Déjà coup: Válka s Íránem aktivuje zastánce změny režimu
19. 6. 2025
Intervencionisté chtějí oživit oblíbený neúspěch americké zahraniční politiky
Zřejmě jste již viděli virální video, na kterém íránská televizní reportérka prchá z obrazovky, zatímco Izrael bombarduje televizní stanici, kde živě vysílala. Jak rychle poukázal Adam Weinstein z Quincy Institute, izraelský útok na vysílací zařízení je přímo z příručky pro změnu režimu a „má otřást důvěrou veřejnosti v schopnost íránské vlády chránit sebe sama“ a implicitně i íránské občany, píše Kaye Rawlings.
Ve Spojených státech se skutečně ozývají hlasité hlasy mediálních osobností a zákonodárců, kteří vehementně podporují zjevnou snahu Izraele svrhnout režim ajatolláha Alího Chameneího.
Pokud jste ještě neviděli záplavu tweetů, vystoupení v kabelových zpravodajských kanálech nebo jestřábí komentáře vyzývající USA, aby se připojily k Izraeli ve válce proti Íránu, stačí se podívat na nedávný článek Johna Boltona v Wall Street Journal s titulkem „Íránští ajatolláhové jsou slabší než kdy jindy“. Bolton neustále opakuje, že právě teď je ten správný okamžik „svrhnout ajatolláhy“, a jednoznačně tvrdí, že „to by měl být deklarovaný cíl Ameriky“. Jinými slovy, a nikoho to nepřekvapí, Bolton se vrátil ke svým nesmyslům – tlačí na změnu režimu v Íránu.
Problém je ale v tom, že operace zaměřené na změnu režimu nefungují, což dokazuje dlouhá historie neúspěšných amerických intervencí.
Vezměme si například desítky tajných operací zaměřených na změnu režimu, které Spojené státy podnikly během studené války.
Více než 60 % z nich selhalo ve svém cíli nahradit politické vedení cílové země, ačkoli v mnoha z těchto pokusů byly v důsledku amerických snah zmařeny nesčetné životy. I takzvané „úspěšné“ operace změny režimu byly neúčinné, vzhledem k tomu, že v asi polovině těchto případů byla vláda instalovaná USA nakonec svržena, často násilně.
Operace na změnu režimu měly také za následek, že se Spojené státy zapletly do nezodpovědných konfliktů, které měly jen málo společného s americkými národními zájmy. Příkladem je chování USA během války ve Vietnamu. Spojené státy se poprvé zapojily do podpory vlády Ngô Đình Diệma, prezidenta Vietnamské republiky (Jižní Vietnam), v polovině 50. let. Na konci roku 1963 bylo jasné, že Diệm a jeho vláda jsou velmi nepopulární, a americké úřady schválily operaci změny režimu, která „uspěla“ v zavraždění a nahrazení Diệma, ale nakonec přispěla jen málo ke stabilizaci Jižního Vietnamu nebo ke zvýšení podpory vlády.
Ve skutečnosti tato operace udržela Spojené státy vázané na jihovietnamský stát, který byl odsouzen k zániku. Ironií samozřejmě je, že primárním strategickým cílem Spojených států v jihovýchodní Asii bylo – jak jste asi uhodli – vynutit změnu režimu ve Vietnamské demokratické republice (Severním Vietnamu) – cíl, kterého Američané nikdy nedokázali dosáhnout.
Tragicky, katastrofální zkušenost z Vietnamu nijak nezmírnila závislost Ameriky na změně režimu. V průběhu 70., 80. a 90. let se americké síly pokoušely vynutit změnu režimu v celé řadě zemí, od Iráku po Portugalsko, od Libérie po Angolu a od Haiti po Srbsko.
Jak bylo předvídatelné, globální válka proti terorismu byla plná operací zaměřených na změnu režimu, které – překvapivě – nakonec podkopaly zájmy USA a jeden z původních důvodů americké angažovanosti: zavedení demokracie v širším Středním východě. Rozpuštění strany Baas v Iráku vedlo k povstání a vzniku ISIS; pomoc při svržení Muammara Kaddáfího vytvořila mocenské vakuum, které vedlo k propadu Libye do devastující občanské války; a dvacetiletá válka v Afghánistánu, která začala svržením Talibanu, skončila návratem této skupiny k moci.
Přímá účast USA ve válce Izraele proti Íránu by ani nebyla první americkou zkušeností se změnou režimu v této zemi. V roce 1953 CIA ve spolupráci s britskou MI6 zorganizovala puč proti demokraticky zvolenému íránskému premiérovi Mohammadu Mossadeghovi a na jeho místo dosadila šáha. A jaký byl výsledek? Islámská revoluce v roce 1979 – částečně poháněná vztekem nad desetiletími amerického vměšování se do Íránu – nám přinesla právě tu teokratickou vládu, kterou Bolton a mnoho dalších nyní tak posedle chtějí svrhnout. Jinými slovy, režim, který podle nás musíme svrhnout, se dostal k moci jen díky našemu poslednímu pokusu o změnu režimu v Íránu.
A přesto, pokud jste sledovali alespoň minutu z posledního 24hodinového zpravodajského cyklu, pravděpodobně jste frázi „změna režimu“ slyšeli desítkykrát. Ale proč by Spojené státy měly usilovat o změnu režimu v Íránu? Kvůli hrozbě, že země získá jaderné zbraně? Nechci zlehčovat oprávněné obavy, ale strašidelné titulky o jaderných schopnostech Íránu zdobí titulní stránky hlavních novin po celou dobu života mileniálů.
A neúčastnili jsme se snad právě jednání s Íránem o jeho jaderném programu, která podle všech zpráv probíhala hladce – tedy až do okamžiku, kdy Izrael cílenými útoky zabil klíčové íránské představitele, včetně Aliho Shamkhaniho, jednoho z nejvýznamnějších íránských vyjednavačů?
I když pomineme fakt, že Izrael má v případě války s Íránem zcela jasně hlavní slovo, stojí za to zdůraznit, jak devastující by snaha o změnu režimu v této zemi mohla být. Celkový počet obyvatel Iráku a Afghánistánu v roce 2003 byl pouhých 50 milionů; současný počet obyvatel Íránu je přibližně 88 milionů. Celková rozloha Iráku a Afghánistánu je 421 000 čtverečních mil; Írán má rozlohu neuvěřitelných 636 000 čtverečních mil. V této souvislosti by změna režimu pravděpodobně vedla pouze ke smrti a vykořenění íránského lidu; i kdyby Spojené státy chtěly Írán přeměnit na liberální kapitalistickou demokracii, je velmi těžké si představit, jak by toho mohly dosáhnout.
Je téměř samozřejmé, že Američané se nesmí nechat vtáhnout do další katastrofální vojenské dobrodružství ve jménu strategie, která nefunguje a nikdy fungovat nebude.
Celý text v angličtině https://responsiblestatecraft.org/iran-regime-change/
Diskuse