Západní intervence v Afghánistánu, v Iráku, v Libyi, v "islámském státě" jsou katalogem selhání

18. 8. 2021

čas čtení 5 minut
 

Nynější vítězství Tálibanu v Afghánistánu se stalo inspirací extremistům po celém světě

Už v polovině roku 2002 přesunuly Spojené státy, Británie a další svůj zájem od Afghánistánu jinam, čímž vytvořily nebezpečné bezpečnostní vakuum, které v Afghánistánu vyplnil navracející se Talibán, v mnoha venkovských oblastech. Tím se daly do pohybu věci, které vyvrcholily v těchto dnech, píše Paul Rogers.

 Celá válka v Afghánistánu je nyní viděna jako strašlivé selhání, ale její skutečný význam spočívá v tom, že to byla teprve první ze čtyř válek, které selhaly. Druhou byla osmiletá válka v Iráku, od roku 2003 do roku 2011, která skončila tím, že Obama odtamtud stáhl americké jednotky. Důsledky byly strašlivé, 288 000 lidí zemřelo, většinou civilisté, statisíce lidí byly zraněny a miliony byly vyhnány ze svých domovů.

Také v roce 2011 došlo k třetí válce, která selhala, k francouzsko-britské operaci na pomoc svržení Muammara Kaddáfího v Libyi. Šest měsíců trvající leteckou ofenzívu podporovaly i Spojené státy a Itálie a skončilo to lynčováním Kaddáfího. Očekávalo se, že se Libye rychle stane prozápadním státem bohatým na ropu a také významným trhem pro západní zbrojařské společnosti. Namísto toho došlo k deseti letům nestability a absence bezpečnosti, Libye se proměnila v nástroj pro šíření zbraní četným džihádistickým organizacím po celém Sahelu.

V tutéž dobu vznikl v Iráku a v Sýrii "islámský stát", což vedlo k čtvrté válce, která selhala: letecké údery proti IS z let 2024-28 vedly Spojené státy a Británie, Francie a další partneři v NATO se ochotně účastnily.

IS vznikl z údajně rozbité al-Kájdy v Iráku po odchodu USA odtamtud v roce 2011 a pozoruhodnou rychlostí utvořil "chalífát" šesti milionů lidí v Sýrii a v Iráku a byl dokonce připraven ohrozit Bagdád.

Západní reakcí, s určitou regionální podporou, byl klasický příklad nového trendu směrem k vedení války na dálku. Vojáci na místě, ta strategie zjevně v Iráku a v Afghánistánu selhala, a tak se nyní válka vedla letadly, ozbrojenými drony a selektivním použitím speciálních jednotek. V případě IS se silně spoléhalo na Kurdy a na irácké bojůvky podporované Íránem.

Koncem roku 2018 byl chalífát IS odstraněn a alespoň tato válka se zdála být úspěšná. Ale to teď vypadá jako falešné vítězství, konflikt a nestabilita se rozšířily po celém Sahelu i dále, od Mauretánie, přes Burkinu Faso, Mali, Niger, Nigérii, Čad a dál do Somálska, do Mozambiku a do Demokratické republiky Kongo. Odnože al-Kájdy a IS jsou v Libyii, v Egyptě, v Indonésii v Thajsku a na Filipínách, v Iráku a v Sýrii existuje nadále asi 10 000 příslušníků polovojenských jednotek a jak IS, tak al-Kájda mají trvalé vazby v Afghánistánu.

Loni odhadlo washingtonské Středisko pro strategická a mezinárodní studia, že v téměř 70 zemích světa je asi 230 000 příslušníků islamistických polovojenských bojůvek, je to čtyřnásobný nárůst od roku 2001. Samotné utvoření Islamistického emirátu Afghánistánu bude obrovskou podporou pro toto mezinárodní hnutí.

Je ale možné, že z vítězství vznikne politicky sofistikovanější Talibán, nebude podporovat terorismus a bude usilovat o mezinárodní legitimitu. Před třemi týdny zorganizovala Čína několikadenní rozhovory pro vysoké členy Talibánu. Pro obě strany je spolupráce výhodná.

Pro Talibán by bylo otevření hranice s Čínou a čínské investice v Afghánistánu velmi žádoucí, stejně jako politické uznání od Číny. Čína by naproti tomu mohla začít využívat obrovského množství afghánských přírodních zdrojů, vytvořila by nové obchodní cesty a vyžadovala by, aby Talibán umírnil své  ujgurské polovojenské jednotky.

Ideologie IS a al-Kájdy představuje miniaturní zlomek v postojích a názorech muslimů po celém světě, avšak její přežití a nárůst bude pravděpodobně považovat západní vojensko-průmyslový komplex za hrozbu a první reakcí budou vojenské akce.  To je už vidět v Sahelu, kde USA, Francie a Británie provádějí operace s ozbrojenými drony a speciálními jednotkami.

Ať to dlouhodobě dopadne jakkoliv, dvě věci jsou zjevné v důsledku úspěchu Talibánu. Jednou je, že v Afghánistánu budou drasticky porušována lidská práva. Druhou je, že po celém Blízkém východě a ve velké části Afriky a Asie, kdekoliv vládne hněv a resentiment vůči USA, Británie a dalším západním elitám, nynější vítězství Talibánu - spolu s dvěma desetiletími intervencí, které selhaly - budou extremisté považovat za zásadní změnu a inspiraci pro budoucnost.

Podrobnosti v angličtině ZDE  

1
Vytisknout
5289

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021