Nekupujte žádné vánoční dárky! Patologická spotřeba je tak znormalizována, že si jí už ani nevšimneme

30. 11. 2018

čas čtení 4 minuty


Není nic, co potřebují, nic, co už stejně nevlastní, nic, co ani nechtějí. A tak jim koupíte mávající královnu na sluneční pohon, štětec na vytírání pupíku, stříbrný držák na zmrzlinu, "legrační" nafukovací chodítko pro důchodce, Terryho klející želvu (směsici umělých hmot a elektroniky) a mapu světa na zeď, která se dá seškrabávat, píše George Monbiot.

První den Vánoc se tyto dárky zdají zábavné, druhé den už hloupé, třetí den trapné. V dvanáctý den Vánoc skončí v odpadkovém koši. Kvůli třiceti vteřinám pochybné zábavy, anebo kvůli hedonistickému stimulu, který netrvá déle než náraz nikotinu, objednáváme si použití hmot, jejichž dopad ovlivní v budoucnosti celé generace.



Při výzkumu prováděném pro svůj film The Story of Stuff, Historie věcí, zjistila Annie Leonardová, že z hmot, které plynou naší konzumní ekonomikou, zůstává v užívání půl roku po koupi z nich jen jedno procento! I zboží, o němž jsme očekávali, že nám bude sloužit déle, je brzo odsouzeno k zničení buď v důsledku záměrně plánovaného rozpadu (rychle se rozbije), anebo v důsledku jeho vnímaného zastaráni (už se nám to nezdá módní).

Avšak mnoho výrobků, které kupujeme, zejména na Vánoce, nemůže zastarat. Zastarání znamená ztrátu užitečnosti, jenže tyto předměty nikdy žádnou užitečnost neměly. Jejich účelem je vyvolat díky, pak možná úsměv, a pak jsou vyhozeny.

Vzácné hmoty, složitá elektronika, energie potřebná na jejich výrobu a dopravu, to všechno se používá a kombinuje do sloučenin, které absolutně nemají žádný smysl. Výroba a spotřeba nesou odpovědnost za více než polovinu emisí uhlíku. Ničíme svou planetu proto, abychom vyráběli sluneční energií poháněné teploměry do vany.

Lidé ve východním Kongu jsou masakrováni, aby byly umožněny modernizace našich chytrých telefonů, které mají stále menší marginální užitečnost. Kácejí se lesy, aby se vyráběly "personalizované dřevěné tácy na sýr ve tvaru srdce". Řeky jsou otravovány jedy, abychom mohli vyrábět mluvící ryby. Je to patologická spotřeba: svět ničící epidemie kolektivního šílenství, které všudypřítomná reklama a média normalizují do takové míry, že si ani nevšimneme, co se nám děje.

V roce 2007 zaznamenal Adam Welz, že pytláci v Jihoafrické republice usmrtili 13 nosorožců. V roce 2012 jich už bylo usmrceno 585. Nikdo vlastně neví proč. Avšak jedním vysvětlením je, že velmi bohatí lidé ve Vietnamu si nyní sypou umleté rohy nosorožců na své jídlo, anebo je šňupají, aby dokázali, jak jsou bohatí. Je to groteskní, ale skoro se to neodlišuje od toho, co dělá v industrializovaném světě skoro každý: likviduje svět kolem sebe nesmyslnou spotřebou.

K tomuto vývoji nedošlo náhodou. Naše životy byly uneseny a přetvořeny tak, aby se to podporovalo. Předpisy světového obchodu nutí země, aby se účastnily na tomto festivalu harampádí. Vlády snižují daně, deregulují podnikání a manipulují úrokovými mírami, aby povzbudily utrácení. Málokdy se však tvůrci této ekonomické strategie nad tím pozastaví a zeptají se "utrácení a nakupování čeho?" Jakmile byly uspokojeny všechny lidské potřeby (těch, kdož mají peníze) ekonomický růst závisí na prodeji naprostých nesmyslů.

Dospělí muži a dospělé ženy věnují své život výrobě a marketingu těchto nesmyslů. Růst nerovnosti, který doprovází tento spotřebitelský rozkvět, zajišťuje, že vzmáhající se ekonomický příliv už nezvedá všechny lodě. V USA v roce 2010 se týkalo pozoruhodných 93 procent nárůstu platů jen nejbohatšího 1 procenta obyvatelstva. Stará výmluva, že musíme zlikvidovat svou planetu, abychom ekonomikou pomohli chudým lidem, už není přesvědčivá. Za několik málo dalších desetiletí dalšího obohacování lidí, kteří už mají více peněz, než kolik kdy mohou utratit, dojde k likvidaci budoucnosti všech, kdo žijí na této planetě.

Tak efektivně spojily vlády, média a reklamní společnosti spotřebu s prosperitou a štěstím, že když se odvážíte říci, co tady píši, vystavíte se hněvu a výsměchu. Když svět zešílel, ti, kdo se proti tomu postaví, jsou odsouzeni jako blázni.

Upečte jim dort, napište jim báseň, dejte jim polibek, řekněte jim vtip, ale, proboha, přestaňte likvidovat tuto planetu pro někoho, koho máte rádi. Jediné, co to dokazuje, je, že nemáte.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
92095

Diskuse

Obsah vydání | 4. 12. 2018