Finsko a Švédsko vstoupí do NATO, což bude na úkor všeho

19. 5. 2022

čas čtení 5 minut

Očekávaná žádost Finska a Švédska o vstup do NATO je smutnou a dosti patetickou ironií.

Během studené války byl Sovětský svaz vojenskou velmocí, okupoval většinu střední Evropy, jeho vojska byla umístěna v srdci Německa a sovětský komunismus - alespoň po určitou dobu - se zdál být skutečnou hrozbou pro západní kapitalistickou demokracii. Po celá tato desetiletí však Finsko a Švédsko zůstávaly oficiálně neutrální, píše Anatol Lieven.

V případě Finska byla neutralita podmínkou smlouvy s Moskvou, která ukončila války se SSSR. V případě Švédska - řekněme jen, že bylo velmi praktické být fakticky pod americkým bezpečnostním deštníkem, aniž by na něj muselo jakkoli přispívat nebo pro něj riskovat. Bylo také velmi výhodné z psychologického hlediska využívat této faktické ochrany USA a zároveň mít možnost při každé příležitosti předvádět domnělou morální nadřazenost Švédska nad imperialistickou a rasistickou Amerikou.

Od konce studené války se Rusko stáhlo o tisíc mil na východ, zatímco NATO a EU se nesmírně rozšířily. Dnes ruské pozemní síly právě na Ukrajině dokazují, že nejsou schopny představovat vážnou hrozbu pro NATO nebo Skandinávii. Aby se Rusko dostalo do Švédska, muselo by překročit buď Finsko, nebo Baltské moře. A jak během studené války, tak po ní Moskva Finsko nikdy neohrožovala. Sovětský svaz striktně dodržoval podmínky smlouvy s Finskem. Dokonce se stáhl z tamní vojenské základny, kterou podle smlouvy mohl držet dalších čtyřicet let.

Jedním z důvodů bylo, že podobně jako Ukrajina (ale v ostrém kontrastu se Švédskem) hrdinný boj Finska proti sovětské armádě přesvědčil Moskvu, že Finsko je příliš tvrdý oříšek na to, aby se ho pokusila rozdrtit. Stále jím je a zůstalo by jím i bez členství v NATO, protože - opět jako Ukrajina - Finové jsou odhodláni bránit svou zemi.

Nebyl vůbec žádný důvod si myslet, že Rusko tuto politiku změní a na Finsko zaútočí. Zatímco - jakkoli silně lze ruskou invazi na Ukrajinu a s ní spojená zvěrstva odsoudit - důvody, proč Moskva zaútočila, jsou zřejmé. Již od počátku rozšiřování NATO v 90. letech minulého století varovali jak ruští představitelé, tak řada západních expertů - včetně tří bývalých amerických velvyslanců v Moskvě a současného šéfa CIA - že vyhlídka na vstup Ukrajiny do protiruské aliance pravděpodobně vyvolá válku.

Členství Švédska a Finska v NATO je proto pro jejich bezpečnost zbytečné. Pokud - nedej bože - válka na Ukrajině přivodí eskalaci války mezi Spojenými státy a Ruskem, budou v každém případě na vedlejší koleji. Pokud jde o angažmá NATO mimo Evropu, jedním z důvodů, proč evropští členové NATO tak nadšeně přijali novou konfrontaci s Ruskem, je to, že jim dává záminku vyhnout se vysílání vojáků do jakýchkoli oblastí (jako je západní Afrika), kde by mohli skutečně bojovat a umírat; a kde hrozba islámského extremismu a masové migrace vytváří skutečné hrozby pro vnitřní bezpečnost Evropy a Skandinávie.

Vstupem do NATO Finsko zahazuje jakoukoli vzdálenou možnost hrát roli prostředníka mezi Ruskem a Západem, a to nejen proto, aby pomohlo ukončit válku na Ukrajině, ale aby někdy v budoucnu podpořilo širší usmíření. Místo toho Finsko dokončí výstavbu posledního úseku nové studenoválečné hranice napříč Evropou, která pravděpodobně přežije jakýkoli režim, který nakonec v Rusku vystřídá Putinův.

Finský a švédský vstup do NATO lze také považovat za symbolický okamžik, kdy se evropské země jako celek vzdaly jakéhokoli snu o převzetí odpovědnosti za vlastní kontinent a rezignovaly na naprostou závislost na Washingtonu. Tato závislost však bude (stejně jako v případě Švédska během studené války) nepochybně maskována impotentním evropským fňukáním a vrčením, až nový prezident podobný Trumpovi zapomene na předstírání zdvořilosti.

Na konci článku ve Financial Times, plného hořce protiruských nálad, bývalý finský premiér Alexander Stubb říká následující slova:

    "Bezpečnost není hra s nulovým součtem. Doufám, že to jednoho dne pochopí i ruský režim. To nám umožní obnovit dobré vztahy s Ruskem. Do té doby pomůžeme maximalizovat bezpečnost v Evropě tím, že vstoupíme do NATO. Není to proti nikomu, ale pro nás. Pro nás všechny."

Jedná se o stejné samolibé pokrytectví, kterým je poznamenána politika Západu vůči Rusku a politika USA vůči většině světa. Od konce studené války je politika USA a NATO vůči Rusku ve skutečnosti v drtivé většině nulová a evropské země se jí poslušně drží. K tomuto kulhajícímu a vlekoucímu se doprovodu se nyní připojí i Finsko. Dobré vztahy s Ruskem se pravděpodobně nikdy neobnoví, ať už se v Moskvě dostane k moci jakýkoli režim.

Na druhou stranu úplné vytlačení Ruska z evropských struktur - což bylo dlouho otevřeným cílem Ameriky a NATO - může v dlouhodobém horizontu učinit Rusko zcela strategicky závislým na Číně a přivést čínskou supervelmoc až k samým východním hranicím Evropy. To by byla ironická, ale nikoli nezasloužená odměna za evropskou strategickou zbrklost. Někomu by to dokonce mohlo připadat zábavné - pokud by nebyl Evropan.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

 

 

-1
Vytisknout
9462

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2022