Letecké kampaně samy o sobě války nevyhrávají: proč Izrael v Íránu z velké části neuspěje

19. 6. 2025

Stejně tak izraelská výzbroj, vojáci a letectvo vyhnali v roce 1967 Jordánsko ze Západního břehu Jordánu. Zatímco bombardování Jordánska a Libanonu obrátilo místní obyvatelstvo proti palestinským uprchlíkům, které Izraelci etnicky vyčistili z Palestiny, v Íránu podobné demografické rozdělení neexistuje.

Izrael nemá v Íránu žádné pozemní ani obrněné síly, i když tam může mít několik malých zpravodajských nebo speciálních jednotek. Jeho válka proti Íránu je výhradně letecká. Žádná válka nebyla nikdy vyhrána výhradně ze vzduchu. Navzdory značným zpravodajským schopnostem Izraele a jeho schopnostem zaměřit se na vojenské a politické představitele nemůže svrhnout vládu prostřednictvím sériových atentátů. Izraelský bezpečnostní establishment je pevně přesvědčen, že atentáty na vedoucí představitele mohou způsobit zhroucení režimu. Je to falešné přesvědčení a jeho falešnost se opakovaně ukázala, zejména na příkladu odolnosti Hamásu.

Jak upozorňuje Matt Fitzpatrick, pokud budou zabiti íránští generálové, budou povýšeni plukovníci. Zabití ajatolláha Alího Chameneího, duchovního vůdce Íránu, by jednoduše vedlo k tomu, že 88členné Shromáždění expertů  - íránská obdoba vatikánského kardinálského kolegia - by zvolilo nového vůdce (Rahbar-e Mo`azzam). Íránská vláda se čtyřmi složkami je obzvláště složitá. Shromáždění expertů, Rada pro výjimečné situace, soudnictví a úřad duchovního vůdce jsou obsazeny kleriky s vysokoškolským vzděláním. Kromě toho existuje lidově volený prezident a parlament.

Írán je země s 90 miliony obyvatel, tedy o něco lidnatější než Německo, a rozlohou se zeměpisně vyrovná Německu, Francii a Španělsku dohromady. Jako nepřítel není, řekněme, k nakousnutí. Když George W. Bush bláhově napadl Irák, šlo o zemi s přibližně 25 miliony obyvatel. Irák je navíc geograficky mnohem menší než Írán. Nebyla to procházka růžovým sadem.

Pokud Teherán nedobude nepřátelská armáda, jako americká armáda v roce 2003 dobyla Bagdád, nedokáže se cizí mocnost této vícevrstvé vlády zbavit. Bombardováním hlavního města to nepůjde.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu možná doufá, že zabitím vysoce postavených generálů a možná i některých civilních představitelů oslabí vládu natolik, že umožní opozičním silám provést revoluci. Je však nepravděpodobné, že by politická opozice chtěla s Izraelci spolupracovat. Většina Íránců je především nacionalistická. Existují sice kverulanti, kteří tak touží po moci, že by se spojili s Izraelem, jako například sekta MEK (Lidoví džihádisté), ale ti mají nepatrný vliv nepatrní a jsou všeobecně opovrhovaní.

USA deset let bombardovaly Vietnam, a přesto válku prohrály, i když tam měly 500 000 vojáků. USA dvacet let bombardovaly Afghánistán, a přesto válku prohrály, i když tam v některých okamžicích měly 100 000 vojáků. Samotná letecká síla by přinesla ještě méně působivé výsledky.

Takže i kdyby prezident Donald J. Trump učinil nerozumný krok a připojil se k Izraeli v jeho bombardovací kampani, je těžké si představit, jaká vojenská vítězství by to mohlo přinést.

Írán je šíitská země se silnou oddaností mučedníkům a mučednictví šíity nepřiměje k tomu, aby ztratili odvahu.

Izraelská bombardovací kampaň pravděpodobně o několik týdnů zbrzdila íránský civilní program obohacování uranu, ale vzhledem k tomu, že země disponuje velkým množstvím technických a vědeckých znalostí a má uranové doly, nemohou tyto bombardovací kampaně odstranit íránské jaderné know-how.

A toto zdržení se mi zdá pravděpodobně hlavní výhodou, kterou by Izrael mohl z války získat. Jelikož se nedomnívám, že ajatolláh Chameneí chce povolit zahájení programu jaderných zbraní, nemyslím si, že by Netanjahu těmito opatřeními něco získal.

Všichni předchozí uchazeči o jadernou bombu, kteří to s jejím získáním mysleli vážně - Indie, Pákistán, Severní Korea - ji dokázali sestrojit poměrně rychle. Kdyby Írán o bombu stál, už by ji měl.

Teheránu jde o to, aby jeho jaderný potenciál odstrašil případný pokus o invazi. Tomu se někdy říká „japonská varianta“ nebo „jaderná latence“. Jedním z poznatků ze současné války je zřejmě to, že země, která sleduje latenci jaderných zbraní jako strategii odstrašení a která ve skutečnosti bombu nevyrábí, potřebuje k ochraně svého zárodečného jaderného programu velmi dobré letectvo.

Izrael také pravděpodobně nebude schopen udržet svou leteckou válku proti Íránu delší dobu. Podle některých zpráv bude muset do týdne ustoupit. Izrael rozhodně utrpěl mnohem větší škody, než Netanjahu a jeho fanatici předpokládali, a to na rafinerii v Haifě, na ústředí Mossadu a na vojenských zařízeních. Íránci dokonce věrohodně pohrozili, že zasáhnou izraelský reaktor v Dimoně, ačkoli by to byl riskantní krok proti jaderné mocnosti. Čím déle však bude válka pokračovat, tím silnější bude toto pokušení.

Navíc hrozí, že Írán na delší kampaň zareaguje sabotáží ropného průmyslu svých sousedů, což by mohlo znovu vyvolat vysokou inflaci v průmyslově vyspělém světě.

Jak upozorňují mnozí pozorovatelé, existuje také nebezpečí, že si íránská vládní elita vezme ze své bezradnosti ponaučení, že Chameneího odpor k proliferaci jaderných zbraní je prostě špatný. I když si nedokážu představit, že by Chameneí v tomto ohledu změnil názor. Je mu 86 let a lze si snadno představit, že Shromáždění expertů může zvolit za jeho nástupce někoho, kdo bude ochoten vojenský jaderný program schválit. Írán by pravděpodobně dokázal vyrobit bombu během několika málo let, pokud by jeho vědci a inženýři dostali příkaz, aby se tohoto úkolu ujali.

Celý článek v angličtině https://www.juancole.com/2025/06/campaigns-israel-largely.html