"Oni se o nás neuvěřitelně starají" Libanonští šiité Libanonští šíité důvěřují Hizballáhu

14. 10. 2024

čas čtení 9 minut

Skupina, kterou Západ označil za teroristickou, rozdává lidem vysídleným v důsledku konfliktu potraviny, hotovost a léky


Když rodina Sabrových loni v říjnu uprchla z izraelského bombardování v jiholibanonském městě Mardžajún na jižní předměstí Bejrútu, díky měsíčnímu příspěvku v dolarech od Hizballáhu se nemusela bát, že bude hladovět. Když byli podruhé vysídleni do hor v okolí hlavního města kvůli vlně izraelských útoků na jižní Bejrút, udržely je nad vodou pravidelné dodávky jídla, potravinových balíků a dokonce i čisticích prostředků od organizací napojených na Hizballáh.

„I přes všechno, co se děje, se o nás neuvěřitelně starají. Nikdy nás nenechávají samotné,“ řekla Hind Sabra. V jejich domě se 14 lidmi žijí tři rodiny, z nichž každá dostává měsíční příspěvek 200 dolarů  v hotovosti a také zlevněné léky a potravinové balíčky obsahující rýži, olej, tuňáka a fazole.



Podle představitele Hizballáhu jsou potraviny, léky a hotovost součástí sítě podpory, kterou Hizballáh dlouhodobě udržuje, včetně de facto banky, která vzkvétá uprostřed léta trvající finanční krize v Libanonu, fondu, který se stará o rodiny padlých v boji, a organizace sociální péče, která je zodpovědná za distribuci peněžních plateb desítkám tisíc lidí vysídlených na začátku tohoto roku.

V posledních dvou desetiletích Hizballáh ovládl různé skupiny, které tvoří roztříštěnou a sektářskou politiku v Libanonu, a zároveň získal kontrolu nad klíčovými odvětvími, jako je zemědělství a stavebnictví na jihu země. Lina Khatibová z Chatham House uvedla, že postavení této skupiny vzrostlo tak, že „ovlivňuje a kontroluje stát v Libanonu jak zevnitř státních institucí, tak i mimo ně“.

Západní země, včetně USA a Spojeného království, uvalily na Hizballáh sankce a považují jej za teroristickou organizaci. Mezitím si tato skupina, která se skládá z polovojenské organizace a politické strany, udržuje podpůrnou základnu především mezi libanonskou dělnickou muslimskou komunitou, která v Hizballáhu vidí obránce svých zájmů a nezbytnou ochranu před izraelskou vojenskou mocí.

Příslušníci libanonské šíitské sekty, kteří byli v posledních týdnech vysídleni v důsledku dramatické eskalace izraelského bombardování na jihu Libanonu, uvedli, že jsou přesvědčeni, že je Hizballáh ochrání a v budoucnu také obnoví jejich domy a poskytne jim odškodnění. Avšak vzhledem k tomu, že podle libanonské vlády je nyní vysídleno více než milion lidí, že existuje jen málo náznaků blížícího se příměří a že izraelské atentáty jsou namířeny proti vedení Hizballáhu, může současná eskalace otestovat schopnost Hizballáhu dlouhodobě podporovat svou základnu.

Minulý týden pronesl izraelský premiér Benjamin Netanjahu projev, v němž vyzval obyvatele Libanonu, aby „povstali a vzali si svou zemi zpět“ od Hizballáhu, což naznačuje posun v cílech Izraele v Libanonu. Netanjahu naznačil, že Izrael by nyní mohl usilovat o změnu politického vedení země namísto útoků na přítomnost Hizballáhu na jihu.

„Máte příležitost zachránit Libanon dříve, než spadne do propasti dlouhé války, která povede ke zkáze a utrpení, jaké vidíme v Gaze,“ řekl zemi a naznačil tak mnohem širší cíle, které by mohly znamenat větší zkázu a delší období bojů.

Sam Heller, analytik thinktanku Century International, uvedl, že hodně záleží na tom, jak daleko budou izraelské síly schopny v jižním Libanonu postoupit, a také na tom, zda budou mít izraelští představitelé jasno o svých cílech. Pokud Izrael znovu obsadí části jižního Libanonu a stovky tisíc lidí, kteří tvoří základnu podpory Hizballáhu, se ocitnou bez domova, „je to něco, co by způsobilo skutečné utrpení a myslím, že by pravděpodobně oslabilo organizaci a podstatně zkomplikovalo její schopnost zajistit blaho těchto lidí,“ řekl.

Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže bylo v roce 2006 při bojích mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu zabito téměř 1 200 lidí a více než 4 400 jich bylo zraněno, z toho třetina dětí. Během měsíc trvající války bylo vysídleno asi 900 000 lidí.

