Bodláky Václava Duška

Velkolepé politické dividlo

18. 1. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Intrikáni se rozšafně radují, intrikánství u nás bouřlivě kvete, tož, div se světe.Autorské trapné představení trvalo hodiny, parlamentní zdi se rosily studem, dramaturg neznámý, režie v duchu Tonky Drbny. Škoda, že si aktéři nenechali poradit zahraničním kabaretiérem a nevykloktali ústa borovou vodou. Ledové vášně střídaly přátelské úlety – raději sledovat tah husí a poslouchat přitom Taganku od Džemy Chalid; rádci i poradci napjatě poslouchali řečnické tlachy – rozbor učiněn hned po procitnutí uměleckých zloduchů. Na parlamentních dveřích iniciály N+G+K. Potlesk na otevřené scéně vlažný, ale zážitek pro celý života běh zůstane, vážení hastroši. Mlč a čuč.

Osm statečných kandidátů na prezidenta a moderátor předložili argumenty proč toho, či onoho, volit, abychom netratili – uvidí se, debaty se neúčastnil současný hradní pán, k čemu, říká si, když mě lid miluje. Politický kojenec na stolek postavil trpaslíka – sám trpaslík, miluje pohádky. Slova závažná padala a padala – jedna osoba zůstala, postaví se současnému prezidentovi, takže uvidíme. Profesor obklopen bytostmi různého druhu, musí dávat pozor, vyčpělé hysterky bývají nebezpečné. Čeká nás druhé kolo volby hlavy státu – ještě si užijeme legrace. 

Debaty v televizi nahradí seriálovou sledovanost, předurčí, kdo nakonec usedne do hradního křesla, hraví rádci jistě chystají pasti pro nepřítele; v boji o mocenské postavení není pouze a jenom dvojice myslitelů, ale i jejich kamarila, která bude využívat v dalších letech pozice neomylných, vysedávat blízko majetku, peněz, dalších vysněných prebend. Naše domácké kamarily lapají po dechu – ostrá příprava ošklivých pomluv připravena, drzé promluvy nazkoušeny v zákulisí dividel.

Modleme se, přátele demokratických pořádku, aby kandidáty nepřepadla Amazonka s odhalenými prsy v zájmu pravdy, lásky a čistoty planetárního prostoru – lepší nepřioděna bojovnice než muslimácký boží terorista. Protestní děva prezidenta postrašila, kdo viděl, poznal – a ochranka u nás, vyhozené peníze.

Způsobilé osoby jsou v našem teritoriu nezpůsobilé, ale my to tajíme, my politici, jak říká klaun ze starostenských luhů a hájů. Nevím, kde vypátral, že on, a nejen on, jsou všichni zdatní politici. Jenže, tihle zvolení nádeníci znají na rozdíl od tebe, ode mne, citlivá data – najde se však někdy žvanivý slimejš a ohrozí stabilitu státu. Mně osobně to připomene, jak jsme píchali s kamarády vojáky stojku u významného skladu, tradovalo se, že podzemním tunelem se přepravují zbraně hromadného ničení k použití proti odpornému kapitalistickému nepříteli. V muničním bunkru tři kbelíky, košťata a hadry, plechovka s tekutým mýdlem – hotovo! Civěli jsme a láli velitelskému sboru, že nás nechá mrznout a pálit sluncem, že nám lhal v zájmu tajných tajností, utajovaných skutečností. Podnítit odpor k hlupství nemá omezení. Musíme mít na mysli, že přemnožení bytostí znalých nejtajnějších skutečností roste – takže tajemství se stává národním majetkem podřipského lidu. Uff, vydržte.

K tomu, abychom pochopili autorskou parlamentaristickou divadelní slátaninu, jukali na nás z obrazovky vykladači zhlédnutého nevkusného kusu. Usilovně dbali na svou čest, i když jeden ze zahraničních zdomácnělých kapounů nechal stříkat volně žluč a chrlil doznání – jsem nejchytřejší, kdo mě platí, to chcete vědět moc. Přežvykovat fakta nám nečiní potíže. Od hodiny můžeme převzít vládnutí i v mocnostech stabilního neklidu. Přinášíme noviny – radujte se, chceme radost na zemi, života užívejte, kritika je mocná páka to přece vědí stará i nová paka.

Shakespeare udiveně pohlížel z nebes, jak dramatický materiál tvůrci pravdy a lásky odflákli – holedbání do ztracena, lži i pravda v kotli bublaly mezi lavicemi znalých a odpovědných, divák u obrazovky pil šesté kávu a načal novou krabičku rakovinových cigaret, strhly se domácké divé hádky, urážky nebraly konce, herecká banda dostávala na frak.

Odstřelovaný a podezřelý premiér snaživě přihrával prokurátorům, zjevně přesvědčených o vině bohatého ujce, který se jaksi podivně a kýmsi řízen dostal k obrovitému majetku. Divák si mohl klást otázku, jestli připravovaný kapitalistický živel má zapotřebí dřepět na pranýři a nechat se veřejně urážet – jo, politika nezná bratra. Vydržíš, zvítězíš. Boj o moc nesnáší poplašené – pokud dostane pourážený boháč ve druhém kole dostatečný počet hlasů k vládnutí, nebude co řešit, a ne-li, vyřešíme to beztak kulantně. Partajní mazáci cítí nutnost cuknout ze silných vyjádření a strany bleší nemají možnost donekonečna štípat vlevo, vpravo, sami se odsoudily k politické nehybnosti.

Premiéru o premiéru máme za sebou, k derniéře mnoho času. Reprízy budou oprášeny, slova značně pokroucena, uvidíme, zda pravdomluvná Markétka bude stát čelem proti přesile. Čas pracuje pro všechny; partajnické kličky nabudou neuvěřitelných rozměrů, ale pokud vláda nedostane důvěru, poztrácí důvěru, obludně ohlodanou, i stranická grémia a političtí šíbři.

Divadelní mládí vpřed. Koukáme, divíme se, doufáme, že na řeřavém uhlí sedět nelze.

Ať žije, voličské podřipské dividlo.

0
Vytisknout
3122

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2018