnášejí do té pirátské politiky nějaká levicová témata. Pak jsou tady další strany, které jsou anebo měly by asi být levicové, jako jsou zelení, ale ti jsou na tom velmi podobně jako sociální demokracie, takže úhrnem, když se na to podíváme, tak řekněme starší část lidí zvyklých na to volit levici, tak v současnosti velká část z nich trpí takovým syndromem vůči Babišovi a ta mladší část, tak ta marně hledá, koho volit a pokud neskončí u pirátů, tak volí pravděpodobně nikoliv podle svého nejlepšího přesvědčení. Takže kudy kam? V téhle situaci v Česku?

Richard Vlasák: Já bych řekl jednu věc. Tady je důležité vědět, že tady máme stále kolem milionu hlasů, které nevolí nikoho. Hledají politickou stranu, která by odpověděla na základní otázky, které tahle společnost má. Jednou ze základních otázek naší společnosti je moc oligarchie, která se projevuje třeba i v tom, jak funguje český tisk. Jak fungují česká média. To je jedna věc. Druhá věc, myslím si, že by občané, voliči, od státu chtěli, aby fungoval, aby když si dojdou na poštu, aby jejich jejich balík došel. Když pojedou s Českými drahami, aby všechno bylo v pořádku. Zkrátka a dobře, aby ten stát fungoval, aby když si dojdou pro sociální dávky. Aby na jedné straně nebyli ostrakizováni, protože každému z nás se může stát, že má smůlu, nebo dochází k restruktualizaci, jak se tomu hezky říká. Zkrátka my se potřebujeme zbavit té stigmatizace sociálních služeb. Hlavně, aby tam ty dávky byly. Ano, zkrátka a dobře, jak chceme, jak můžeme po voličích, po lidech chtít, aby důvěřovali v demokracii, když demokratický stát neplní některé svoje základní funkce. To je další bod. No a třetí bod. Já si myslím, že je tady i skupina lidí, kteří patří, ať už k liberální levici, nebo vyjadřují se k určitým otázkám na té škále opravdu liberálně, tedy až levicově. No a tito lidé taky nemají koho volit a nemyslím si, že to je dáno jenom stavem sociální demokracie. Vůbec stavem té české společnosti. Protože levicovost bývá teď v současné době od toho populistického mainstreamu až po tu pravici deklasována jako něco špatného. To je další věc. No a k tomu, o čem si tady povídáme, jde o to, jestli ta sociální demokracie dokáže tyto voliče zaujmout a za druhé, jestli dokáže formulovat pro takové lidi program, který bude moderní, proevropský, ale také k Evropě kritický, není to vyloučeno. Který bude zároveň ekologický, environmentálně otevřený a tak dále, zkrátka, který bude odpovídat výzvám doby a nebude stále hledět do minulosti, jako to dělají někteří skalní představitelé sociální demokracie v regionech nebo jak to dělá Stačilo a další podobná uskupení. A já si myslím, že v sociální demokracii - a ta debata taky byla v tom sympatická, že do té sociální demokracie patří více proudů. Jestli Luboš Zaorálek správně kritizuje neoliberální příklon k liberální ekonomické teorii některých evropských sociálně demokratických stran, je to v pořádku, ale pravdu má i Libor Rouček, když říká, podívejte se, evropská sociální demokracie potřebuje také nějaké pochopení a tak dále. Zkrátka a dobře sociální demokracie má být tak široká, aby oba dva proudy se sešly. Ale za těch podmínek, že se budou dodržovat pravidla, za těch podmínek, že bude fungovat podpora. Já řeknu jeden příklad, abych to trošku ilustroval. Kdysi dávno jsem byl novinářem, komentátorem, v Jihočeském deníku a tehdy kandidoval do senátu v okresu Český Krumlov Vladimir Špidla. A co se stalo: Sociální demokraté na jihu Čech místo toho, aby podporovali bývalého ministerského předsedu, eurokomisaře, osobnost evropského rozhledu tak tajně anebo i netajně podporovali místního odeesáckého senátora Tomáše Jirsu, který je napojen na takzvanou hlubockou kliku. Proč? No je to jasné. Některým sociálním demokratům zmodrala knížka.

Bohumil Kartous: Nevím, do jaké míry tohle přetrvává v současně sociální demokracie. Tak ostatně i tehdejší ještě parlamentní volba prezidenta dopadla trochu podobně, když se podařilo část sociálních demokratů přesvědčit, aby volili nikoliv Zemana, ale Klause, byť je to prašť jako uhoď z hlediska, já myslím, že historie prokázala jejich naprostou, řekněme - jak to říct - no?

Richard Vlasák: To je jedna mince, která má dvě strany.

