3. 12. 2018
1) Na vojnu přicházeli branci, kteří úspěšně absolvovali Autoškolu
Svazarmu a získali řidičský průkaz skupiny C, opravňující k řízení
vozidel s hmotností nad 3,5 tuny. Autoškolu naštěvovali dobrovolně (za
velmi zvýhodněných finančních podmínek) a
předurčili tím svoje budoucí vojenské zařazení (a často celoživotní).
2)
KŘK následoval po jednoměsíčním základním výcviku ("přijímači") a
netrval dva týdny, nýbrž dva měsíce. Jeho součástí byla teoretická
příprava a zejména praktická zaměstnání - údržba, jízda (napřed na
uzavřeném cvičišti, pak po veřejných silnicích ve dne, nakonec i v noci,
včetně jízdy v koloně; výjimečně jsem zažil i výcvik řízení v
protichemickém oděvu a ochranné masce) a kurzisté byli
hodnoceni. Všichni také absolvovali psychologická vyšetření v
příslušném oddělení oblastní vojenské nemocnice. Kdo někde neuspěl, byl
vyřazen.
3) Ti, u kterých to bylo potřeba, ještě pokračovali dalším měsíčním kurzem, v mém případě se jednalo o vlečení přívěsů nad 750
kg. Úspěšní absolventi získali řidičský průkaz skupiny E (přezkoušení prováděl příslušník Dopravního inspektorátu VB).
4)
Ve vojenském vozidle (vyjma přistavení a odstavení) nejezdil nikdy
řidič sám, vždy s ním musel být velitel vozu, u sólo jízd
voják z povolání nebo občanský pracovník; výjimečně (při jízdě v
koloně, výcviku apod.) i poddůstojník. Získali pak řidičský průkaz
skupiny D.
5)
Vojáci směli na základě výjimky z vyhlášky o pravidlech silničního
provozu (obvykle neměli požadovaných 21 let a dvouletou praxi
v řízení vozidel skupiny C) řídit i vojenské autobusy, vždy s velitelem
vozu. Předtím museli absolvovat další kurs.
6) Řidiči speciálních vozidel (bojových, ženijních, přepravníků raket apod.) absolvovali navíc specializované kursy.
Přikládám odkaz na vzpomínky jiného pamětníka.
http://www.busportal.cz/modules.php?name=article&sid=5624
Diskuse