Obavy, že by izraelské útoky mohly pokračovat mnohem déle než válka v roce 2006 a způsobit větší škody, znepokojují Monu Talibovou, 42letou učitelku, která uprchla z Dahíje do bezpečí hor v okolí Bejrútu a jejíž jméno bylo kvůli její bezpečnosti rovněž změněno. Podle ní však libanonští šíité důvěřují Hizballáhu a jeho výsledkům při obnově po ukončení bojů v roce 2006 a uvedla, že „hluboce věří“ v konečné vítězství organizace.

„I když přijdu o dům, vím, že bude znovu postaven. Možná to bude trvat dlouho, ale nakonec se tak stane,“ řekla. „Lidé mají velkou víru, že jejich domy budou znovu postaveny, ať už na jižním předměstí Bejrútu, v jižním Libanonu nebo v údolí Bekaa. Lidé se vracejí k minulosti, vzpomínají na to, co se jim stalo, a na tom staví svou budoucnost.“

Talibová uvedla, že viděla zkušenost své blízké přítelkyně, která žila v centru Dahíje a jejíž „celý dům byl zničen“ během války v roce 2006. „Dostali svůj dům zpět. Navštívila jsem ji ve starém domě, na vlastní oči jsem viděla ten nový. Viděl jsem a znám někoho, kdo v něm žil. Prostě,“ řekla.

Hachem Haidar, který vede libanonskou vládní agenturu pro regionální rozvoj známou jako Rada pro jižní Libanon, si není tak jistý. Pokračující izraelské bombardování, které srovnalo se zemí města poblíž faktické hranice s Izraelem, podle něj „ztížilo určení škod“. Pokud jde o to, zda Hizballáh později odškodní ty, kteří přišli o své domovy, jak nedávno slíbil, řekl „upřímně řečeno, nevím“.

Šestadvacetiletý Ahmad Noureddine uvedl, že několik dní pobýval v provizorním přístřešku provozovaném Hizballáhem, který sice zajišťoval to nejnutnější, jako je jídlo, voda a léky, ale místo bylo přeplněné, což mu znepříjemnilo pobyt natolik, že se přestěhoval jinam.

Stejně jako Talib, i Noureddine v současnosti dluží peníze Qard al-Hasan, mikrofinanční instituci a de facto bance, na kterou v roce 2007 americké ministerstvo financí uvalilo sankce kvůli jejím vazbám na Hizballáh.

V sankcích, které byly v roce 2021 uvaleny na sedm „stínových bankéřů“ Hizballáhu, ministerstvo financí uvedlo, že Qard al-Hasan „se maskuje jako nevládní organizace“, přičemž poskytuje bankovní služby, které podporují Hizballáh a obcházejí předpisy, a „hromadí tvrdou měnu, kterou libanonská ekonomika zoufale potřebuje“.

Noureddine uvedl, že ho neznepokojují požadované splátky jeho půjčky ve výši 6 000 dolarů od Qard al-Hasan, ale to,  že by mohla začít požadovat splátky v době války.

„Ve splátkách mohou být flexibilní,“ řekl. „Jsou velmi čestní a bojí se Boha. Neberou si úroky.“

Talibová, která si vzala půjčku ve výši 3 000 dolarů, si je i nadále jistá, že Qard al-Hasan nebude požadovat splátky, dokud neskončí boje, a odvolává se na své známé, kteří dostali v hotovosti hodnotu svých zlatých vkladů zničených při náletech před dvaceti lety.

„Lidé této instituci důvěřují. Důvěra je ještě důležitější než ochrana,“ řekla a dodala, že pochybuje o tom, že by začala požadovat splátky půjček, i kdyby boje pokračovaly několik měsíců a izraelské nálety dál ostřelovaly část jižního Bejrútu, kde se nachází její pobočka.

Izraelská vláda dlouhodobě považuje Hizballáh, íránskou proxy, za hrozbu, což ještě umocnilo rozhodnutí této organizace od 8. října, tedy den po útoku Hamásu na jižní Izrael, při němž zahynulo asi 1 200 lidí, odpalovat rakety na severní Izrael.

Ačkoli Izrael původně tvrdil, že jeho útoky na Hizballáh mají zajistit návrat tisíců Izraelců do jejich domovů u hranic s Libanonem, rozšiřující se eskalace vyvolala rostoucí obavy z regionální války.

Libanonská vysídlená šíitská komunita, která se tísní v provizorních přístřešcích a holých bytech, možná krátkodobě utrpí okamžitý šok z vysídlení, řekl Talib, ale vzhlíží k výsledkům Hizballáhu, který obnovil velkou část jižního Libanonu a bojoval proti předchozí izraelské okupaci oblasti, jako k důkazu, že se o ně může postarat dlouhodobě. „Tato strana, tato zvláštní strana, osvobodila jejich zemi a dala jim možnost vrátit se do svých vesnic a užívat si života - budou s ní, ať se děje cokoli, i kdyby z ničeho nic přišla o své vůdce,“ řekla.

„I kdyby prohráli bitvu, válku neprohrají,“ dodala. „Lidé straně věří na základě svých předchozích zkušeností. Žádná válka není bez ztrát, ale vítězem je ten, kdo vyhraje poslední bitvu.“

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1025

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2024