Bohumil Kartous: To nejsou ti politici, kteří by prospěli rozvoji české demokracie. Ale pojďme se vrátit k levici, protože vy mluvíte o nějakém milionu lidí, kteří nehlasují. Obávám se, že mezi nimi budou spíš ti, u kterých se dá předpokládat, že jsou spíše pasivní, a to celkově. Nejde tady o to, že by pravděpodobně někdy v minulosti volili a nebo že by to byla ta část společnosti, která by se zabývala nějak více do hloubky aktivně tím, v jakém světě žijí a chtěli to odrazit ve své politické volbě. To, co ale vidím a jde to napříč Evropou, tak dochází k určitému zvyšování volební účasti. A právě u lidí, kteří by pravděpodobně nebýt digitálního. světa nevolili, ale ta jejich excitace, to zaujetí politikou zjevně přichází z ze stran, které jsou vysloveně zkázonosné. To jsou právě tady lidé, kteří pak jdou a volí nějakého s prominutím idiota, který žvaní o spalovacích motorech nebo jdou a volí nějakou jinou obskurní stranu populistického charakteru. Protože mají pocit, že je největší problém jejich života je, že sem přijdou imigranti ze Středního nebo Dálného východu, a to pravděpodobně není ta ten elektorát, o kterém byste mluvil. Já totiž vidím zásadní problém levice a nejenom v České republice v tom, že skutečně musí hledat nový elektorát, že už není možné. orientovat se na modré límečky, protože ta ekonomická realita mnoha lidí, které bychom označili za modré límečky, to znamená za jakousi dříve dělnickou nebo pracující část, manuálně pracující, se ekonomicky velmi často dostává na úplně stejnou úroveň jako lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Rozbil se - Ano, člověk, který pracuje v Amazonu ve skladu a toho bychom pravděpodobně zařadili mezi modré límečky v současnosti, tak má vyšší plat než učitel. To prostě tak je a samozřejmě ta disproporce toho, že v Amazonu jsou takovéhle platy, ale v lokálním skladu takovéhle platy nebudou, je obrovská. Nicméně rozbila se ta základní struktura a já se domnívám, že sociální demokracie a ostatní levicové strany neví, koho mají oslovovat, že si nedokážou vytyčit svůj elektorát. A je tady zjevný příklon mnoha lidí, kteří se dívají do budoucnosti a právě třeba udržitelnost jako jedno z velkých témat celosvětové levice tady v zásadě vůbec není vytěženo, možná se o to snaží zelení a ti nejsou vidět a v sociální demokracii nevnímám tady takovouhle snahu, nebo je tam?

Richard Vlasák: Já bych možná trošku korigoval to, co jste řekl. Mluvíte o skladech Amazonu. Mluvíte o těch platech těch lidí. Ano, to je sice hezké, ale máme tady prostě třídu lidí, kteří na ty platy nedosáhnou. Máme tady třídu lidí, máme tady skupinu lidí, která - To je právě to. To je to kouzlo, kterému jste trošku podlehl i vy, totiž my tady žijeme ve společnosti, která sice vypadá, že všechno je v pořádku, že ty platy jsou v pořádku, jenže máme tady katastrofální inflaci dlouhodobě, jednu z největších v celé Evropě. To je jeden problém a druhý problém: máme tady špatné, zdanění. My tady daníme práci takovým způsobem, který není adekvátní. Zatímco některé jiné segmenty jsou naprosto nezdaněny a odchází ty peníze pryč. Jo, zkrátka a dobře to je další problém a další problém je - samozřejmě my se tady dostáváme k lidem, kteří žijí od výplaty k výplatě. Tady dochází, přesto že tady máme, jak jste naznal, ty „hezké platy“, já to já to řeknu v uvozovkách, tak tady dochází k takové akceleraci spotřeby, která neodpovídá a tato umělá akcelerace spotřeby potom vyvolává to, že tady máme prekarizaci, máme tady prekarizaci práce a máme tady prekarizaci v těch platových podmínkách. Zkrátka a dobře, když se někomu, když se tomu skladníkovi Amazonu s prominutím rozbije lednička, tak si na tu novou ledničku musí půjčit. A to se líbí někomu, kdo samozřejmě má nějaké firmy na půjčování peněz. A to je ten problém. My tady nedokážeme to, co mohli naši otcové nebo dědové vytvářet, to znamená, mohli ze svého platu postupně si ušetřit třeba na dům nebo minimálně na byt. Tak to už dneska není možné. My tady čelíme obrovské krizi bydlení. Tohle to jsou problémy, které většinu lidí trápí stejně jako většinu lidí trápí to, že když jdou k zubaři, tak jsou občas nuceni vydávat horentní částky, které neodpovídají, nebo stačí si dojít do lékárny a pan doktor vám předepíše léky, ale některé z těch léků jsou v tisícikorunových položkách. Já si vzpomínám na blahé paměti Táňu Fischerovou, se kterou jsme o tom, kdysi si povídali. A ta se hrozně bránila tomu, aby byly zpoplatněny léky. Tehdy to bylo těch 30 korun a tak dále. Protože ta Táňa Fischerová na rozdíl od většiny českých politických komentátorů, budiž čest výjimkám vidí sociální situaci těch lidí. Je obrovský rozdíl mezi městem a venkovem, periferií.

Pokračování příště